Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Ze začátku, když jsem si něco byla kupovat v New Yorku, dost mi vadilo, že tam neexistuje předvádění zboží, že se vám prodavač nevěnuje tak, aby i totálnímu neznalci vysvětlil možnosti a přednosti prodávaného zboží, natož aby budoucího majitele víceméně naučil s novou věcí zacházet. Na to jsem totiž byla zvyklá z domova, z Čech. Mnohdy jsem se do obchodů zašla i jen poradit, a vždy to dopadlo úspěšně. Však se taky na prodavače „studovalo"...

     Za velkou louží vám vybrané zboží vydají proti účtence a šmytec. Prostě specializace „podavač". Jak jsem si všimla, v současné době se tento obor nejspíš zavedl houfně i u nás, protože ve většině obchodů se na dotaz ohledně nějaké té funkce na vás (v nejlepším případě) slečna prodavačka jen mile a bezelstně usměje...

    Je to asi 6 neděl, co mi synek koupil novou osobní váhu. Vršek skleněnej, ciferník s velkými číslicemi a – na rozdíl ode mne – s fungující pamětí. Krásná, narodila se ve Francii, ještě že jsem s ní komunikovala jen bosýma nohama... S něhyplným pohledem jsem sledovala, jak se pěkně vyjímá vedle mé postele a čeká, až si na ni vhupnu a ona mi sdělí tvrdou realitu mé hmotnosti. Ale běda – druhý den ráno jsem po vstoupení na skleněnou desku téměř zcepeněla. Ano, přítelkyně a přátelé, snažím se a odháním od sebe chutě i jídlo samotné, trýzním se hnusnou zdravou krmí – ale tohle? Na displeji se na mě culilo číslo o dvacet kilo menší než včera!!! OK, asi mám mizernou baterku... Sice jsme tam včera dali novou, alkalickou... „Ale dobře, věnuju do tebe, má drahá, další stovku!", slíbila jsem váze a došla do elektroprodejny. Váha zase bravurně nahodila mou hrůzostrašnou (ale pravdivou) váhu a já byla spokojená. Ovšem jen do dalšího dne, kdy jsem byla znovu o dvacet kilo lehčí... A byl lehčí i synek, nešťastný z váhy, z maminky a vůbec, protože kdyby mi nechtěl udělat radost, kdyby nekupoval tuhle podivnost, tak si mohl ušetřit plno nepříjemností.

    Zabalili jsme ji tedy do původního obalu, vzali potřebné doklady a odjeli tam, kde byla zakoupena: do čestlického Electroworldu. Sepsáno, předáno, a 30 dnů očekávání. Konečně echo – váha je ze servisu zpět, přijeďte si. A že tomu nic nebylo, takže se nic nedělalo... Slečna u reklamací měla ten den nejspíš velice špatnou náladu (protože pokud je takhle nerudná každý den a na každého, tak nevím nevím, jak dlouho tam vydrží). Výsledek nepříjemné debaty: váhu jsme tam zanechali, že ji tedy do opravny pošlou znovu.

    Po týdnu jsem zavolala do servisu, nahlásila všechno, co jsem z reklamačního zápisu vyčetla a dozvěděla se, že hlavní číslo, co potřebují, aby mi mohli říci, jestli tam vůbec je a co se s ní děje – je datum odeslání zásilky z Elektroworldu. Telefonická debata se zmíněnou slečnou fakt stála za to, ale jsem slušná, takže reprodukovat nebudu. Špatnou náladu měla totiž i dnes, ale přesto jsem ještě ten den od ní datum získala. Další telefon do servisu: "OK, až přijde na řadu zásilka ze dne, kdy jim tam došla (přeskakovat se nemůže), tak se pan technik podívá, váhu vyzkouší a bude-li nutno nějaký náhradní díl, objedná ho z Francie...    No, snad se do Vánoc dočkám.

    Závěrem má být happyend: když jsem jela dnes z oční kliniky, vystoupila jsem z metra na Budějovické, že si koupím něco pro radost. Potřebuju novou varnou konvici. Zašla jsem proto do tamější prodejny JZ EXTRADE – elektro. Normální obchod, za výkladem se na mě už z dálky culila jedna docela hezká. Lidi, zažila jsem tam něco velice příjemného: ochotný mladý muž mi během hovoru konvici vybalil, všechno ukázal, došel pro vodu, zapnul, voda se vařila, konvice se vypnula... Ano, přítelkyně a přátelé, vše perfektně předvedeno, vyplněno, zařízeno... A když jsem se jen tak letmo zmínila, že bych se potřebovala poradit o DVD, protože bych si chtěla přehrát některé videokazety na disky, tak se hned (i když tam toto zboží neprodávají) nabídl, že zjistí, vybere pár vhodných typů a ozve se...  
     Uznejte - opravdu superprodavač... škoda, že je takových málo...

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk