Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Lebila jsem si na kanapíčku, užívala si pohodu a – když byla první reklama, zavolala jsem Robertovi, abych mu sdělila, že dost možná nedožiju rána... (říkala jsem to se smíchem). Jak asi víte, snažím se ze všech sil zbavit toho, co se na mě tak lehýnce nalepilo během nedlouhé doby – svých špíčků. Už i pan doktor – obezitolog mi řekl, že uvažuju jak anorektička. Fakt, já už mám občas z jídla děs.... "Co jsi zase provedla?", zeptal se a já se tiše vyzpovídala:

     "Byla jsem si nakoupit. Cizrnu, pohanku, celozrnnej chleba, dvě kila mrkve, asi šest velkých salátových okurek, hlávku zelí, svazeček cibulky i dvě kila cibule, řapíkatý celer, jeden plát mraženého filé, kousek kuřecích koz, dva plátky balkánu, dva nízkotučné jogurty, dvě litrovky podmáslí, kilo neloupané rýže.... Prostě nákup na týden. V neděli k večeru se nejlíp nakupuje. No, a jak jsem se tak šinula otráveně ke kase, tak si mě všimla taková překrásná táflička hořký čekuládičky, a že prý půjde se mnou... A už to jelo. Ještě jedna škatulka zavináčů v aspiku, ty jsem už taky dlouho neměla... To zelíčko v nich... A ještě než jsem dovezla vozík ke kase, přibyly mi k nákupu nádherný čerstvý švestky, spíš švestkoblumy, takový měkoučký, skoro na rozsypání... Dvě vaničky, každá po kile..."

    "Mami, ale ne, abys to splácala", hlesnul syn a pak už jen konstatoval: "Co všechno jsi, proboha, snědla?"

     Mezitím se na Nově rozjela rozkošná šou na téma "Kdo si urve větší ostudu". Když jsem se pozastavila nad tím, jak můžou někteří rodičové být tak neskutečně a nesoudně zamilovaný do svých ratolestí – a když už, JAK MŮŽOU s nimi jet do televizní soutěže ve zpěvu – tak mne zarazil slovy: "Jo, mami, některý rodiče jsou prostě usurpátoři a ubohý dítě drsně donutěj!" Samozřejmě, že jsem hned věděla, nač naráží - ano, přiměla jsem ho zúčastnit se matematické olympiády, pak nějaké soutěže až v Karlových Varech – měla tak krásný název "Počítačový génius" – na kterou musel stopem, protože termín se mu vykouřil z hlavy a tím pádem mu ujel vlak... Ale na obou uspěl, tak co?

     "No, ale to, kam jsi mě tenkrát dovlekla tady v Praze, to ti neodpustím, z toho je mi ještě teď špatně", zavyl, a já hned věděla, kolik uhodilo... Ne, nemuselo se tam sice zpívat, to ne... ale... Nebudu svěřovat bližší podrobnosti, neboť co já vím, kdyby to náhodou četl... Jen prozradím, že to byl konkurs na klučičí manekýny. Takže on na to nezapomněl? Přímo jsem ho vnitřním zrakem viděla... jak tam stál... jehehehe, to bylo k popukání... Ale ne, fakt, asi jsem strašná matka...

     Klezla byl kouzelnej, Hejma super a Csáková se taky snažila. Kamera byla skvostná, střihač odvedl dokonalou práci, prostě jsem si užívala. Teď už jen zírám na umělohmotnou vaničku, kde se na dně krčí přehršel pecek. ANI JEDNA ŠVESTKA NEBYLA ČERVAVÁ! Ach, a ikdyž to, co mě "tam uprostřed" tíží, není černé svědomí, hihihi, ale můj podlý žrací hřích, je mi báječně... Je mi tak báječně... Co je mi po tom, jak to dopadne? Za mnou divočí Mahalia Jackson, teď Aretha Franklin - jo, to je zpívání.... mj. lidi, pokud to neznáte: www.pandora.com super internetové rádio – zadáte si, co se vám líbí. Tak – pokud tu kombinaci přežiju ve zdraví (rybičky, čokoládu i švestky), přeju vám krásný nový týden, Super neděle s dalším ročníkem Super hvězdiček, který, jak to vypadá, strčí do kapsy ty předešlé. Tedy, alespoň co se týká "Hvězdné pěchoty".

daniela@kudlanka.cz

P.S. Dotaz: také si vzpomínáte na nějaký podobný prohřešek vůči svému dítěti? 

linkuj.cz vybrali.sme.sk