Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Nejlépe prý na inzerát. Ona, jako zkušená inzerenta, mě nasměrovala na seznamovací server. Tak jsem se přes internet seznámila se zajímavým mužem. Píšeme si mejlíky. Je vtipný, trochu ješitný a má kladný vztah ke zvířátkům. Dovede mě svými otázkami krásně překvapovat. Naposledy se mě ptal na můj vztah k pavoukům. Musela jsem zapřemýšlet. Jaký mám vlastně vztah k pavoukům? Zřejmě žádný. Ani kladný, ani vyloženě záporný. Nemám k nim vztah. Sice mě neděsí, to ještě dřív, tak okolo dvanácti, když jsme se my děvčata začala zdát klukům zajímavá, tak na nás házeli dlouhonohé sekáče (když oni se tak hezky berou za ty své nožky… zkuste vzít nějakého kulatého, chlupatého krátkonožku a nerozmačkat ho mezi prsty) a měli radost, jak holky ječí. Já jsem neječela. Většinou jsem ho taky chytla za nožičku a s úsměvem vrátila dárci. (Tím jsem se pro chlapce stala nezajímavá, dokud nepřišli na další trik se slimáky. Slimáka bych se nedotkla ani v rukavicích!)

     I když vlastně doma jednoho pavouka chovám taky, v kuchyni za garnyží. Máme spolu dost komplikovaný vztah, takže přece jen nějaký vztah. Jenže to není pavouk, ale pavuok. Pavuoci jsou tichým neškodným druhem pavoukům. Vznikli v době, kdy se můj syn začal probojovávat prvními slůvky a láskou ke všem zvířátkům, zejména k mouchám (mukkkaa….mama, mukkkaa…) a pavoukům (pavvv-uok…., mama, pavvv-uok…)

     Nevím, jak je na tom se vztahem ke mně onen pavouk pavuok, ale zřejmě mě miluje, když u nás tak vytrvale přebývá. Já ho rozpaluji do ruda, když balancuji na židli s koštětem v ruce a ničím tu jeho důmyslnou síť a on zase maluje ruměnec na tváře mé, když ji tam ihned zase vybuduje. Zrod a zánik. Já smetu, on postaví novou. Věčný koloběh přírody. (Úžasné, jak jsme od seznámení s mužem přišli až k otázce zrodu a zániku…)

    Ale vrátím se zpět k onomu muži. Zmiňoval se, že z domácích mazlíčků se mu nejvíc líbí pavouci. A taky že o nich rád čte. Prostě není nad pavouky. Psal o nich i ve vztahu k jídlu a kuchyni. Snad proto jsem ho zaujala já s tím našim pavoukem. Už mám trochu představu, jak vypadá (ten muž J). Našla jsem odvahu optat se ho na počet prstů na rukou (více jak 2 a méně než 11), oči prý má taky jen dvě (ale kolik vlastně očí má pavouk?), jeden nos, jedny ústa, uši má taky (aha, ale kolik?).

    Jen u těch dolních končetin mám takové rozporuplné pocity. Už když popisoval svou postavu, mám dojem, že se nějak moc rozepisoval o nohách. Řekla bych, že osmkrát…Vlastně bych mu měla poděkovat. Díky němu jsem konečně našla a ujasnila si svůj vztah s naším kuchyňským pavuokem. Jdu se podívat do synovy encyklopedie na pavouky a jinou havěť.

Přiznám se, stále musím myslet na těch záhadných osm nožek…

Pavla K., Olomouc

linkuj.cz vybrali.sme.sk