Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Dnes večer se všichni, kdož se ocitnou večer u televize a od osmi se budou dívat na Novu, znovu vrátí do dob, kdy byl mistr Kroupa donucen zasednout do lavic večerní průmyslovky. Spolu s ním usedne ve školních lavicích pestrá směsice "studentů": šplhoun Hujer zásobující učitelský sbor švestkami, koketní paní Týfová, třídní šašci a rošťáci Tuček a Šlajs s nevyčerpatelnou zásobou vtípků, šprýmů a fint jak se vyhnout učení, zmatkář Plha, který nevynechá jedinou příležitost k nějakému tomu "trefnému" dotazu, věčný ospalec Dudek. Všichni tam jsou – chybí jen Hliník, který se odstěhoval do Humpolce...

     Postava Hliníka je obestřena tajemstvím – ale to je na Hliníkovi to krásné. Je to totiž muž jedné jediné vlastnosti – absolutně žádnou jinou nemá – než tu, že se odstěhoval do Humpolce. Nevíme, jak vypadal, nemá ani křestní jméno. Nemá nic, než to, že se odstěhoval. A právě občan Hliník, tato fiktivní postava z filmu scénáristů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka z výše uvedeného filmu „Marečku, podejte mi pero", nečekaně popularizovala městečko Humpolec na Vysočině. Přilákala řadu turistů a recesistů, kteří se neustále snaží Hliníka najít..                                                                                            

     Před několika lety dokonce město a Kulturní informační středisko odhalilo Hliníkovi pamětní desku s textem „Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané". K pamětní desce se začaly sjíždět houfy turistů z celé republiky, někteří dokonce přivezli Hliníkovi dárky, které umístili na kámen s pamětní deskou, někteří zde sehráli podařené scénky.

     Dokonce za přítomnosti novinářů proběhl rozhovor s mužem, který by mohl být Hliníkem... Další se přišli přesvědčit na vlastní oči o „existenci" Hliníka – a když nic jiného, tak se alespoň vyfotografovali se u pamětní desky. Na městský úřad byla doručena Hliníkova evidenční karta, Hliníkovi přišel pohled až z Ameriky, byl upečen koláč s nápisem „Al", a i další události svědčí o tom, že náš národ se umí a chce bavit.

     V recesi chtějí humpolečtí pokračovat, a tak by se mělo letos na konci září otevřít muzeum patřící právě této filmové postavě. Ano, přátelé, letos to bude právě 30 let, co se Hliník odstěhoval do Humpolce.

     Nové muzeum se připravuje v prvním patře budovy kina, na místě bývalé kavárny. V muzeu budou k vidění ohlasy lidí na Hliníka, fotografie, videozáznamy a trojrozměrné objekty z filmu. Lidé, kteří do muzea přijdou, budou smět usednout do lavice a napsat si písemku o tom, co o Hliníkovi a filmu ví (ale, aby se tolik nebáli, v každé lavici na ně bude čekat tahák se správnými odpověďmi). Na slavnostním zářijovém otevření počítá informační středisko i s účastí herců.

     Zúčastnit by se měla Iva Janžurová, Josef Abrhám a duchovní otcové Hliníka – pánové Svěrák a Smoljak. Chybět pochopitelně nemůže ani pan Srstka. Ten zůstane v Humpolci přítomen v podstatě napořád. Bude hlavní postavou, kterou lidé uvidí, když budou k muzeu přicházet: přes celé jedno okno totiž bude fotografie pana Srstky ze scény, kde jako student večerní školy sedí v lavici, zatrhává si své sázky a jednou rukou se hlásí. Nad ním bude bublina s nápisem „Hliník se odstěhoval do Humpolce". Ano přátelé, jak vidíte, v Humpolci to berou skutečně vážně! V současné době práce na expozici vrcholí.

     Osobou Hliníka se nebaví ale jen Humpoláci. Malé městečko Hora Svaté Kateřiny dokonce vypravilo historický vlak do Humpolce. Tako exkluzivní cesta byla nazvána „Krušnohorským expresem za Hliníkem" a již několikátý rok vozí obdivovatele, aby mohli vzdát hold nejslavnějšímu přistěhovalci do Humpolce. V loňském roce rozvinuli tamější přátelé dobré recese svou činnost natolik, že v obci dokonce odhalili desku, která hlásá, že právě zde se narodil Hliník, který se později od nich odstěhoval. A kam? No přeci do Humpolce...

Míša – odkud? no přeci....

linkuj.cz vybrali.sme.sk