Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Letiste v Melbourne je v zapadni casti a prave ty zapadni casti jsou vice mene industrialni a jsou to tak zvane "horsi ctvrti". Cesta autem pres tyto ctvrte me privedla k placi. Pavluv (muj manzel) stryc tady zije uz od roku 1950, proto jsme se vlastne rozhodli pro Melbourne, o Australii jinak nebylo pochyb. No a ten stryc nas vezl na hostel, coz je takove ubytovani pro pristehovalce. Bylo prave v te zapadni ctvrti. Ale prvni noc jsme spali u nej doma, coz byl take zazitek. Barak byl sice zdeny, ale uplne jiny, nez na jaky jsme byli zvykli z Evropy. Sadrokarton a pak cihla. Podlaha drevena a na jakychsi sloupcich, zadne zaklady. Pri chuzi jsem mela pocit, ze se musi podlaha kazdou chvili propadnout. Zvenci ale zadne sloupky videt nebylo; to je specialitou severni Australie, kvuli vode.

     V noci nase ditko, tehdy 6tilety syn, chtel na zachod, sla jsem s nim a představte si, vůbec jsme nemohli najit  kliky u dveri, ani jsme nemohli rozsvítit… az rano jsme videli, ze kliky a vypinace jsou hrozne vysoko. Rano jsme se sli projit po okoli, to uz bylo slunecno a svet vypadal hned lip. Stejne jsem ale chtela zpet, ale kam? Do Cech uz jsme nemohla, do Rakouska, kde jsme byli poslednich 10 mesicu, take ne.  Tak jsme sli na ten hostel. Byl to obrovsky areal s mnoha byty. My meli, ostatne jako vsichni ostatní, dva pokoje a predsin, ktera byla hodne velka. Meli jsme koupelnu, takze skoro komfort.    Na jidlo jsme chodili všichni do jidelny, kuchari byli vetsinou evropsti. Jidlo bylo ok, bylo ho dost, ale clovek se musel naucit jist jenom neco. Napr. beran se jist nedal. Temer vsechno tam smrdelo beranem, i zakusky. Proc, to nevim, ale bylo to tak, asi pouzivali nejaky jiny tuk, nez jsme byli zvykli. Ucili jsme se pak stale rozpoznávat, co jist a co v zadnem pripade nevzit do ust.

     Nasemu synovi se tam dikybohu moc libilo, nasel si hned kamarady a velice rychle se ucil anglicky, Zacal tam chodit okamzite do skoly, my ostatne take. Udelali s nami testy a podle znalosti anglictiny, ktera byla veskera zadna, nas zaradili do trid. Muj manzel mel stesti a dostal se do tridy, kde ucil Cech.

Zustali jsme na hostelu tri mesice. Pak jsme hledali byt, pomohl nam ho najit prave ten cesky ucitel Jirka. Bylo to ve ctvrti Elwood, kde zilo hodne Evropanu. Polaci, Cesi, Slovaci. Bylo to u more a cvrt mela hodne najemnich bytu. Pronajali jsme si tripokojovy byt s kuchyni, koupelnou a oddelenym zachodem. Bylo to ve druhem patre, kousek od more. To bylo ze vseho nejlepsi. Muj muz zacal chodit do prace, ja jsem stale chodila do skoly na anglictinu, Dan, syn, zacal chodit do uz normalni zakladni skoly, do 1. tridy.

     Ve skole, specialne v Elwoodu, byli ucitele zvykli na to, ze maji ve tride zaky, kteri teprve zacinaji mluvit anglicky. Deti se ovsem rychle nauci. Tak to bylo i s Danem. Nakonec i my jsme se spratelili s nekolika Evropany, a samozrejme i s tamejsimi Cechy. Škola, kam Dan chodil, byla velice nenarocna na disciplinu, rano po prichodu si deti sedly i s ucitelkou na zem a hraly si s legem. Lavice nebyly ve tride rozmisteny jako v Cechach, ale ve skupinkach. Deti mohly mluvit, rici svuj nazor a ucitel byl vic pritel, nez autorita. Chudak Dan nastoupil v zari a hned tyden po nastupu do skoly zacaly dvoutydenni prazdniny, byl vam z toho velice zklaman…

     My jsme si take pomalu uvedomovali, ze toto bude nas domov uz na vzdy. S prichodem leta jsme uzivali more kazdy den, situace se lepsila. Zacali jsme mit nejake penize, koupili jsme si auto a mohli jet na vylet. Poznavali jsme Victorii, stat, ve kterem je hlavni mesto Melbourne. Melbourne ma 4 rocni obdobi, nekdy i v jednom dnu. Jinak v zime se teplota pohybuje mezi 13 – 18 stupni pres den, v noci muzou a take ze jsou mraziky. Zima neni dlouha, zacina 1. cervna a konci po trech mesicich. V srpnu ale uz jsou zase hezke dny, plne slunka. I ve zdejsi zime nakonec diky slunci muze byt teply den. Priroda je velice krasna v zime, vic prsi a tak je vsechno zelene a temer vsechno kvete, stromy, kere a kvetiny. Jaro je teplejsi, muze byt i horko. V tu dobu, co jsme presli z hostelu do elwoodskeho bytu, coz bylo v srpnu, tak v nasledujicim zari byla vedra ke 40 stupnum C. Na vanoce jsme ovsem pro zmenu topili. Jinak mohou byt teploty i pres 40, ale take velice pod 20. Podzim je ok, stromy zacinaji zloutnout a opadava listi. My mame na zahrade jasan a ten nas kazdy rok udivuje svoji krasou. Letosni rok asi nebude moc barevny, mame tu bohužel veliky nedostatek vody, velice malo prsi. Listi driv uschne nez zezloutne… Tak, to je zatím vse z nasich nejprvnejsich australských dnu…

Hodne pozdravu vsem Hanka K., Melbourne 

linkuj.cz vybrali.sme.sk