Tedy ve dnech májových, kdy nám všem naskáčou automaticky asociace jako „Večerní máj to lásky čas“, nebo „Rudá armáda dorazila do Prahy!“ Ale tenkrát, pár století před Rudou armádou, si někde seděl nějaký pan Fubine. Možná. Možná ležel, a napadlo ho to před spaním, možná zrovna kráčel lesy či hvozdy. Kdo ví, co takoví pánové v roce 1660 vůbec dělali, majíce čas. Ale možná neseděl jen tak. Asi pár dnů, týdnů či let předtím usilovně přemýšlel. A vymyslel makaron.

     Nechtějte po mně vědět, jak. Sama se dost trápím tím, že netuším, jak mohl v tom dávnověku vyrobit prázdno obalené těstem. Takovou tenkou nudli, která má uprostřed sebe vzduch. Obaloval zkusmo nějaký proutek těstem, a pak proutek vytáhl, a na světě byl objev? Nebo podobně, jako kdysi spadlo nějakému jinému chytrému na hlavu jablko, a on pochopil, co je to přitažlivost zemská? Dost možná, že se pletl své manželce v kuchyni pod nohy, brblal, že má hlad, a co bude sakra s tím obědem, a nějakým nedopatřením a jeho neodborným zásahem do hrnců se mu vytvořila „makarona“?

     A je to vůbec podstatné, JAK? Podstatné je, že jsou. A dodnes! Už se vylepšily, už jsou v tolika variantách, že by pan Fubine plakal! Dojetím! Že už  dlabeme skoro 350 let jeho vynález! Já mohu sedět léta a léta, a nevymyslím nic. Možná ale,že je to tak dobře. Kdybychom všichni vymýšleli a zkoumali ( nebo se někteří pletli manželkám nepatřičně pod nohy v kuchyni), pak bychom neměli čas si užívat báječné objevy a vynálezy jiných, a nějaké makarony či mobily by nám byly ukradené ( mezi makarony a mobilem volím makaron!)

Takže – Dobrou chuť! Uvařte, polijte nějakým jiným vynálezem, třeba kečupem (kdo asi vymyslel kečup?), nezkoumejte, jak tu díru pan Fubine dovnitř dostal, a jen tak si vychutnávejte! Takže, se slovy klasika: Ať žijí na věčné časy, a nikdy ne jinak! Fubinové, Bellové, Newtonové – bez nich by na světě bylo určitě míň srandy!

Dagmara Jarošová, Ostrava 

linkuj.cz vybrali.sme.sk