Argin Max a klapky na oči ...

Buď je to vyloženě psychický a máš po čtrnácti letech z manžela nějakou psychickou ponorku... anebo takovýhle podivný pocitový vyšinutý stavy a úlety taky můžou způsobovat třeba výkyvy v hladině hormonů ať v těhotenství nebo třeba už k přechodu nebo z dalších důvodů. Já bych si na Tvém místě zašla za obvoďákem a nechala si udělat komplet preventivní vyšetření, tlak, moč, nabrat krev atd. (naše odvoďačka to nabízí zdarma, že by tím člověk jednou za čas projít měl) no a pak zajít na gynekologii a zkontrolovat hladiny hormonů, ty můžou způsobovat, že Ti manžel najednou "nevoní" - takhle se můžou projevovat i zdravotní problémy. Tak bych to vzala vylučovací metodou a začala tím fyzickým proklepnutím, za to nic nedáš.

nebrala jsi např. o dovolené prášky na oddálení menstruace? Ty dokáží napáchat pěkné svinstvo. Nebo taky změna antikoncepce...
Možná jsi ale na manžela kvůli něčemu naštvaná - třeba nějaký stres v jiné oblasti mohl způsobit, že se cítíš uštvaná. Nejsi třeba naštvaná na manžela, že ti dost nepomáhá a nechává tě ve všem vymáchat? Nestalo se např. něco na dovolené?
Každopádně, na fundovanou radu toho vím moc málo. Napiš víc!!!

Zuzano, žerty stranou, tohle chce návštěvu u psychologa, takovýhle blok se neodstraní jen tak. Držím palce...

není v tvém okolí někdo jiný ? nepotlačuješ něco ? třeba podvědomě, už delší dobu ? já bych si došla i za sexulogem krom toho, co už píše Magot. Někde v této oblasti ten pes musí být zakopán. V jeho vykopání a zlikvidování zřejmě bude potřeba odborná pomoc.

Jsi si jistá, že v tvém okolí někdo není, do koho jsi zamilovaná? Fakt ne? Buď k sobě upřímná.... pokud vážně ne, je lékař namístě, ale já si myslím, že tam někdo bude...

Možná jsi nám, Zuzko, neřekla všechno. Co ta dovolená, když od jejího skončení v tom lítáš? Neobjevil se na ní někdo přitažlivý? Nemyslím tím, že by hned muselo k něčemu dojít, ale nemrkala jsi tam koutkem oka po někom?

zadny hezoun z dovolene,zadny soused ci zadne hadky z dovolene-pak bych se priklanela k tomu co pise Margot.
To ze manzel "nevoni" muze byt zmena v organismu i u nej-zacinajici nemoc.
To vysetreni doporucuji radeji obema.
Muzes byt Zuzanko citliva a v podvedomi tusit zacinajici nemoc-a nebo brala-li jsi Ty nejake leky,muze se tohle stat.

v prvni fazi velmi peclive probrat podvedomi :), jestli jsem se nezhlidla v nejakem fesakovi nebo mi manzel necim neublizil, co jsme si nevyridili a me to trapi a tak...

A pokud skoncim s tim, ze fakt opravdu zadny problem, tak bych hledala problem zdravotni - a to u obou! Nemoc urcite muze zpusobit, ze je manzel citit jinak (vzdyt to ostatne muze ovlivnit i skladba stravy nebo kafe), stejne tak u zeny hormonalni vykyvy ovlivni tu cichovou vnimavost, netykavost a tak. Pokud mate otevreny vztah, nebala bych se o tom s manzelem pohovorit a hledat, kde je problem.

jsme odporní všichni bez výjimky. Jenom ženským trvá někdy zatraceně dlouho, než jim TO dojde... ;)

s Margot. Mojí kamarádce se stalo něco podobného a byl v tom problém hormonální

Nervák...? Děsíš se večera...? Přemáháš se...? Proč...? On tě do sexu nutí...? Bereš to jako povinnost...? Pokud to tak cítíš a on si to nenechá vysvětlit, pokud zkrátka jeho "nabídka" převyšuje tvou "potávku", musí to zákonitě zkončit tvým fyzickým odporem k němu. A čtrnáct let je dlouhá doba...

Myslím totiž, že přesně tohle je ten nejčastější problém se sexem ve většině manželství, nikoliv poruchy erekce, jak se nám snaží namluvit farmaceutické firmy, raklamy a různé "odborné" debaty a články...

Ne, není to určitě žádným lékem, tedy žádnou chemikálií, ale jsem vám všem moc vděčná, že to se mnou rozebíráte. Ale asi to bude, jak říká Euphemia, rozdílem v nabídce a poptávce. Prostě ta dovolená, plno času. Asi to jsou nahromaděné všechny ty různé drobné neshody, a když jsem si asi potřebovala odpočinout, tak jsem vlastně měla být k dispozici. Já to asi píšu blbě, ale prostě doma to nebylo tak - nevím, jak to napsat. Ale já jsem najednou už měla dost všeho toho že jsem hodná, pozorná, ochotná. Asi jsem hodně zavinila tím, že prostě o tom s ním nejsem schopná mluvit. Nějak se na to necítím, nevím, jak by to dopadlo. Ne, to není že bycch se styděla, ale prostě nějak se nedokážu dostat sama ze sebe ven, říct co a jak. Tím jsem to určitě všechno zavinila.
tak uvidím, co mi poradíte.

takže přeci jen duševní blok a manželská ponorka.
Pro začátek by sis mohla udělat čas a klid, utřídit si trochu v hlavě myšlenky a podumat o tom v čem všem máš pocit, že je ve vašem manželství nerovnováha. V čem všem Ty ustupuješ (ač vlastně nechceš) a v čem zas třeba sem tam přeháníš a někam moc tlačíš muže(a tím si nějak "odpouštíš papiňák" ač by to třeba šlo řešit i nějak míň křečovitě...). Zkus si představit co bys chtěla dělat a jak žít, kdybys byla svobodná... a co z toho by vlastně šlo, jen jedeš setrvačností ve starých kolejích.
Proč vlastně Ty jsi už roky ta hodná, pozorná, ochotná - ačkoli Tě to takhle vlastně vnitřně štve? A co manžel, když Ty jsi hodná a vstřícná, tak on je co? Proč sama sebe nutíš být věčně "hodná holka" místo co bys byla k sobě i ostatním spravedlivá a normálně si řekla o úplně běžný věci - že něco chceš a něco nechceš a máš přeci úplně normálně právo na svou část svobody v rámci rodiny a manželství... a Ty se místo toho snažíš být dokonalá bez ohledu na vnitřní pocity?
Podle mně je první duševní blok už v základním sebehodnocení. Z jaké rodiny jsi sama vyšla? Nevedla Tě maminka třeba v tom, že si zasloužíš lásku rodičů "za odměnu" když budeš hodná a poslušná holčička? Některé maminky docela slušně uletí s výchovou dcer aniž by odhadly důsledky. Pokud se nepletu, tak třeba Jana Paulová kdysi mluvila o tom, že byla z rodiny vychovaná v tom, že musí být "hodná, usměvavá a milá holka" a začala o tom přemýšlet až teprve ve chvíli, kdy jí kamarádi začali nadávat, že se chová tak jak má pocit, že je od ní očekáváno a na to jí oni kašlou, že chtěj vědět co si fakt myslí a cítí. Mirka Čejková se zas jednou zmínila, že jí maminka nasadila do hlavy pevnou víru, že žena se k muži musí chovat tak, aby si ho zasloužila (což ji později vedlo k různým manželským kotrmelcům a úletům do extrému na obě strany). No ale to už jsem asi příliš odbočila.

Nejsi Ty třeba z těch manželek, co se doma nechtěj hádat a radši mlčí "aby byl klid v rodině"? Ono idea je to možná dobrá, ale dlouhodobě se to asi nedá vydržet, pak džbán přeteče a to dlouhodobý sebezapírání (byť třeba v drobnostech) někudy vyplave na povrch.

Jenže já sama si přiznávám, že jsem se prostě zakoukala jinam.... a po dvaceti letech manželství. Ovšem jen koukám. Vytrestaná jsem tím, že sex mám jen s manželem a užiju si ho jen trestuhodnými představami.

ale z tohoto stereotypu, na který jsi navyklá, se budeš sama těžko dostávat. Džbán sice přetekl, ale je potřeba ještě i uklidit. Problém i v komunikaci - sama to píšeš, že to jaksi nedokážeš. Tak přece jen že bys zašla za tím psychologem?
Víš, takhle to vede jedna moje kamarádka. A pořád jí říkám, nesluž tak té rodině, vždyť oni to od ani nechtějí, oni by se bez toho obešli. Stejně jim to pak ve finále vyčteš, jak se pro ně všechny obětuješ a nemáš čas ani na své pocity, natož volný čas na koníčky. Ty budeš uštvaná a oni naštvaní. Trpí tím i intimní život a ovzduší v té rodině není dobré. TAkže není dobré být jen ta dobrá hodná holčička. Pak se to takhle provalí bokem, tvé JÁ se brání proti tobě samé a nutí tě s tím NĚCO udělat. A to něco je, aby ses přestala obviňovat a sama, nebo s pomocí odborníka, dala doma řeč. Určitě to dokážeš.

za velmi stresujici zalezitost. A v manzelstvi obzvlast. A s tou (ne)vuni.. opravdu to muze souviset s hormony..A jeste jeden postreh - partner obvykle prestava vonet pote, kdy si to rozdame s nekym jinym...

takze to vypada tak,ze Tva duse se vzbourila.
Pamatujme ze veskere stavy,kdy se citime mizerne,i depky jsou tu od toho,aby se clovek na cas uklidnil od veskereho shonu,litani.
Mizerne stavy nas vnitrne nuti se uzavrit do sebe a citime nechut komunikovat-tedy vyjit ven.Doprejme si to jen chvilku a popremyslejme o nas pekne o samote.Kdyz hned neprijdem na odpovedi na nase otazky,pak se sverme kamaradovi a nebo internetu-mne osobne moc pomohly diskuze.Clovek potrebuje mit kazdy den pro sebe chvilku,kdyz si ji nedoprava,vyusti to v duchovni spouru-jako u Zuzky.Pokud ani tak clovek neposlechne sam sebe a zije ve shonu a litani dal-pak se telo s dusi ozve znovu-formou nemoci.Coz je dalsi varovani.

S partnerem se snažíme o miminko.Při milování se stane partnerovi kterému je 43 let tento problém ze začatku se nevzrušil na tolik,aby se mu ud stopořil natolik,aby se postavil.Potom se to povedlo,ale zas nemohl dojít k vyvrcholení.Ted at se snaží zruší se,ale ud mu najednou klesne at se snažíme oba dva i laskáním už se to nepovede jeho to mrzí a je s toho v depresi.CHtela bych mu pomoc a tak bych chtěla poradit co máme udělat.