Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Byly doby, kdy jsem dělávala recepční. Jednou v našem hotelu bydlela mexická rodina. Pán s paní a jejich pět synů. Byli naprosto perfektní, Mexikáni jak v americkým filmu...akorát se jmenovali Schefflerovi. Otec rodiny se jmenoval Juan-Zizka Scheffler a jak jste jistě uhodli, byl to údajně potomek našeho slavného zemana a vojevůdce. Byl na to náležitě pyšnej a  věděl všecko. Kdy a kde se jeho předek narodil, kde sloužil (od něj jsem se dověděla, že v Anglii), kdy přišel o jedno oko, kdy vo druhý, který všecky bitvy vyhrál a dokonce I to s tou kůží na břiše i bubnem. Von snad toho Jiráska znal nazpaměť.

     A teď konečně přijeli shlédnout vlast svého slavného předka. Měli takovej malej autobusek, kde se dalo i v nouzi přespat – no pět synů je pět synů.. hádejte, jak se jmenoval ten nejstarší – naturalmente – Juan-Zizka. No, už byli v jižních Čechách a viděli kde co, a konečně dorazili do naší Zlaté Matičky. Ten autobusek byl v mexickejch barvách a byl řádně vokrášlenej a vokrumplovanej, policajti z něj byli perplex. Jelikož jsem upovídaná a ten jižní typ, tak jsem se jim zalíbila a chtěli, abych s nima jezdila v tom autobusku po Praze.

    To teda bylo něco. Jojo, Juan-Zizka předka nezapřel... Zelená, červená, přednost zprava, zákaz vjezdu, jednosměrka – všecko jedno. Policajti mohli spolknout píšťalky. Ale dopadlo to vždycky stejně.  Juan-Zizka vytrčil hlavu v sombréru z okýnka, zářivej úsměv a zahovořil "mexicky". Já byla v bezvědomí – už za tý jízdy – policajti pokaždý mávli rukou a poslali nás jet dál.. říkali dokonce kam, ale neslušné nadávky jsem nepřekládala.

    No a jeli jsme na Žižkov.. Rodina byla u vytržení – celá čtvrt v "HLAVNÍM MĚSTĚ!!!" a pojmenovaná po jejich předkovi. I dorazili jsme tím autobuskem  přes zákaz vjezdu po cestičkách pro pěší až nahoru na Vítkov. Oni koukali na tu sochu jak blázni. A co se nestalo: asi bylo nějakýho komunistickýho svatýho, nebo si zas někdo z rozvojově země přijel pro zbraně – najednou dorazily limuzíny, z nich se vyhrnuli papaláši a vojclové s obrovským věncem a kladli ten věnec na hrob neznámého vojína. Ty Schefflerovi vám byli úplně hotový. Fotili a točili a plakali dojetím, že jim nikdo v Mexiku neuvěří, jak strašně je jejich předek váženej, že mu tam  i PREZIDENTI !!! nosej kytky. Snad mito pán Bůh vodpustí, ale já neměla sílu jim říct, že tam leží shnilej Gottwald.

     A jeho synové slavnostně odpřísáhli, že až budou mít syny, tak ten první bude zas Juan-Zizka a kdyby to byla dcera tak Juana-Zizka. No plakala jsem s nima, akorát z trošku jinýho důvodu. Pak jsme šli na tom Žižkově do nějaký celkem slušný hospody na guláš a na pivo, a vrchní, když zjistil, že nejsme cikáni, tak nám dělal pomyšlení... dokonce nám dal i  ČISTEJ UBRUS! Toho guláše byly královský porce. A když jsme dojedli, tak Juan-Zizka řekl: "Tak a teď chci účet a policii, hahaha" – ale zaplatil v dolarech, vrchní šel s náma až ven, vobjímal nás, ukazoval nám fotky svejch dětí a zval nás k brzké návštěvě. No a pak odjeli plni dojmů a vděku a poslali mi mexickou kuchařku (ta je již notně zaflekatělá, nebo jsem podle ní dost vařila). A furt chtěli, abych za nima přijela, že tam můžu i s dětma zůstat, jak dlouho chci, voni že prachy maj, že mi všecko zaplatěj a furt nechápali, proč nemůžu. Tak jsem se pokusila vysvětlit místní systém, ale skončila jsem u nutnýho razítka do ROH na žádosti o žádost.Voni mi napsali: "Na co potřebuješ razítko do odborů..voni ti přidají na cestu?" Nakonec se asi urazili, že jsem odmítla jejich pohostinství. Je mi to líto, byli moc fajn.

A teď nejoblíbenější mexické jídlo naší rodiny – které mé děti dlouho považovali za typicky české:
(milovnice eko bio stravy nechť se dívají jinam)

KUŘE GRANADA

Ingredience: 1 středně velké kuře – rozčtvrtit, 2 lžíce papriky, 2 lžíce nasekaného celeru (tenkrát řapíkovej nebyl, tak jsem tam dala nať), nadrcený česnek – dle libosti, 2 lžíce citronové šťávy, půl lžičky tabasca (pro děti vynechat), 2 lžíce nasekané petrzelové nati, šálek nasekaných oliv a TEĎ – na jeden šálek rýže, jedenapůl šálku horkého vývaru (dle velikosti rodiny rýže a jedenapůlkrát tolik toho vývaru). Vývar vyrobíme tak, že zalejeme masox (či podobný výrobek) vroucí vodou.

Postup: pomazat porce kuřete tím nadrceným česnekem, dát ho do pekáče a na sucho péci tak 10 minut, pak ho vyndat, nasypat do vzniklé šťávy rýži, přidat všechny další ingredience a nakonec zalijete tím horkým vývarem. Na to dáte porce  kuřete jako pokličku, kůží nahoru a pečete tak dlouho, dokud není kuře měkké a všechna tekutina vsáknuta. Upozorňuju, že první zmizí ta rýže . Nic tak dobrýho jste v životě nejedli...

Jo, a abych nezapomněla: po zkonzumování lahůdky spláchnout pekáč jarem!  JARO V DUŠI – I NA PODZIM!!!

Alena Tomková

linkuj.cz vybrali.sme.sk