Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Bydlíme v bytě, kde vyrostl můj muž Honza. Bylo to nádherné tiché místo obklopené zelení s velkým hřištěm vedle domu. Chodila jsem tam jako malá, hrály si na něm i moje děti. Teď je všemu konec. Zvítězila moc peněz. Pozemek byl vrácen v restituci (snad proti zákonu, protože je na něm veřejně prospěšná stavba – protiatomový kryt) a okamžitě prodán firmě, která zde plánuje postavit  sedmipatrový dům. Ostatní domy v okolí mají čtyři podlaží. Celkem prý přibude kolem sta bytů. To se rovná nejméně stu aut, budu-li počítat jedno auto na byt. Pod domem podzemní garáže, které mají mít vjezd pod okny pokoje, kde spí mé děti. Dětské hřiště bude nahrazeno (dle projektu, který jsem měla možnost vidět) minihřištěm ve vnitrobloku u větrání z krytu (nebo garáží, nevím přesně), snad aby si dítka již od útlého věku zvykala na smog…Náš dům je k novému bokem, takže slunce nám nová stavba zastíní „jen“ ráno. Ale lidé, kteří ho budou mít před sebou – směrem na jih – čeká tma.

     Tak nějak nevím, pro koho vlastně zastupitelstvo je. Pro občany nebo investory? Sepsala se řada petic, na schůzích Občanského sdružení byly vzneseny protesty – marně, zastupitelé si vedou svou. Jako paradox vidím, že za čtvrtí – mimo obytné domy – na poli ležícím ladem, nebyla doporučena stavba supermarketu LIDL.  Přitom jediné zásobování, které tu máme, je Penny Market, který je svým sortimentem pro čtyřčlenou rodinu naprosto nedostatečný. Jako argument proti LIDLu bylo uváděno zhoršení dopravní situace na Kbelské. Je s podivem, že auta, v budoucnu patřící k novému domu, situaci v už dnes přeplněné Zelenečské ulici prý nezhorší…

   Tu noc, když Honza přinesl zprávu, že se bude stavět, jsem nemohla spát. Pak jsem si tak nějak zvykla. Jenže teď, v rozpuku jara, kdy začíná nejkrásnější doba v roce a nám pod okny rozkvétají jabloně, už začali dělníci rozebírat dětské hřiště. Představa, že všechny ty krásné stromy porazí, mě zoufale děsí a chce se mi brečet. Nevím proč, ale vnímám stromy jako živý organismus, mám je ráda.

   Nikdy jsem nechápala lidi, kteří se rozhodli z této země odejít. Jak jsem už řekla, byla jsem patriot. Přestávám být. Při čtvrteční šaškárně v Parlamentu Špidlova vláda dokázala, že o lidi jde až v druhé řadě, na prvním místě že je státní kasa. A po událostech kolem našeho domu, kde se děje v místním měřítku prakticky totéž, tomu začínám opravdu věřit.

   Neumím si představit, že by moje děti jednou vyletěly do světa (myslím to doslova, vím, že obrazně řečeno vyletí), ale začínám v to doufat…

pavla@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk