Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Vyučil se sklenářem, ale protože měl vždy spíš smysl pro „tvůrčí činnost“ a ne pro každodenní pracovní zápolení, každou chvíli si vymyslí nějaký děsně úspěšný kšeft. Dělal „obchodního asistenta“ už tolika firmám, že si na jejich počet ani nevzpomene. Vždycky šel na úvodní přednášky, nafasoval firemní desky, papíry, prezentační materiál a jiné ptákovinky, párkrát to zkusil a šel zas o dům dál. Nedávno byl pro změnu u jedné rychlé kurýrní služby. Řidičák měl, i když ho nikdy moc nevyužil. Tak dal dohromady všechny peníze, které si narychlo všude možně vypůjčil (v přesvědčování o svých kvalitách je nepřekonatelný) a na leasing koupil krásnou a velmi, velmi silnou motorku. Přikoupil si ještě šíleně drahou a šíleně barevnou přilbu, kožené kalhoty, bundu, rukavice a jiné nezbytnosti – a stal se messengerem. Dostal báglík s velkým reklamním logem, rozeřvanou chraptivou vysílačku a možnost řezat zatáčky za účelem výkonu povolání. Po krátké době jednu nezvládl, motorka to vzala ve známém tunelu (Husákovo ticho) od zdi ke zdi, a chudák Alan zjistil, že drahé kůže z jiného vola, které měl na sobě, neubránily před zkázou tu jeho. Motorku odvezli do šrotu, Alana do nemocnice.<?xml:namespace prefix = o />

   Pokud vím, od té doby od něj prodejce motorky žádnou další splátku neviděl. Jeho následujícím podnikatelským počinem bylo „velice výhodné“ odkoupení několika totálně zadlužených stavebních firem od dvojice právníků odněkud ze severní Moravy. Za přehršel podpisů (na prázdné papíry, na příjmové doklady, atd.) obdržel plno razítek, kolem třiceti živnostenských listů, pět tisíc v hotovosti (podepsal jim mimo jiné i příjem 300.000,- Kč), slušnou haldičku nesplněných objednávek a nezaplacených faktur. Převzal firmy s dluhy bratru za devět milionů a aktivy sotva kolem jednoho. Tenkrát se přišel celý rozjásaný pochlubit se svou novou image: příšerně žlutě květovaná kravata na svazácky modré košili, sako z látky horší než nejhorší hadr na podlahu, kalhoty nejméně o čtyři velikosti větší měl v pase stažené jako selka, co seděmděsať sukeň mala.  V ruce třímal kufřík se zámkem na heslo. Podle dohody s oněmi moudrými právníky rozeslal všem firmám, vůči nimž jako nový majitel převzal veškeré závazky, oznámení, jak se jmenuje, kde bydlí i své nové telefonní číslo.  Díky tomu se právě mohl pochlubit bohatou korespondencí (měl ji v kufříku snad tři kila). Naivní důvěřivci, kteří nemohli dostat své peníze z předchozích majitelů, bláhově doufali, že je dostanou z Alana... Také měl novoučkého mobila. Během prvního měsíce provolal nezaplacených osm tisíc. Po několika urgencích mu zablokovali číslo a ještě později ho zrušili. Co udělal Alan s nefunkčním mobilem? Odnesl ho do zastavárny a měl na hezký večer.

Někdy na podzim nám přišlo poštou psaní. Z jednoho státního ubytovávacího zařízení, kam se dostal pro krádež v obchoďáku. Vzal si na sebe dívčí body, na to normální kalhoty atd. a výstřihem se vycpával vším, co mu přišlo pod ruku. Když tam šel potřetí, chytla ho ochranka. V onom dopise ještě psal, jak se těší, až se dostane ven, jak bude podnikat. Má přeci ty živnostňáky… Odkuď ho znám? Měli jsme jeden čas sportovní školu a Alan tam chodil. Žil sám s babičkou, která ho k sobě vzala z dětského domova.

Alana je mi líto. Je živým důkazem nedostatku rodiny, toho obyčejného domácího zázemí. Neměl nikoho, kdo by mu poradil, vynadal a třebas i menším násilím ho včas nasměroval na správnou cestu. Během deseti let se z celkem dobrého kluka stal neúspěšný zlodějíček.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk