ale co kdyz jsou takhle plachy oba, oba se budou bat, aby se neznemoznili a toho druhyho neodradili a oba budou zoufale cekat od toho druheho nejaky naznak, ze by to mohlo pokracovat, a nedockaji se ho?

Bohuzel o povaze protejsku jsme se toho moc nedozvedeli, takze netusim, jestli by to mohl byt tento pripad, nebo ne.

Souhlasim s tim, ze rozhodne neuhanet, nebombardovat telefonatama/sms apod., ale ani se netvarit formalne - proste chovat se prirozene, dat najevo radost, ze ho vidim, pokud budu mit potrebu dat mu pusu, tak mu ji dat, pokud ne, tak ne...a ono se uvidi. Navrhnout mu neco, co by se dalo spolecne podniknout, ale tak, aby mel pokud mozno cas na rozmyslenou a vedel, ze muze prijmout i odmitnout a nic to nebude znamenat, treba neco jako "jdu s brachou na fotbal, nechces se pridat". A z reakci se uvidi, jakym smerem by to rad vedl on...

A nebo na to jit zcela otevrene "hele, nejsem zadna stihacka, navic jsem cerstve po rozchodu, tak se neboj, ze se Ti hned povesim na krk/nakybluju do bytu, no a bylo mi s Tebou prijemne a chci vedet, jak Tobe a zda v tom zkusime pokracovat".

No uvidis, ono to nejak dopadne, myslim, ze pokud se zachovas primerene prirozene (ani stihacka, ani netykavka), tak pokud chce, tak spolu budete, pokud ne, tak ne, a oboji je lepsi, nez kdyby se nekdo k necemu nutil.

...klasickej chlap chce dobejvat, to samozrejme, ale se boji znemoznit, potrebuje vycitit, ze to dobejvani s nejvetsi pravdepodobnosti (ne s jistotou, to by nebylo ono :)) dobre dopadne...a sikovna zenska mu prave tenhle pocit, ze by to mohl zvladnout, ale ze mu to nehodla nijak usnadnit :), da. (Ale jak, to vam nepovim, sama to taky poradne neumim :))

prusvih by byl,kdyby jsi si neco zaridila ze musis "tam a tam"a ono to rande bylo fakt moooc prijemny az by jsi TO "tam a tam" odrekla))))))
Dani radi dobre ale ja bych ho moc "nechtela" nejen jako ale i doopravdy.Myslim tim uvnitr v sobe.
Nechat to vse samovolne plynout a na nic si nehrat,uklidnit hladinu hormonu a rikat si-dekuji panubohu i za tu prijemnou chvilku;ma-li to pokracovat,tak to pokracovat bude.
Ono-trast se na chlapa a na venek delat ze jsi nad veci-to bohuzel zraly chlap uz pozna.
Hlavne si nesestavovat scenare uz dopredu typu-"udelam tohle a on by mel zareagovat takto" to pak prichazi velky zklamani.
Nemysli moc na to.Kdyz se stane ze se znovu setkate a samovolne Ti zajiskri oci-to nemusi byt na skodu,budes-li vsak v sobe lamat prirozenou reakci,bud budes krecovita nebo budes vypadat chladne,nebo zas budes jak preplneny papinak,ktery najednou vybuchne-a toho by se treba lekl.
Fakt si myslim ze budes-li se v mysli hodne soustredit na to jak ho dostanes-......radeji teda se venuj praci a kazdodenni sve cinnosti,az prijde onen velky den,on Ti neco priveze,hled pouze abys mela doma uklizeno))),kafe aby bylo,no a abys byla vysprchovana)))))a ostatni nech na momentalni situaci,jak se vse vyvrbi.

myslím, že tohle je metoda, na kterou on loví ty ženský...nechci ti brát naději, ale tebe už zjevně ulovil, udělal si čárku a bude lovit jinde...být tebou bych se na to vykašlala.Kdyby se byl zamiloval, tak už bys to věděla.

ze i sebenesmelejsi chlap, kdyz mu o NI jde, tak v sobe tu odvahu najde. Jako nesmely chce obvykle vypadat ten, kdo to pouziva jako taktiku - jinak se za to chlapi spis stydi. Tot aspon moje zkusenost. Nevidela bych to nutne jako tak pesimisticky jako Alena T., i kdyz v jedne veci ma pravdu: Ty jsi se s nim uz vyspala a to hodne chlapum staci na to, aby si mysleli, ze jsou mistri sveta. Na druhou stranu je na tobe, jak se k tomu postavis. Rozhodne bych se mu nijak nevnucovala, ale byla bych mila. Pokud jde o tu noc, tvarila bych se, ze to pro tebe nic neznamenalo, prestoze takove chovani pro tebe neni pravidlo :-)

prchá, rozvíří-li se rybníček...myslím si, že pokud se rozhodl, že s tebou chce chodit, tak pokud ho neotrávíš nebo nevyděsíš teď na začátku jako stihačka nebo něco na ten způsob, tak spolu chodit budete bez ohledu na tvé obavy nebo taktiku. V očích ti jiskřit může, ale stejně bych zachovávala trochu odstupu. Já vím, ono to po té noci - no, ať se těší na další noc s tebou, která mu už tak rychle do klína spadnout nemusí. Oni ti chlapi vždycky nejsou tak suverénní, jak vypadají. A nahlídnout mu do duše, jak píšeš, to kdyby šlo, už by to nemělo třeba tu šťávu, co myslíš ? I když ty bys teď tu jistotu asi brala, že... takže držím palce a hlavně žádné křeče. Buď svůdná, odstup si i přitom držet můžeš. Zkusila bych, když už chceš nějakou taktiku, toto: podívej, co bys mohl mít - ale musíš se snažit.

ale souhlasím s Alenou. Neznám moc nesmělých chlapů a už vůbec tak nesmělých, že se s nějakou slečnou vyspí takhle fofrem. Nechci to komentovat, to je každého věc, proč a kdy to tak dopadne. Vážně si jen myslím, že tu trošku něco skřípe. Nechceš ho stíhat a uhánět, ale nepíšeš nic o tom, že by ti naznačil, že něco takového děláš. Dál, pokud jste se spolu vyspali, došli jste dost daleko na to, aby byl tak plachý, že by neřekl, co chce. Pokud by to opravdu chtěl. I já bych zaujala polohu šíleně zamilovaného mrtvého brouka a čekala. Ono doufání a toužení je těžké, zdlouhavé a zoufalé. Odmítnutí natvrdo je velmi, velmi bolestivé. Ty máš možnost si vybrat. Buď do toho půjdeš po hlavě s rizikem odmítnutí (ale mošžnosti krásného vztahu bez čekání), nebo vyčkáš v trýznivém zoufání a doufání (možná bude výsledek také záporný). Myslím, že ti nikdo nemůže 100% poradit. Každá jsme jiná, každá máme jiný přístup k životu, k riziku, jinou povahu. Každopádně ti za sebe přeji hodně štěstí. :-))

před tím než začnu nový vztah zamyslela do čeho jdu, už jen to, že je o generaci starší, on bude duševně někde jinde než Ty, má jiné prožitky z předešlého manželství, je rozvedený - takový jsou moc opatrní na nový vztah. Alena má pravu, jestli jsi se s ním už vyspala, udělal si čárku a hlavně aby sis k němu nedala kartáček na zuby, pantofle a župan! Pozor není to moje teorie, ale valné většiny rozvedených mužů (kamarádů a bývalého manžela)ve středním věku. Abys pak neměla víc problémů než máš teď. On ten generační rozdíl je pak opravdu znát, teď třeba ne, ale po čase budeš chtít svatbu, děti a to on už nemusí akceptovat, až Ti bude 40 let budeš ženská v nejlepším věku, budeš mít chuť se bavit, mít pěkný sex a doma budeš mít dědečka, tak to chce zvažit zavčas. Budete mít každý kamarády v jiné věkové skupině......Jinak souhlasím, s tím, že pokud Tě chtít bude, dá Ti vědět sám, já bych rozhodně nelovila, tohle jsem nikdy nedělala a dělat nehodlám, ale je to teď asi takový všeobecný leč mylný trend současných žen.

si zjistit, proč se s ním vlastně ta manželka rozešla...třeba tuto taktiku plaché rybky s úspěchem používal i v manželství - ovšem ne na ni...i tu nejtolerantnější i nejzamilovanější ženu tohle jednoho dne přestalo bavit, takže možná můžeš být ještě ráda, že nejsi těhotná, nebo žes od něj něco nechytla...kdo ví, kolik dívek se kvůli němu takhle trápí...

dovolím si nesouhlasit. Neumíš si představit, jak dokáže nesmělost člověka paralyzovat. Ale člověk, který prošel už jedním manželstvím, až "tak" nesmělý asi nebude.

dovolím si nesouhlasit. Neumíš si představit, jak dokáže nesmělost člověka paralyzovat. Ale člověk, který prošel už jedním manželstvím, až "tak" nesmělý asi nebude.

Na jednu stranu dnes už striktně neplatí, že veškerá iniciativa je jenom na chlapovi. Takže pokud se ti líbí a chceš ho, tak neváhej a řekni mu to.

Na druhou stranu, z náznaků v textu je jasné, co se tam tu noc dělo (určitě jste se tam nemodlili :-) ). Tudíž pokud tě nemá za lehkou holku, musí mu být jasné, že k němu něco cítíš. Pokud nereaguje, může to mít několik příčin:

a) Nepochopil to. Sice o tom pochybuji, ale pokud by opravdu byl tak hloupý, pak není o co stát.

b) Má nějaký blok z předchozího vztahu, popř. je příliš plachý. Pak potřebuje čas a v tomto případě naprosto souhlasím s Danielou - netlačit na pilu.

c) Jsi pro něj jen "zářez na pažbě". Potom s tebou bude udržovat kontakt jen dokud to nebudeš tlačit někam dál: do trvalého vztahu.

d) Prostě (s tebou) nechce trvalý vztah. O důvodu by se šlo jen dohadovat, ale solidní chlap by ti to v tomto případě řekl dopředu a nemiloval by se s tebou.

Myslím si, že jediná možnost, jak zjistit, která varianta je správná, je se ho zeptat. Na tvém místě bych mu nabídl kávu a promluvil bych si s ním. Ať se vyjádří. Počítej samozřejmě i s tím, že tě odmítne, aspoň budeš vědět, na čem jsi.

rozhodně bych do něj zařadil detekci opakovaných identických příspěvků ...

možná máš pravdu.
Spíš bych asi měla říct, že se mi dotyčný pán jako typický nesmělín nejeví. Mám z něj dojem, že se pravděpodobně spíš ještě nerozhodl, váhá, neví. Typický rozvedený (či snad ještě ženatý?) chlap. Bacha, abych zase do něčeho nespadl. Prostě chová se tak, aby si nechal zadní vrátka, ale zároveň se k ničemu "nezavázal".
Ale vycházím jen z dopisu, nevím o těch pohledech, o jiskření... Adéla nakonec uvidí sama a pokud ne, vždycky se může zeptat narovinu (viz Sinix).

abych se třeba někoho nedotkla, ale on mi taky nepřipadá jako extra plachá rybička, pár pohledů, pár poznámek a lup lup a už ji má v posteli..a druhej den, jakože se nic nestalo? To spíš vypadá na pěkně protřelýho žraloka.

:-) tak tak. A jeho čelisti Adélu nemilosrdně drtí. Je zamilovaná až po uši... Profík.

mnohokrát díky za rady, varování i podporu... Všechno to ještě promyslím a všechno si to taky vezmu patřičně k srdci. Jen bych hned ze začátku upřesnila lehce matoucí kudlí titulek: plachá rybička se nechová vyloženě plaše; jak jsem zmiňovala, na nevážné úrovni nemá v komunikaci s holkama problém. Pokud "plachost", tak v momentě, kdy by došlo na záležitosti vážné... A i tu bych označila spíš jako nerozhodnost, nejistotu. Ovšem co se mě týče, momentálně tou plachou rybičkou - kterou potřebuju nevyplašit, nýbrž přilákat - je... :) To jenom aby nedocházelo k dezinterpretacím.

Já vím, variant je hodně. A právě proto pro jistotu počítám i s tou pesimistickou Aleninou o "další čárce". Koneckonců, nebylo by mu co vyčítat, na zamilovaný slovíčka mě nelovil (šmarjápano, jsem to ale cynik, co), jeden druhému nic neslíbil... Pokud by Alenina teorie měla platit, je to pro mě ta nejblbější z variant. Ale sakryš, já jsem sem nepřišla truchlit a smutnit (to můžu potom, až když to nevyjde... a asi, do prčic, budu, *pokud* nevyjde), ale pro radu, jak to zaonačit směrem k nějakému pokračování, o které bych teď stála, i kdyby mělo být nevážné. A proto díky za všechny ty klacíčky a další tipy, slibuju že se pilně vynasnažím, aby k něčemu byly....

Aleno, důvody toho rozvodu neznám, tuším je (aspoň některé) v povaze jeho práce, ale na soukromí jsem se ho nevyptávala. Předtím jsem to nepovažovala za vhodné - zvlášť když jde o něco možná ještě bolavého, prostě radši počkám, až se člověk rozpovídá sám, a pokud nechce, do soukromí nevrtám. Nic mi po tom nebylo a to, že by mohlo být, jsem až do toho posledního večera netušila. "Kdyby se byl zamiloval, tak už bys to věděla" - tím si právě nejsem zrovna jistá; o sobě vím, že jestli se teď zamiluju (a čím delší dobu tenhle nejistý stav potrvá, tím větší ta pravděpodobnost je... a proto bych to ráda ne nutně hned, ale nějak brzo rozčísla a nenechala "plynout" měsíce), budu dost možná v háji zeleným a hlubokým. A hlavně: pokud by se stalo a věděla bych, že nemá smysl o něj usilovat, tak udělám všechno proto, aby se to NEDOZVĚDĚL. No a z toho mála, co vím o něm, plyne, že jestli se rozhodne risknout nějaký delší vztah, bude kolem toho hodně rozmýšlení a váhání, pokud to vůbec riskne...

Andělo, ne, nic o nepříjemném uhánění nenaznačil, ale obávám se, že na to je moc galantní - musela bych myslím opravdu hodně prudit, aby se takhle vyjádřil. A tomu se snažím vyhnout (a proto tu z vás tahám rozumy). To, co mi tu skřípe, je právě to, že neřekne, co chce dál. I kdyby to mělo být "díky, bylo to pěkné, ale z těch a těch důvodů to začalo a skončilo tou jednou nocí", což bych tedy slyšet nechtěla, ale aspoň bych věděla, jak na tom jsem.

Jo, Johanko, tu pusu asi dostane, a vůbec, co píšeš ty a Jasmína, a víceméně i Daniela, zhruba tak nějak jsem to snad zatím zvládala... Tedy - žádné bombardování sms-kama, ale netvářím se ani jako ledová královna, aby případné dobývání předem nevzdal... Gito, díky, tohle pro mě vážně není pravidlo, že bych se někým nechala svést a pak se tvářila, že to pro mě nic neznamenalo: ono ani bez toho tváření se ne. Doteď se mi dařilo úspěšně držet se přesvědčení, že pokud milování, tak s někým, koho dlouho a dobře znám, jako součást dlouhodobého vztahu, a tenhle chlap mi najednou všechny moje pracně budované zásady rozbourá, jako by se nechumelilo... A asi bych souhlasila (i když: nevím, hádám), že je to tak, jak odpovídáš Davidovi - právě ono váhavé "bacha". Právě proto ho do ničeho nechci tlačit... jen tak jemně vmanévrovat, pokud mám být za potvoru. :)

A na co jsem ještě zapomněla... David: ta paralyzovaná budu spíš já, všechno si sice pečlivě rozmýšlím, ale až dojde na přímé setkání, nedám ruku do ohně za to, jestli mi to moje rozmýšlení k něčemu bude: teď by se mi docela hodil někdo, na kom testovat... :) Sinix: jojo, právě té příčiny bych se ráda dobrala (tu první bych tedy rovnou vyloučila, hlupák by mi nezaimponoval, a že tenhle chlap tedy echt zaimponoval), a mám podezření, že uvažujeme hodně podobně, protože to pozvání na kafe s účelem získání vyjádření si v duchu trénuju už hezkých pár dní... :) Jenom jsem se tu chtěla poradit, zjistit, jak to vidí někdo z venku, a docela mě uklidňuje, že to snad nevidím úplně blbě...

A ještě dlužím odpověď Ince - tu věc s věkovým rozdílem už mám v sobě vyřešenou dávno, ten můj právě rozpadený předchozí vztah byl s člověkem jenom o málo mladším, než je tenhle. (To, že jsme se rozešli, ale mělo jiné důvody než věkový rozdíl - vztah dlouho stagnoval, nikam to nevedlo, postupně jsem zjistila, že už mi není milý... Po šesti letech mě prostě přestalo bavit, že jsem prakticky jen milenka, kterou si, ač svobodný, moc nepustí do života a pořád si nechává otevřená zadní vrátka. O nějaké společné budoucnosti chtěl mluvit až v okamžiku rozchodu, do té doby veškeré moje pokusy k něčemu takovému úspěšně odrážel, a člověku časem dojde energie takový vztah udržovat... To jen na vysvětlenou.) Generační rozdíl za problém nepovažuju - snad i to, že na rozdíl od něj toho vím o životě zatím asi houby, můžu obrátit v to, že se od něj mám co naučit... V okruhu mých přátel a kamarádů jsou lidi od patnácti do šedesáti, ani to bych neviděla jako střet dvou cizích světů - koneckonců kdyby to tak nebylo, úcta k šedinám by mi nejspíš zabránila dělat tyhle vylomeniny... :)

...a než tohle odesílám, ještě vidím, že zas něco přibylo - tedy vy jste psavci... :) Tu plachou rybičku jsem už snad trochu zkorigovala v úvodu. A - ne, zamilovanost si pořád ještě zakazuju, to by mi tak scházelo (no, čert ví, jak dlouho se mi to zakazování bude úspěšně dařit). Jenom si tak říkám, pokud si to tahle rybička nebo žralok nebo jakkoli ho tu onálepkujeme přečte, ještě dostanu za uši... :) (Jestli někdo máte pocit, že to všechno beru nějak na lehkou váhu, tak vězte, že dělat si ze sebe srandu se mi osvědčilo jako nejlepší strategie, jak ze všeho prostě nezblbnout.)

Dám vědět, jak to dopadlo.

ale ja bych to tak komplikovane nedelala.. ty scenare a tak, na to bych se vykaslala.. jenom bych nechala iniciativu na nem.. mate mlhave domluveno, ze jeste neco bude, OK, tak az se prihlasi, az ti to bude moct odvest nebo privest.. kdyz se ted na chvili odmlcis a nechas na nem, az se ozve, tak nic nezkazis.. tak nesmelej zase neni, kdyz dokazal vyspat se s tebou.. a taky si myslim, ze ani on nema moc jasno, co s tebou.. stejne jako ty

tak se ty rybářko drž. Ale pamatuj na to, že pokud bude stát o pokračování, cestu si chlap k tobě najde i bez tvého osobního pozvání na kafe. Jestli to má za něco stát, měla by být iniciativa z jeho strany. Aspoň to tak bývá...

Wendy-iniciativa...ptala jsem se par muzu vcetne toho sveho,kdyz jsem vytusila moment sdilnosti-jak to tedy chlapi vidi-tu zensku iniciativu.
Dovedela jsem se ze jim to nevadi,kdyz ta zena jim je sympaticka,tak jim to dela dobre ba i usnadni.
No ale fakt je ze manzel nakonec skoncil u mne a tu iniciativu projevil on.A druzi dva co mi tohle rekli byli zrovna sami a nezadani.Nechci delat pravidlo ale dodavam tohle jako zajimavost...

tiše se přiznám - tenhle zážitek Ti závidím... papa.

Rozvedenej chlap NEMŮŽE BÝT plachej tak, jak si to představuješ.
Že s ním byl skvělej sex je normální, protože zralej a navíc rozvedenej chlap přece VÍ, co na ženský platí obecně. Smutný by přece bylo, kdyby neuměl využít svoje zkušenosti. Je vidět, že na tebe to zabralo stoprocentně. To je ok. JEDINÝ, z čeho by MOHL BÝT ROZPAČITÝ je tvé mládí, ŽE BY HO TAK MLADÁ HOLKA MOHLA CHTÍT. Ale když s ním máš domluvenou schůzku, můžeš PŘIJMOUT případné jeho návrhy na další setkání a nemusí to být hned v posteli. Tím bys zjistila, jestli mu jde JEN o sex nebo i něco víc. Rozhodně bych iniciativu nechal JENOM na něm. Starší generace to tak má v sobě zakódováno. Když se mně začne ženská nabízet, přestávám o ní mít zájem. Když mu stačilo tak málo času aby se s tebou vyspal, tak jsi ztratila pár bodů hned na začátku pro trvalej vztah. Každýmu chlapovi se sex s mladou holkou bude líbit, ale moc si té holky za to neváží.

Toulavej: Ten titulek mate, ale já jsem si ho nevymyslela... :) Ostatně, mrkni o 6 komentářů výš, hned v prvním odstavci se to snažím uvést na pravou míru.

Každopádně díky i za to dloubnutí na závěr. Jen si tak ale říkám - pak že jsme to my, ženské, co nevědí, co chtějí, a nepřestanou, dokud to nedostanou. Kdepak, my to víme až moc dobře. My ano... :P :)

Díky i dalším (a hlavně za bleskový průzkum, Jasmíno). A, Marťo, zážitek pěkný, jenom aby mě z něj pak nebolela hlava a kdoví co ještě...

Toulavej: ale tady došlo k nedorozumění, viz začátek toho mého dlouhatánského příspěvku o pár komentářů výš...

Ale i tak díky za rýpnutí na závěr. Jen mě k tomu napadají dvě věci. Za prvé - pak že jsou to ženské, kdo nevědí, co chtějí, a nepřestanou, dokud to nedostanou. Houbeles, my to víme až moc dobře. My ano... :)

A to druhé... Proč bych si měla nevážit chlapa, pokud zjistíme, že oba chceme totéž (tedy: strávit spolu noc), a tak to uděláme? To mi moc nepřipadá jako důvod, proč k někomu ztratit úctu... Divný, žejo. - Ale mně to připadá divný i naopak...

Díky i za ostatní komentáře (zvlášť Jasmíně za bleskový průzkum veřejného mínění). A Marťo... i tenhle zmatek..?

Původní odpověď se mi nechtěla z práce odeslat, tak jsem to zkusila znova doma, a... je to tu dvakrát, ve dvojím znění. Zase zvítězila hmota nad duchem, ach jo. :)

myslim, ze vam obema slo v ten vecer o jedine. To bylo naplneno. Bylo to hezke, a to by mel clovek prijmout. Mozna to bylo pro tebe poprve v tomhle zneni, ale stalo se to, co chtely obe strany. Ted chces vic, u neho to byl treba jen rozmar. Trochu chlapska jesitnost, ze ma nato, aby dostal do postele mladsi holku, ale i on tobe toho hodne dal. Jestli z toho bude vic, tezko rict,ostatne - uz brzy to budes vedet, ale za tu jednu noc bych byla vdecna.

viděla jsem to přesně jako Rozarka. Bylo to hezké a nějak Tě to asi obohatilo. Co bude dál - nechala bych to plynout, ono se to vyvrbí... a nevím, proč by měl někdo ztrácet úctu, Ty jsi se k němu nenacpala do postele z nějakých laciných důvodů a pokud to on cítil stejně, pak je to v pořádku. Důležitější mi připadá udržet si úctu k sobě, a té jsi se nezpronevěřila, ne? A pak není ani důvod, aby si Tě nevážil on. A když jo, tak se k sobě beztak nehodíte...

A kdy se vubec mate videt?

ano, to, co říkáš - z toho vycházím. ALE, vzpomněla jsem si na Kudlanku a hromadu rádců a napadlo mě, že třeba poradí, jak to zaonačit, aby to tím jedním večerem neskončilo... :)

A kdy se potkáme, abych mohla poskytnuté rady využít... Nevím - zítra, za týden, dohoda je, že až bude mít cestu, že dá včas vědět. Tak buď nějak necestuje, nebo se mu zajížďka nehodí, nebo na mě kašle z vysoka. :))) Ale určitě dám pak vědět, kdo byl s radami a odhadem situace nejblíž...

že jsi nepochopila co jsem napsal. Ještě jednou – když od někoho něco dostaneš aniž by ses musela nějak výrazně přičinit, tak si toho vážíš mnohem míň než když na získání toho musíš vynaložit mnoho úsilí a odříkání. S tím odříkáním a úsilím si čehokoliv opravdu mnohem víc vážíš. Nebo něco takového jsi ještě nezažila? Mé komentáře NEJSOU rýpnutí, jenom poznámka, nic víc.

já jsem to nemyslela negativně s tím "rýpnutím": prostě jen tak, že děkuju i za upozornění na tu míň příjemnou stránku věci, na to, co člověku moc nedodá, ale taky s tím musí počítat.

Tys totiž tu záležitost s úctou personalizoval: ano, naprosto souhlasím s tím, že když mě něco stojí víc úsilí, víc si toho vážím. A říct: vážil by si té noci víc, kdyby ho to stálo víc úsilí, to určitě platí. Ale proč to převádět na ztrátu úcty k člověku?

I proto jsem si dovolila obrátit naruby ten lehce machistický nástin toho, že chlap, který dostane holku do postele, je borec, ale holka, která se do té postele nechá dostat, bude lehčích mravů - a tudíž zasluhuje ztrátu úcty.

Říkáš, že tvé komentáře nejsou rýpnutí - ale i když to tak třeba nemyslíš, už jen konstatování "tvé mládí tě omlouvá" jako takové rýpnutí zafunguje. Ono totiž naznačuje, že mladá holka přece nemusí být zas až tak bystrá, tak ji tedy omluvíme (...a přitom si troufám tvrdit, že pes není zakopán v mé nechápavosti). Fuj, na blahosklonnost jsem příšerně alergická... :o) (A to nemluvím o tom, že i když je ten šaramantní, milý, příjemný a já nevím jaký ještě chlapík ve věku mých rodičů, ani mně už nějakou chvíli není -náct. No jo, nikdo nemládnem...)

...a já jsem po tříhodinovém schůzování (a že to bylo chvílemi docela bizarní, uf) asi patřičně protivná, toulavej, prosím neber to špatně. Jenom jsem si vyčerpala dávku diplomacie na týden dopředu a jedu na rezervy... :o)

, kolem mě nemusí nikdo našlapovat po špičkách a používat diplomacii.
Já chtěl jenom upozornit na generační rozdíly, které jsou ať chceš nebo ne ve vidění světa i kdyby bylo podobné. Ale jinak přeji ať tu svou rybičku ulovíš a bude to vám oběma ku prospěchu. Šťastní a spokojení lidé poposouvají tento svět dál a výš, jsou tolerantnější a nedělají problémy jiným. Ať jich je co nejvíc. Přeji Ti úspěch.
Jestli jsem nebo působím blahosklonně mě ale vůbec nezajímá, to je problém ostatních . . .

ale nerada bych byla nespravedlivá... Jen mi pár věcí nedovolilo nereagovat, a vím o sobě, že když mě něco nadzvedne, občas reaguju kapku nepřiměřeně. I když... občas se to hodí. :o)

(A ta schůze je u konce, sláva...)

Já se v tomto k toulavému v zásadě přikláním. I když bych to teda neformulovala tak jako on, protože i já z toho trochu cítím soucit nad nic nechápajícím mládím (ono kolikrát to stáří není o moc chytřejší :-)). Když jsi sem psala první reakci, tak jsi na mě reagovala a nejsem si jistá, jestli jsi mě správně pochopila.
Rozhodně chápu, že pro tebe společně strávená noc něco znamenala a že bys chtěla, aby to stejně cítil on. Nikoli jako konec (dosažený cíl?), ale jako začátek. Můj názor je (po vlastních zkušenostech), že to není dobrý začátek a že je vcelku pravděpodobné, že to pro něj nic víc než pouhý sex neznamenalo. Ale teď už se s tím samozřejmě nic dělat nedá.
Chtěla jsi radu, jak se s ním dát dohromady. Moje rada je taková, aby sis naprogramovala mozek tak, že ta noc byla jen krásným zážitkem, který ale pro tebe není nějakou předzvěstí dalšího pokračování. Mně se totiž zdá, že on se trochu bojí, aby ses mu po tom nepověsila na krk. Na druhou stranu se ale nemůžu ani zbavit dojmu, že si tě nechává jako zálohu (kdyby se mu zase zachtělo sexu, kdyby se rozhodl, že se teda bude na někoho vázat...). Může se to jevit, jakože neví, co chce, ale možná to ví až příliš dobře.
A zamysli se nad jednou věcí: já teda moc nemám ráda, když mi někdo řekne "až někdy budu mít cestu kolem, tak se stavím..." Připadá mi to někdy až arogantní, jakoby ten člověk vůbec nebral v úvahu, že mám taky svůj program a že se mi to nemůže hodit. Kdybych někoho opravdu chtěla vidět a chtěla s ním jednat jako s rovnocenným partnerem, tak bych aspoň rámcově vymezila kdy s tím, že si předtím zavoláme a schůzku upřesníme. Fakt bych nechtěla být v tvé situaci, kdy doma čekáš jako čekanka na jeho telefonát (nebo sice někam vyrazíš, abys přišla na jiné myšlenky, ale stejně čekáš...).

Jenom s tím mým soucitem s mládím jsi se netrefila. Já říkám své názory bez ohledu na věk druhé strany, když je chce slyšet a dokonce i když je slyšet nechce, ale já se vyjádřit chci. Nikoho nepodceňuji, nikoho nepřeceňuji – když ho neznám.

Pro Adélu – je lepší si od budoucího MOC NESLIBOVAT, moc neočekávat, o to větší jsou pak zážitky když se vše daří. Moje zkušenost. Když moc očekáváš, moc se těšíš i když to pak není špatné, nastává zklamání, protožes čekala víc . . .

přečetla jsem jen Tvůj hlavní příspěvek, pár tvých dalších dodatků a odpověď Daniely, do ostatního se nepouštím a protože si nemyslím, že bych mohla v tomhle někomu dobře poradit, napíšu jen co si myslím.
Jsi v tom až po uši. Jsi chytrá a inteligentní, citlivá a vnímavá. Přeješ si, aby cítil to co on. Přeješ si, aby byl zamilovaný, aby ta noc byla začátkem vztahu, ne hezkým koncem večera. Uvědomuješ si, že situace může být taková či maková, jeho city začaly a skončily té noci, která se stala příjemnou vzpomínkou. Vůbec to neznamená, že si tě přestal vážit, že by to bylo nějaké mínus pro Váš vztah, protože pro něj ten vztah mohl začít i skončit tu noc a neřeší tedy tvůj charakter, a už vůbec ne zda jsi promiskuitní nebo stíhačka. Nemá proč to řešit. To všechno si uvědomuješ, tedy uvědomuje si to tvůj rozum, respektive to, co nám z něj ve chvíli zamilovanosti zbyde. Ty si to nechceš moc připouštět, a tak hledáš důvody, vysvětlení proč se chová jak se chová, čili nechová se celkem nijak, a pečlivě vybíráš znaménka plus. Stejným způsobem si zdůvodňuješ jeho rozvod - ráda vidíš důvod rozvodu v jeho práci, protože práce je celkem nevinný, neškodný, váš případný vztah neohrožující důvod...jeho vztah k ženám ráda považuješ za nesmělý, atakdále.
Jestli ti to zní tvrdě a cynicky, tak věř, že to tak není myšleno, naopak.
Pokud se setkáte, bude pravděpodobně dál příjemný, milý, něžný atd...proč by taky neměl být, prostě s tebou stráví příjemnou chvíli. A klidně další a další. A ty budeš dál vidět v každé té moc příjemné chvíli, noci, gestu, poznámce, vidět důkaz lásky, zájmu, dávaného najevo tak umírněným způsobem proto, že je přece tak plachý. Samozřejmě, že ti teď na začátku vůbec nevadí věkový rozdíl, proč by taky měl, k tomu opravdu není důvod. Je to zralý muž, píšeš, máš se od něj co učit. To jsou přesně slova mladé ženy zamilované do staršího muže.
//Ovšem co se mě týče, momentálně tou plachou rybičkou - kterou potřebuju nevyplašit, nýbrž přilákat - je... :) // ...a takhle to bude vypadat pořád, dokud ho to bude bavit, a jak dlouho tobě bude stačit příjemno s velmi milým, něžný, atd. nesmělým chlapíkem. Důležité bude, co bude, až ti to přestane stačit a budeš chtít něco dál - společné bydlení, společný život, společnou budoucnost, společnou dovolenou, společné dítě. Teprve pak se uvidí. Je možné, že se stejně jako ty vzpamatovává z rozchodu (nebo i z toho rozvodu, pokud to bylo nedávno), pak se do trvalého vztahu nepohrne stejně jako ty. Třeba si chce jen užívat, na tom není nic špatného. Jen bych si dovolila jedno malé varování - pro stárnoucí lidi, muže i ženy, patří do šuplíčku "užívání si" i to zamilování. A opět, nehledejme v tom hned něco špatného, nemají to určitě naplánované a nechtějí nikomu ublížit. Jenže k tomu dost často dojde, když pro toho staršího životem zkrušeného parda (pardálici) je to krásný energydrink, a pro druhého zamilovaného je to počátek budoucnosti, včetně rodiny. ///Tenhle chlapík nevynechal žádnou příležitost, jak pozlobit holky, a když si dobíral mě, prostě jsem oplácela stejně a lehké náznaky zájmu (...které si vybavím spíš zpětně, tehdy jsem si je ani pořádně neuvědomila)/// - no, tenhle chlapík není rozhodně nesmělý, nanejvýš ho baví si na to hrát, protože ví, že na to ženské slyší :) Adélo, přečti si cos napsala : o generaci starší rozvedený chlapík, který vyrazil na chatu s partou i neznámých mladších žen (vy jste se přece neznali), tam "nevynechal příležitost pozlobit všechny dívky" a "pod průhlednou záminkou" promptně svedl jednu z nich... Klidně se s ním sejdi, klidně se s ním pomiluj, nech plynout věci atd. Ale nenamlouvej si, že je to nesmělý zamilovaný životem a vztahy spálený chlap. Ne, je to dobrý hráč:)

Asi jsem to v to v tuto mrtvou hodinu nenapsala dost jasně, ačkoli dlouze :) Prostě chci říct, že rozhodně není nesmělý, to teda ani náhodou. Což ale nevylučuje, že je zamilovaný. Jen trochu jinak než ty. On, jak se mi zdá, by se prostě zamiloval do jiné, kdybys tam nebyla ty, a nebo nezamiloval. Bere co život přinese, a teď mu přinesl tebe. Tobě se to bude zdát jako osudový vztah, když na to přijde, a pro něj je to TEĎ A TADY. Myslím, že přijde čas, a budeš psát (nebo přemýšlet) o tom, že to bylo krásné, byť těžké, ale rozhodně ti to hodně dalo a hodně ses od něj naučila, hodně si z toho vztahu vzala... Prostě v minulém čase. Jo, a na to, že to máš vyřešené s věkovým rozdílme, na to nevěř. Nemáš. Zkus si představit svoji maminku teď, nebo před 10-20 lety, kdyby neměla tatínka, a přivedla si domů přítele o 20-25 let staršího. Děda, že?

Napsala si to az moc dobre. Dobry hrac. Hmm. Sice to neni uplne muj pribeh, ale zazivam podobny a ted teda nevim. Je ten "muj" chlap jen dobry hrac? Dobra otazka, jen te odpovedi se zacinam bat.

odpověď stejně předem neodhadneš, on už ji osud nějak napíše...

odhadovat se neda, to mas pravdu. Mame se tento tyden videt, tak se zeptam a bude po dohadech. Hned.

Může být, a nemusí. Hráči jsou dobří ve vysvětlování:)

...nejsem zatím o moc moudřejší, ale - uvidíme. Možná už dnes budu, i když si to radši moc nemaluju... :)

Jen chci v rychlosti odpovědět a poděkovat za pár dalších komentářů a rad. Hned ze začátku se ale (zase) pokusím utnout ty řeči o jeho nesmělosti - nevím, kdo s tím přišel jako první, ale určitě bych tuhle charakteristiku nepoužila... To ani náhodou, jak říká bb. :o) ("Plachá rybička" v titulku je přirovnání, které použila Daniela, a hodí se na mou snahu "rybičku" nevyplašit, ale nemá znamenat, že tenhle chlapík je plachý a nesmělý!)

"...pečlivě vybíráš znaménka plus. Stejným způsobem si zdůvodňuješ jeho rozvod - ráda vidíš důvod rozvodu v jeho práci, protože práce je celkem nevinný, neškodný, váš případný vztah neohrožující důvod...jeho vztah k ženám ráda považuješ za nesmělý, atakdále." - To poslední se mi už (snad) podařilo vyvrátit. A k té práci jako jednom z pravděpodobných důvodů rozpadu předchozího vztahu: příčí se mi rozebírat příčiny rozvodu někoho jiného, zvlášť když o tom houby vím, takže ani nebudu vymýšlet různá negativa, proč to asi tak mohlo dopadnout špatně - nějaká tam určitě byla, ale jaká, to prostě nevím a upřímně řečeno, v tuto chvíli mi do toho nic není - pokud bude chtít, tak mi to řekne. Tu poznámku o práci jsem napsala jako jeden z mála detailů, o kterých tuším: jsou profese, které partnerskému životu zrovna neprospívají, a v tomhle případě to moc dobroty nenadělalo. (Je to takový typ povolání, před jehož vykonavateli rozumné mámy svoje dcery varují. :o) Ostatně ani lidé mé profese to nemají s rodinným životem nejrůžovější, jak prý zjistil jeden průzkum...) Nepoužívám to jako "omluvu" pro nějaké charakterové vady nebo kdoví co, jen jako pokus o přiblížení současné situace... To je celé.

Role "čekanky" taky není něco, co bych vítala - ale: jsem to já, kdo s něčím potřebuje pomoct, a krom toho to visí i na více lidech... Nejde o domluvené rande, jde o nabídku výpomoci v něčem, v čem je (na rozdíl ode mě) odborník. Dohoda typu "až to půjde, ozvu se" je myslím fér - a tu dohodu drží (dnes se ozval).

Když to shrnu... Připadám si, že ano, jsem tu za "obranu", ale... je mi proti srsti o někom říkat, že je "žralok", "dobrý hráč", když to nevím s určitostí. Ano: může být, ale nemusí. Momentálně je náš vztah přátelský, pojí nás pár společných zájmů, a jestli nás toho má pojit víc, to se uvidí... A já nemám žádný "nárok" na to, aby nabídl něco víc. Samozřejmě bych byla ráda, to je tu každému jasné. :) A pokud si nemám připadat, že to předem vzdávám, tak si nebudu říkat - jo, je to lovec, udělal si zářez na pažbě a tím to hasne, tak co se trápit. Ano, člověk musí počítat i s tou nejméně příjemnou variantou - a já počítám. Jen tu variantu odsunuju někam hodně pryč, daleko, až pro případ, že bude jasné, že ta je ta správná.

...tak, a já jdu rybařit, držte palce... :)

dost me desis, ale zacina to byt zajimave.
"Bavi te, ze ti sem tam pisu a ty mi neodpovis?" "Nemel jsem u sebe mobil." "Je to stejne na tobe, ty se rozhodni .. co bude dal."
V tomhle duchu my ted debatujeme.

(jestli se můžu zamíchat do konverzace) - tohle tedy, abych pravdu řekla, trochu vyděsilo zas mě... Možná mám (naivní?) sklony spíš chtít slyšet to "vysvětlování" (ovšem: v mezích) a kdybych nechtěla plašit, radši to zkusím od lesa, něco jako "párkrát jsem ti psala, odpověď ale nedošla, děje se něco?" Ale hádám, že máš dobrý důvod k použití vyčítavého tónu... Tomu se mi zatím daří vyhýbat, bojím se, aby to nebyla cesta do pekel (nebo aspoň do háje).

No a jen ať shrnu těch pár drobností z dneška - pamětliva všech zdejších rad jsem jen trochu nechápala, proč se mi kolena ale příšerně klepou ve frontě na poště, kam jsem zašla ještě před schůzkou, a tamtéž, kam jsem musela (protože fronta byla delší než záhodno) ještě i pak, a do toho nervozita a zrychlený tep a tohle všechno - a během schůzky naprostý klídek. :) Od vyřízení účelu schůzky, předání toho, co bylo potřeba předat i co jenom mělo udělat radost, vyptání se, jak pokračuje na tom, co zrovna dělá, až po (anooo) přibližnou domluvu další schůzky za pár dní - všechno se obešlo bez nějakých mých rozpaků (mno: pominu pokus o zmírnění křečí v mimických svalech po zvlášť drsném vtipu), tak se hrdě chlubím, že kudlí rady jsem si vzala k srdci, pečlivě se jich držela a nezvorala to (doufám). A: tu pusu dostal taky, i když si o ni musel říct. ;)

...a nedá mi to a musím ještě drobně zkorigovat to o chatě plné "i neznámých mladých žen"... Jejda, ačkoli jsme se my dva předtím potkali jen jednou, slezli jsme se tam lidi od patnácti do padesáti (tedy... jednoho účastníka podezřívám, že byl ještě dříve narozený) za účelem dočista bohulibým a mravně neškodným... :o) Tak bych to fakt nepoužívala coby zbraň vůči nikomu. - Tedy: jistě, nikdo není svatý, ale - že by až tak..? :))))

jasne, ze se muzes zamichat do konverzace.
Taky mam rada vysvetlovani, nesnasim veci nedoresene, ale hrac vyhlasil prestavku, jak bude dlouha tezko rict, mozna to herci vzdaji. Tak se veci maji.

Tak hezky to začalo a tak nijace to skončilo, asi si to ještě obrečím, a jak tak koukám na ten úplněk, zrovna dnes je to právě dva měsíce... Ach jo, taková pohádka je na houby, to by se mělo zakázat. Ale asi ten konec není úplně špatný, zůstává mi kamarád, za kterého jsem sakra ráda.

Tak jenom pro případ, že sem nějaká kudlanka nebo kudlánek ještě zabloudí... Částečně bych dala za pravdu asi všem zúčastněným v diskusi. Ttedy, trochu asi zklamu ty, co sázeli na žraloka, tahle hypotéza se ukázala býti mimo. Ale jinak od všeho trochu, pobláznění jedné noci, nedůvěra z předchozích vztahů, nerozhodnost, co vlastně dál, závazky jinde. Konečně jsme našli čas a odvahu a nevím co ještě si to tedy celé ujasnit, no a... ač mě to celé zrovna netěší a radši bych happyend, ujednáno je, že válečná sekyra zůstane zakopaná a tamtu noc necháme být. Má k tomu důvody a ... no, já s tím nic nenadělám (a kdybych měla doma zásobu nějaké dobré čokolády, tak ji teď s prominutím sežeru na posezení a pak mi z ní bude špatně... teď je tam naštěstí jen ta divná oříšková, tou smutky likvidovat nebudu).

Postupně jsem mu na sebe vykecala leccos, původně jsem něchtěla, snad z ohledů na to, že už tak má ze mě špatné svědomí... :P No ale pak jsem si řekla - kašlu na hrdost, tak ať to ví, nebudu v sobě dusit emoce, které potřebují ven. A které by se mohly potvory někdy vrátit, jako když zapomenete papiňák na plotně a ona nefunguje pojistka.

Těch plus ale pořád zůstalo víc než těch mínus. A nemá smysl si pěstovat zlobu vůči někomu, leda asi ještě nějakou chvíli budu lát osudu, že tohle tedy nemusel... Parchant. :)

Tak jo, já zas zmizím. A, Rozárko, dej někdy vědět, co ta tvá přestávka, jestli něco přinesla...

a je mně líto, že to nedopadlo jak sis přála Adélo. Ale takových věcí ještě zažiješ mnoho, co nevyjdou. I když neznám podrobnosti, mám pocit, že tak nějak došlo na má slova . . . Holt zkušenosti o kterých si dnes mladí myslí, že nejsou potřeba - ani v práci ani v životě. Zbyl Tě hezkej zážitek a to se taky počítá. No a někdy domnělý konec nemusí ještě znamenat, že je to už napořád, má zkušenost. Ale zase plané naděje taky nejsou k ničemu. Život je prostě jednoduchej nebo složitej, jak kdy.

líbí se mi to a celé, hlavně ty některé opravu pravivé komentáře... A musím přiznat, že jsem i takovy bad-end čekal, ale udivuje mě, že spousta holek (převážně těch mladších) dělá pořád tu stejnou chybu. A zároven jako partnera ve vztahu trvajícím 4 roky, a partnerkou, který má stejný zážitek, i když tvrdí něco jak tam to všechno nebylo... a ja ji od te doby nejsem porad uplne schopny verit. A trochu me me desi vety tytu: "Máš hezký zážitek, tak buď ráda" a nevím zda-li v takovém to vztahu jako "plachý" chlap pokračovat... no ale to je na další dlouhou diskusi.