Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Kdysi dávno jsem pracovala v jednom PZO. Bydlela jsem přesně naproti přes ulici a z kanceláře jsem si viděla do oken a na oběd chodila domů.. Prostředí tam bylo velmi zkomunizované a já byla furt podezřelá, jelikož jsem uměla víc jazyků a opravovala chyby po svým šéfovi. Jednou, když jsem vyběhla od nás z baráku, mě venku lapla nějaká Rusanda a řvala na mě "Zeljénina, zeljénina!" Protože naproti byl obchod ovoce – zelenina, tak jsem ukázala a odpověděla: "Tam zelenina – tam zelenina, pasmatri". Ale až posléze mi došlo, že chtěla Muzéj Lénina...

     Dala jsem to hned v práci k dobrýmu, všichni se upřímně zasmáli a za hodinku jsem byla povolána na kobereček. A ještě se mi dostalo výtky za neohlášený styk s cizincem... Jo, takovejch zážitků jsem měla víc...  Když jsem nastoupila, tak za mnou přišla nějaká důra, něco mezi Kabrhelovou a Gustou Fučíkovou (voni je snad komouši klonujou) a s úsměvem hlásá, že vede odbočku Svazu sovětsko-československého přátelství, je to jen dvacka měsíčně a co já na to. Tak říkám, že jsem samoživitelka a že dvacka jsou pro mě dvě másla, Sovětskej svaz je bohatá země a bez mejch dvou másel se hladce obejde, kdežto moje děti ne. Ona jízlivě poznamenala, že kdyby byl Svaz americkýho přátelství, tak to že bych tam jistě vstoupila, že. A – protože já dřív mluvím, než přemejšlím – tak jí povídám: „No, podívejte se, Sovětský svaz má takovejch přátel, že vo jednoho míň nebo víc, tak to ani nepozná. Ale Ameriku nemá rád nikdo, třeba by mi byla za ty dvě másla vděčná". Je jasný, že kariéru jsem tam udělat nemohla.

     Ale čas oponou trhnul a přišel rok 1989, já byla provdaná a bydlela na Slapech. Zrovna jsem šla jednou Vodičkovou a koho nepotkám, jako tuhle nánu. Vona se ke mně vrhla, jak je šťastná, že mě vidí, a že prej maj pobočku Svazu americko-československýho přátelství a vona je předsedkyně... Mě vám se udělalo nanic, otočila jsem se a šla pryč.

        A dnes? hledám práci, ale nejsem holt blond dvacítka... Sehnala jsem si právě místo, kde mám po telefonu nabízet různý telefonní služby. Snad třicet procent obvolaných mi řeklo, že sice mám krásnej hlas, ale nic nepotřebujou a tedy si nevobjednali. Když jsem jednomu pánovi nabízela ze zoufalství i erotické linky, tak prohlásil, že jemu už jsou naprd. Já na to, ať si nemyslí, že muži nestárnou a takovej Sirali Muslimov povil synka ve 106ti letech. Na což mi řek, že kvůli nějakýmu synkovi ho na Kavkaz nikdo nedostane. A taky si nic nevobjednal... Kdepak, nejsem na tohle ten správnej typ. Holčina, co sedí vedle mě a taky je nová, taky nic neudala, ale ty vostatní viditelně jo! Jak to dělaj, nevím, bude v tom nejspíš černá magie nebo co, voni si ráno napíšou na tabulku na nástěnce, kolika smluv chtěj ten den dosáhnout – a fakt jo, uzavřou je! Tak jsem si – když jinak nedali – napsala jako závazek jednu smlouvu a i to bylo na mě moc. Jak říkám, asi maj nějaký zaklínadlo. V sobotu je tam podnikovej mejdan, všichni se už těšili, jak se zdarma zhulákaj; tak jsem se zeptala, jestli je to povinný, páč nemůžu, že se mi narodilo šest koťat a musím se vo ně postarat. No, vypadá to, že se tam pořád něco koná, asi tedy fakt vydělávaj; ale nemyslim, že pro ně budu velkým finančním přínosem.

     Začínám už uvažovat i vo tý erotický lince...

Alena T.

linkuj.cz vybrali.sme.sk