Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

S těmi spisovateli a umělci vůbec je to těžký. Třeba taková Leni Riefenstahl...... Točila filmy v takovém režimu, který byl po ruce. Možná, že v demokracii by byla ještě lepší a možná, že by vůbec nevynikla. Tomu, kdo tam nahoře rozděluje nadání, je celkem fuk, jakou barvou je natřeno politické zřízení v okolí jeho vyvolence. A přitom stačí jen jemná změna odstínu a z morálního pilíře je zrůda. Jo, kdyby si tím kolaborováním s režimy různých barev aspoň nahrabali majetky, dalo by se jim to sebrat, zkonfiskovat, znárodnit, zprivatizovat nebo tak nějak..

    Omen nomen, řeklo by se. Gunter Grass. Psáno s dvěma es, od nedávna ostrými es... Takže Gunter Grass byl u SS. Sice jen několik měsíců a ani si na nikoho rasově méněceného nevystřelil, ale přece jen... Tedy, ono je to jako s některými našimi konfidenty StB; ano, spolupráci sice podepsali, ale nikdy nikoho neudali! Ještě že Grass netvrdí, že do SS vstoupil se snahou rozložit nacionélní socálismus zevnitř.

          Ale co se dá, s prominutím, dělat třeba s literárním talentem? Byl u SS, nebyl u SS... to jeho nadání zůstává nezměněno. Nezmenší se, nezvětší, snad jen se změní jeho hloubka či barva, které se, jak známo, mění prožitkem. Nevím, jestli se několikaměsíční statování u lebkounů projeví na literárním talentu, ale rozhodně to člověka poznamená natolik, že lže padesát let. A padesátiletá lež člověka poznamená určitě. Dá se odčinit taková vina? Může řidič, který opilý zabije dítě, někdy odčinit svou vinu - ať už se snaží jakkoliv? Existuje něco jako morální mávnutí rukou – dobrá, stalo se stalo, zapomeňme na to? Vadí víc příslušnost k SS nebo to padesátileté pokrytectví?

     Kvality Plechového bubínku se nezmění. Jen je na jejich stránkách taková divná špína... trochu lepkavý sliz. A taky mě napadá; kdyby svou účast u SS přiznal hned po pětačtyřicátým, byl by Plechový bubínek významnou kronikou těžké doby nebo jen spiskem "od toho esesáka"?

Jón Kixx

linkuj.cz vybrali.sme.sk