myslim, ze za timhle je nejaky zasadni komplex z drivejsiho zivota, sexualni znuzivani, nasili mezi rodici, tyranska matka ci neco podobneho, proto me jako jedina moznost napada navsteva psychologa a nasledna terapie.

Má cenu říkat pravdu někomu, kdo ji nechce slyšet? Pravda je ta, že ten ubožák se nikdy nezmění, takovej je fakt, změnit se může akorát Míša a to tím, že si hodně rychle uvědomí, jak hluboce pod cenou se prodává (metafora prosím). Nikdy si jí vážit nebude, pokud setrvá ve vztahu tak, jak je. A obávám se, že chlap, který mlátí ženskou, si NIKDY nebude vážit NIKOHO!Argument "miluju ho" neomlouvá nedostatek zodpovědnosti jí k sobě samotné.

I on si asi rika-ksakru,to neni mozny-cim vic jsem na ni zlej-tim vic je ona hodna!!!Tohle si myslim ze se deje v jeho hlavince.
Clovek nikdy neoceni,kdyz mu davas predem aniz by se po tom ptal-tak to zpival i v jedne pisnicce Johny Holliday. Clovek oceni vse-kdyz mu to nejdriv hodne chybi a pak toho konecne dosahne-pak to oceni nadosmrti,driv ne.
Ja jsem za mlada mela asi dva kluky co na mne vylozene viseli ale mne to k nim netahlo-sice jsem je nemucila ale brala jsem je jako ...-inu-menecenne.
naopak mne dostali takovi,co mi davali lasky malo,jo pro takove jsem i poplakala))))
On ten Tvuj milovat jeste neumi vis a Tobe zatim klesa sebevedomi hloubeji a hloubeji.
Predstav si dite,kteremu rodice koupi vse na co si vzpomene a veskere zlobeni mu promijeji a netrestaji.
takove dite taky hleda kam az vlastne muze zajit-hleda tu hranici kdy se najde konecne nekdo kdo zarve STOP!
Takove dite si rodicu nevazi,vzteka se i kope do maminky (jo videla jsem to uz) a maminka se jen usmiva...pak to dite narazi na cloveka ktery mu da poradne na zadek-a co myslis?-dite ma najednou respekt-a miluje.
takze budiz-pokud nechces od nej odejit tak mu bud prisnou matkou-pak se zmeni.
Dokazes to -si houknout? Ale pozor-tady slovo bude hodne znamenat-pohrozis-li mu treba rozchodem pak to musis brat vazne.
Musis se naucit byt silna jinak te znici.
V prirode to plati taky tak-chces byt lovna zver?Slouzici jen pro potravu?

Míša zřejmě víc miluje kluka, který ji mlátí, ponižuje a nechce, nežli sebe sama. Ví, že nic není jako dřív, ví, že ji nemiluje, ví, že rozchodem by se mu ulevilo a nesnese představu, že by ho neměla, byť ji mlátí, ponižuje..atd. To je začarovaný kruh a protože ho Míša nedokáže rozetnout sama, musí nastoupit odborník, přesně, jak píše Bára.

komu není pomoci, tomu netřeba rady...

Pokud ho opravdu miluješ, tak mu zmaluj zadek.Do modra. a ještě lépe, když si ho přivážeš, aby neutíkal. Vzpomeň si, jak ses cítila Ty.
ps udělej to chytře, aby nepoznal co chystáš. Jsi přece ženská. Ivo

Milá Míšo,

nejspís mas v sobe tu divnou sebedestruktivni energii, ktera nektere zeny nuti si nechat ublizovat. Mozna si myslis, ze ho milujes, ale nekdy to byva spis strach ze zmeny, ze samoty, nebo takovy divny syndron dobrovolne obeti.

Pokud nemas v sobe dostatecnou silu abys ochranila sebe a netrpela v takovemhle divnem vztahu, tak se zkus podivat do budoucna. Treba budete mit dite. Dite poroste a Vas vztah bude stale podobny, biti - usmirovani, biti a tak porad dokola.

A ted si predstav, ze jsi v tele sveho vlastniho ditete, ktere lezi vecer ve tme v postylce, skvirou pod dvermi se diva na paprsek svetla, ktery pronika z vedlejsi mistnosti a slysi rany, slzy, nadavky, ... nevi co se deje a ma strach. Casem se to treba zhorsi a pak uz rany a urazky nebudou jen kdyz dite spi. Zazila jsem to jako to dite, videla jsem svoji mamu jak si ve dlani drzela svoje vlastni zuby.

Mam jeste dve sestry, vsechny jsme svym zpusobem temito zkusennostmi poznamenane. Nase mama to trpela 20 let, zbytecne. Promarnila zivot, ztratila svym zpusobem i nas - sve deti. A je tim tak poznamenana, ze nedokaze zit normalni zivot ani ve stari, kdyz uz ma uplne jiny zivot. Proste se nema rada.

Miso, mej se rada a premyslej. Drzim Ti palce.

Ahoj Míšo.

Nevím, proč nás Kudlanka hned v perexu zklidňuje :) Já jsem sice pruďas, ale Tvůj příběh rozhodně neevokuje k negativním emocím. Tedy rozhodně ne směrem k Tobě.
Víš, mám dojem, že lidé, kteří milují moc, skončí pokaždé špatně. Tedy za předpokladu, že druhá strana dává méně. A Tvůj přítel toho moc, alespoň co píšeš, do vztahu nedává.
Dobře - odpustila jsi nevěru. Já bych to sice neudělal, ale vím, že milující člověk leckdy překoná opravdu hodně.
Co udělal on? Místo toho, aby si vážil Tvé velkorysosti a "sekal latinu," Ti ubližuje dál. A co je horší: ubližuje Ti nejen citově, ale i fyzicky. A podle mého mínění chlap, který dokáže uhodit ženu, není chlap. A určitě si nezaslouží jakékoli city.
Přemýšlej sama: teď, po osmi měsících, Tě podvedl, bije Tě, flirtuje s jinými. Co bude třeba za dva roky, pokud spolu ještě budete? Věř mi, že tohle se nezlepší - tyhle sklony má člověk v sobě a nejspíš se to bude stupňovat.
Můj názor je ten, že Tvůj "vyvolený" je osobností s psychopatickými rysy a nevyrovnaným sebevědomím. Svým záletem si jakoby "uvědomil," že má cenu i pro jiné ženy a narostla mu křídla. Najednou k tomu, aby si připadal jako "žádoucí chlap" nepotřebuje jen Tebe, ale vyhovuje mu přízeň i dalších žen. Potud ještě celkem pochopitelné. Ale že se jeho ego rozroste tak, že s Tebou začal zacházet tak, jak popisuješ, to už vidím jako dost zásadní věc.
Takže, Míšo, uvědom si, že žádný - alespoň trošku normální - chlap by ženskou neuhodil. Nenechej si to líbit! Opravdu nevidím jiné východisko, než z toho vztahu hodně rychle zdrhnout (uděláš-li to, připrav se ale na vydírání z jeho strany). Přeci jen na světě je chlapů dost a jistě se najde takový, který bude rád, když najde ženu, která dokáže milovat tak moc (soudím dle toho, co jsi dokázala odpustit). Když se budeš upínat dál na tohohle, pak to asi nikdy nebude lepší.
Držím Ti palečky, ať to zvládneš!

PS: a za to, že Tě mlátí, bych mu přerazil hnáty násadou od krumpáče. Vážně! Nic jiného si nezaslouží.

Dokud sama nevíš co chceš, tak ti není pomoci... aspoň naznač...
Ale jinak se držím starý zádady: Pokud nevíš, jestli něco chceš nebo nechceš, potom to nechceš, ale ještě to nevíš.

Souhlasím s tím co už bylo napsáno. NORMÁLNÍ chlap nebije ty, které miluje. To je prostě fakt. zkus si tuhle větu opakovat, až mu zase budeš chtít odpouštět.
Čím déle budeš v tomhle vztahu setrvávat, tím horší to bude. On tě nemiluje, potřebuje někoho trápit, aby byl spokojený. To je sadismus.

Zrovna něco podobného řeším s kamarádkou. Ta to nechala zajít tak daleko, že se dneska skrývá, její bývalý se jí pokouší zabít a přesto, že ona spolupracuje s policií, je už dva měsíce na útěku. Až do takových rozměrů může dojít odpouštění násilníkovi.

V tvém dopise mě ale zarazilo pár věcí. Ta první je, že píšeš "Už nikdy to nebude jako dřív, ten kluk, co mě vždy obejmul, pohladil, utěšil a pomohl.Ten, kterému se mohu svěřit s trápením.Teď už nikoho takového nemám a jsem na všechno sama."
Jestli hledáš kluka k tomu, abys nebyla sama, aby ses mu mohla svěřovat s trápeními a on tě z nich věčně tahal...tak budeš zákonitě přitahovat tyhle typy - chlapy, kteří potřebujou nějakou nešťastnou duši, která zoufale hledá nějakou oporu a toho potom oni zneužijí.
Další věta, která mě zarazila byla "vím, že pokud bych se s ním rozešla, a on si bude užívat, tak já představu, že je s jinou, bych nesnesla."
Nezlob se na mě, ale to taky moc nesvědčí o tvém sebevědomí. Vlastně říkáš, že si natolik nevěříš, že se radši necháš mlátit, než abys byla sama. Pro tebe je tenhle šílenej vztah vlastně jakási výhra, protože nejsi sama...i když tě možná ten tvůj miláček v nejbližší době utluče.

Musíš pracovat sama na sobě, zkus zajít k psychologovi. Potřebuješ si sama sebe trochu začít vážit. Jestli s TÍMHLE něco neuděláš, tak i když tohoto přítele pošleš tam kam patří (tudíž do prdele), tak tvůj příští chlap bude nemlich to samé.

kolik Ti je let?? Ja si myslim,ze by Te nedko z blizkych,komu se sveris o svem trapeni,mel DOTAHNOUT k psychologovi a tak Ti pomoci. Na me padl z tveho dopisu desny smutek a ta Tvoje naivita,ze opravdu neni ani na miste Ti nejak nadat a nevhodne reagovat,jak predeslala Velekudlanka. Proste nejaky prusvih z detstvi,ze si neuvedomujes,ze takove chovani Tveho milovaneho pritele je hodne spatne!!!A prece se zeptam : Danielo,tohle neni zert,vid?

psychopat, nebo se tě chce zbavit. Bydlíte v jeho nebo ve tvém bytě???Každej, jak vidíš ti radí, aby ses ho zbavila, než tě zabije , ale to je přesně to, co ty nechceš udělat. Takže východisko z tohoto začarovaného kruhu nevidím. Leda bys přizabila pro změnu ty jeho.

ale závislost. Míšo, zkus si v klidu sednout a napsat si na kus papíru, CO na něm miluješ a CO Ti dává ten vztah a jiný by Ti nedal.
Bohužel tuším, že vymanit se ze závislosti na tyranovi je velice obtížné, proto bych měla jedinou radu - vyhledat urychleně psycholožku/psychologa.

Proto jsem také tentokrát ještě dopis uvedla, protože "znám své pappenheimské", alespoň některé...
A díky, všechny reakce jsou fajn a já pevně doufám, že Míša uvidí, že na trápení není sama, že něčím podobným prošly jiné, že se všechno DÁ řešit...
JEN - TEĎ UŽ MUSÍŠ CHTÍT, MÍŠO, S TÍM NĚCO DĚLAT!

zvolíme, si potřebujeme nějakým způsobem prožít abychom jisté věci pochopili a neopakovali je. To co Vás drží pohromadě rozhodně není láska, ta vypadá jinak, tohle je sadismus. A myslím, že potřebujete odbornou pomoc oba dva a to urychleně. Na hru musí být vždy dva a do té doby dokud se nevzepřeš bude to jen a jen horší. On je nemocný a ty sama ho nezměníš, sama potřebuješ pomoci, protože ženská která se má ráda a váží si sama sebe by se otočila a odkráčela po první facce.

máš jenom dvě možnosti, jiné cesty ve Tvé situaci neexistují: buď se s ním ihned rozejdeš a vymažeš ho úplně ze svého života nebo se naprosto určitě staneš klasickou týranou obětí domácího násilí (čímž už v podstatě jsi).
Vsadila bych boty, žes sama vyšla z nedobře fungující původní rodiny, Tví rodiče Ti nedali základní a strašně moc důležité vlastnosti - sebeúctu, zdravé sebevědomí... a tu sebeúctu nemáš šanci napravit sama, tohle je už tak moc pokažené, že s tím můžeš udělat něco jenom pokud Ti pomůže profík - psycholog, protože Ty už se chováš doslova sebevražedně - dobrovolně se necháváš utýrat surovcem. Chyba není jenom v tom muži, který Tě týrá, obrovská chyba je i v Tobě, že se týrat NECHÁŠ a snášíš to, nebráníš se (v tomhle případě by jediná přiměřená obrana byl okamžitý rozchod). Dokud pod dohledem psychologa nějak nesrovnáš to svoje nulové sebevědomí a mizivou sebeúctu, dokud si v hlavě nesrovnáš svoje hranice, přes které nenecháš v ŽÁDNÉM případě nikoho přejít (což je třeba facka), tak nebudeš mít nikdy s nikým vyvážený hezký partnerský vztah, budeš si k sobě pořád vybírat a přitahovat jen lidi, kteří mají taky nějaký zásadní psychický problém - surovce a slabochy... a ze svých vlastních dětí taky nevychováš lidi, kteří si umí se svým životem dobře poradit - pokud to nebudeš umět sama, nebudou mít jak a kde to okoukat.
Takže neztrácej čas a napři svoje síly k tomu, abys na sobě začala pracovat pod dohledem psychologa a napravila ve vlastní hlavě chyby, které Tě vedou do pekel. Však ono to půjde, uvidíš, jen s tím musíš začít.

píšeš: Už nikdy to nebude jako dřív, ten kluk, co mě vždy obejmul, pohladil, utěšil a pomohl. Ten, kterému se mohu svěřit s trápením. Nechápu v té poslední větě ten přítomný čas. Copak se mu pořád můžeš svěřit se svými trápeními? Když nakonec je hlavní příčinou tvého trápení on??? Nechápu...

Je to smutné, každý si něčím podobným (obvykle méně koncentrovaným) projde. Já taky. Uvědomila jsem si (ale ten proces uvědomění byl hrozně bolestivý), že pokud budu někomu dělat hadru, tak se nebudu moci divit, když tak se mnou bude jednat. Ty na něj bereš ohledy, on na Tvoje pocity a potřeby kašle (vesměs), ty mu odpouštíš téměř všechno, on tobě nic. Ba naopak - vrství na tebe další a další hnusné věci. Je to očividný nepoměr. Hezky a přitom jednoduše to napsala Jasmína.

Opravdu by mě zajímalo, kolik ti je. Copak jsi v pozici, že bys nemohla mít nikoho jiného? Každopádně, jestli ho chceš změnit, nepodaří se ti to. Tlak vyvolá protitlak, on se změní leda tehdy, bude-li chtít sám, ale teď ho k tomu nic nenutí. Je king, holky ho obletují, jedna (= ty) se doslova plazí po kolenou a prosí o jeho lásku. Potřeboval by nějaký kopanec, aby se mu rozsvítilo. Ale to asi budeme muset nechat na osudu. Sama píšeš, že rozchod z tvé strany by mu byl lhostejný, dokonce jsi psala, že ti párkrát řekl, že tě nenávidí, protože si nemůže dělat, co chce. Co ti ještě bude muset říct, abys pochopila, že tě nemiluje? On je pochopitelně srab - jestli mu ten vztah nevyhovuje, měl by najít odvahu a skončit to, a ne tě "bít, dokud tobě nedojde, že se máš rozejít ty". On pak samozřejmě bude z obliga...

Míšo, zajdi si k tomu psychologovi. Nebo třeba jen ke zpřízněné duši. Potřebuješ napravit porouchané sebevědomí. Doufám, že moje reakce nebyla moc drsná. Dovedu pochopit, jak se cítíš, a vím, jak je to těžké a jak smutná a nešťastná musíš být. Uvědom si, že jsi za sebe zodpovědná, za svoje zdraví nejen tělesné, ale i to duševní. Ty modřiny se ti zahojí, ale ty jizvy na duši nikdy.

Ona chce, aby jsme jí prozradili nějakou zaklínací formulku, která by z jejího drahého udělala hodného, milého, láskyplného tvora. Bohužel taková formulka neexistuje - jak se říká: "Z těsta na buchty nenaděláš nic jiného než zase buchty."
Míša si vůbec nepřipouští, že by ho měla okamžitě opustit - viz její slova "...já bez něj nemůžu být a vím, že pokud bych se s ním rozešla, a on si bude užívat, tak já představu, že je s jinou, bych nesnesla." Bez odborné pomoci to prostě nedokáže, neboť tohle je závislost jak hrom. Já jenom žasnu, co všechno si Míša nechá líbit. To je opravdu až k neuvěření. Panebože! Ani vteřinu navíc bych s ním nezůstala. Copak se dá milovat zrůda? Asi jo.

vezmi si tužku a papír a rychle bez rozmýšlení napiš 10 argumentů, PROČ ho miluješ. Já totiž po přečtení tvého dopisu na to nepřišla.

nemá cenu, neboť v tomto případě je rada jen jedna: bič a pryč! A to co nejrychleji. Ale to ty určitě víš - jistě nejsem první, kdo ti to řekl.
Ještě se ti pokusím pomoci tím, že ti o tomto typu chlapů něco napíšu. Přestože sám jsem chlap a jsem na to pyšný, za tyhle typy chlapů se opravdu stydím. A sice proto, že jsou to ve skutečnosti zakomplexovaní slaboši a zbabělci. A tyto komplexy řeší tím, že fyzicky a psychicky týrají právě své partnerky, které se z různých důvodů nemohou bránit.
Míšo, tenhle chlap si tě nikdy nebude vážit, ani kdybys kouzlila jako Harry Potter. V žádném případě není chyba v tobě, pokud nepočítáme tu, že s ním stále jsi, ale to teď nechme.
Pro něj jsi jen majetek, kus hadru, se kterým si může dělat, co chce, když ho to přestane bavit, tak ho odhodí, ale vždy jen tak daleko, aby na něj dosáhl, až s ním zase bude chtít vytřít. Nevěř tomu, že by mu nevadil rozchod s tebou. Vadil a moc; jen tak by ti pokoj nedal, ne protože by tě miloval jako svou partnerku, nýbrž proto, že by přišel o svůj majetek a nemohl by s tebou už vytírat. Pokud by ses přece jenom rozhodla od něj odejít, budeš potřebovat mimo jiné pevné nervy, ale odměna bude sladká. Získáš zpět svobodu a hlavně sebevědomí, nikdy už nikomu nedovolíš, aby s tebou takto zacházel - věř mi, vím, o čem mluvím.
Tenhle chlap je psychopat; agresivní, bez sebevědomí, zamindrákovaný, zbabělý, který veškerý svůj úspěch staví na tom, že dokáže zmlátit svou holku, která nemá šanci mu to oplatit - zkrátka psychopat.
Ale tento příspěvek je to jediné, čím ti mohu pomoci, zbytek je, jak správně píše Daniela, na tobě.

Nečetla jsem detailně celou diskusi, takže možná že to tam už zaznělo, ale chtěla bych říct jen jednu věc a hodně hlasitě: Chlap, který se nerozpakuje mlátit tě tak, že ti láme ruce, ti jednou umlátí dítě a všichni budou dávat vinu tobě.

Bůh stvořil ovce, aby dávaly vlnu.
Tohle děvče na radu nečeká. Ono se jí v tom vztahu líbí, a tady se jen chlubí, což je vážně tragédie.
Copak ta holka nemá mámu, ani někoho blízkého, kdo by jí otevřel oči ?

pokud tě chlap mlátí a pak objímá, pak patří na psychiatrii, ale to beze srandy, pokud máš ještě zbytek zdravého rozumu okamžitě se seber a jdi od něho.
Vypadá, že jsi sice tvrdohlavá, ale neštastná s podkopaným sebevědomím. Ty bys měla vyhledat psychologa.
Prakticky ti to tady píšeme všechny: Míšo prober se a toho hajzla se zbav, je to k ničemu a měla bys ze života peklo !!!!! Hodně štěstí.

Se mnou to docela zaškubalo a trochu se o ni bojím. Být její máma nebo ségra, odvezu ji od něj pryč, myslím, že by se vůbec nebránila, i když by toho hodně namluvila o tom, jak bez něj nemůže být. Bohužel, nezvládá to asi právě proto, že v její minulosti bylo něco špatně, někdo to tam nahoře psal - máma, táta, někdo z ní udělal to, co je teď. Je těžce závislá na sociopatovi, je jí zle a neví si rady kudy kam...bez pomoci by mohla zvolit nejrychlejší a nejsmutnější řešení. Tohle sama nezvládne, potřebuje pomoc zvenčí.

potřebuje zvednout sebevědomí, uvědomit si svoji cenu, nabýt jistoty. Milující pečující zázemí rodiny by pomohlo, kdyby rodina fungovala. Současně taky kontakt s lidmi, se ženskými, které prošly podobnou zkušeností, to je hodně důležité, mít po ruce někoho, kdo to zná, komu to nepřijde tak nemožné, neskutečné, kdo nebude jen nevěřícně kroutit hlavou, a přidá i pár praktických rad. Ideální kombinace: silná fungující rodina, u které by na čas měla být, nejlépe s ochraňující otcem, který sociopata odkáže do patřičných mezí, to zabírá, oni jsou slabí a silnějších se bojí...k tomu kamarádka na svěřování, a psychoterapie, terapeutická skupina. A postupně pracovní terapie, pejska na vycházky, jet na kole s kámoškou, vyplít zahrádku, upéct buchut, uháčkovat nemožnou tašku, cokoli.

buchut je buchta :)

Jo a počítat s tím, že se to vrací ve vlnách, a ve chvíli, kdy bude vypadat jakože je na tom nejlépe a v pohodě, může zatím hledat v jízdních řádech, nebo kupovat žiletky, na to pozor. Pryč od něj, nepouštět ji z očí, spousta lásky, pochopení, trpělivosti, nesoudit, nerozmlouvat, jen být s ní a nabízet, nenutit. Jedině co nepřipustit, aby ji zkontaktoval. Ideální je, když je možné odjet s ní pryč, na čas zcela mimo stávající prostředí, ale ne hned, teď by to jen přežívala a čekala, až se vrátí.

A namasírovat si uši:) když to půjde dobře, tak se nezavře a nebude jen přežívat do doby, než "zase bude moct být s ním", ale otevřou se stavidla a bude mluvit, mluvit, a mluvit. Je to po čase trochu nuda, ale nepotřebují ani tak reakci, jen občasný náznak, že posluchač stále žije:) a tím, jak mluví, se a) uleví, b) leccos srovná.

Teď nemá moc cenu jí říkat, co je správné a jak je to u nich špatné. Ona "všechno ví", odkývne to jak ovečka, ale do hlavy to nepronikne, protože uvnitř to cítí prostě jinak. Tím, že se od své drogy vzdálí a odpoutá, nahlédne sama po čase správně a objektivněji na to, co se dělo. Potřebuje impulsy zvenku k tomu, aby sama uvnitř něco mohla změnit.

kéž by to četla. Míša si to jistě přečte, ale celkem to k ničemu nebude. Bude se jí zdát přehnané, že ji vidím jako narkomanku propadlou zcela své droze, ale i kdyby souhlasila, sama si s tou závislostí neporadí.

obavy jsou tu na místě; tenhle "vztah" Míša nemusí přežít, jak se to v těchto případech občas stane, buď ji zabije on neba ona sama, to máš pravdu.
Ale v tom, že by se odvozu nebránila - bojím se - se mýlíš. Právě proto, že je na něm tak závislá, bude svého "přítele" bránit. Nepomohlo by, ani kdyby na něj někdo zavolal policajty, což může udělat kdokoli z nás, protože ti se jí zeptají, kde přišla k modřinám a zlomeninám a myslíš, že řekne, že jí je udělal on? Na 99% řekne, že spadla ze schodů nebo uklouzla ve vaně. I kdyby ho v momentálním hnutí mysli udala, až by došlo na podepsání protokolu a podání žaloby k soudu, tak obvinění zase rychle stáhne, i kdyby měla říct, že si všechno vymyslela, tomu věř.
Závislost je hrozná věc a na objektu vůbec nezáleží.

pokud to nebude násilím, s velkou parádou a několika asistenty, pokud si s ní promluví třeba máma, nebo někdo, ke komu má důvěru, nechá si říct...nesmí se jí říct, že to je natrvalo, že to je definitivní řešení...Prostě si pojede odpočinout, pročistí si hlavu, nic nemusí teď řešit, vždyť rodina, kamarádka si ji taky chtějí užít, tak si dopřeje dovolenou, letní pobyt, atp. Když se dostatečně zdůrazní, že nejde o žádné konečné řešení, tak se jim obvykle uleví, že budou chvíli mimo a nemusí přitom nic řešit, a jdou. No, a pokud není plnoletá, tak se to dá i tím násilím, i když to je pak horší. Horší z hlediska toho dalšího, protože ona pak bojuje s těmi, kdo ji odvezli, a nenechá si pomoct. Ale i to se dá překonat, s psychologem.

Obzvlášť pokud, jak správně píšeš, je plnoletá. Jenom taková otázka: ty sis někdy nechala do vztahu od kohokoli mluvit? Já tedy ne. Ani od rodičů ani od spolupracovníků, od nikoho. Míšino sebevědomí je možná na nule, ale na to, aby mámě řekla: "To je moje věc," ho má pořád ještě dost. Míša si nechala vsugerovat, že ona je ta špatná, je k ničemu, kromě sexu, je ošklivá,trapná, že si výprask zaslouží a s tím žije. Ona svůj osud vlastně přijala. Ona sem nepsala proto, abychom jí řekli, že má odejít, to ostatně sama napsala, že jí říkají všichni, takže to ví, ona sem napsala, protože chce aby se jí někdo zabýval, vždyť píše, že už si nemůže s nikým popovídat. Co si budeme namlouvat, už je ty věčné nářky bez zájmu o řešení nebaví (a hlavně nezajímají - každý má svých problémů dost).
Psycholog je tu rovněž na nic, nic nového se od něj nedozví a hlavně ho nebude poslouchat; psycholog by (možná) pomohl, kdyby od něj skutečně odešla, ale na druhou stranu, pokud by našla sílu odejít, pak ho de facto potřebovat nebude. Znamenalo by to, že si situaci zanalyzovala sama, a že ví co chce a sebevědomí ji stoupne zcela automaticky.

si na jednu důležitou věc, musí sama chtít to změnit, je to už velká holka. Protože pokud sama nechce i kdybys jí nakrásně pomohla a odvezla, tak se k němu stejně vrátí nebo se na ní nalepí podobný sadistický úchyl. Ta změna je pouze na ní, bude to trvat do té doby dokud to bude chtít trpět.

A to odbornou, psychologickou, protože je nemocná. Vyslovit v souvislosti s tímto případem větu "psycholog je tu rovněž na nic" je stejné jako říct "odvykací kůra pro narkomana je na nic" - ano i ne v obou případech. Obojí může pomoct, pokud si nechá ten člověk pomoct, ale to se dopředu nedá odhadnout,a odpískat ji rovnou je špatně.

protože takhle může psát 15ka i 25ka, ale divila by ses, kolik takových případů se vyřešilo ve chvíli, kdy se do toho vložil někdo zvenčí...protože doposud byly jen ony a ten jejich vládce, a najednou do toho vstoupili druzí - bratr s kámošem, táta s mámou. Tím se vliv, moc i pocit absolutní vlády toho sociopata značně odslabí, oni jsou vždycky silní jen někde, k někomu, to jsem taky nahoře psala. On je velmi slabý a nejistý, to je zřejmé z těch jeho záchvatů pláče atd. Opravdu hodně často pomůže, když se do toho někdo vloží. Je to jako s týranými dětmi, samy z toho nemůžou ven, musí se do toho vstoupit. A to i v případě, kdy jsou týrány fyzicky a své trýznitele, týrající matku, stále milují a omlouvají.

bohužel, my to tu na internetové diskuzi s Míšou nevyřešíme, ona sama bez pomoci taky ne, protože i ona je teď hodně slabá.

i okolí dobře ví, nahoře to píše, že jí říkaji ať si najde jiného a modřiny asi také budou k nepřehlídnutí. A co s tím asi tak naděláš když od něj nechce i přes to jak se k ní chová odejít! Vždyť není normální sama, tohle by žádná jiná nenechala dojít takhle daleko. Já vůbec nechápu co vidí ona na takovám chlapovi?!?! Každou jinou by první facka vzpamatovala natož to další a zablikalo by červené světlo s výstražným znamením POZOR, něco není v pořádku přemýšlej!!!! Dej zpátečku, vždyť ona nemá normální pud sebezáchovy!!! Co čeká, že se vrátí počáteční idylka, vždyť to není možné?!?! Asi tu svou úchylku dlouho utajoval, ale je to venku a samo to nepřejde, naopak mu sama dává dovolení aby se k ní takhle choval, ponižoval, to že jí týrá mu dělá dobře, vždyť je to zvrácenost!!!!! Tam nemůže být vůbec o lásce řeč, možná tak o její nenormální závislosti na něm. Pokud to chce trpět, vždyť je to jen na ní aby řekla DOST!!!

jenže taková by sem psát nemusela, protože už by to měla za sebou, vyřešené, že? Ona je nemocná, proto žije v nemocném vztahu, a proto potřebuje pomoc.

Vždyť je to stále dokola, ráda pomůžu někomu, kdo pomoc chce, ale když jí nechce, tak ho musíš prostě nechat aby si to prožil bohužel se všemi důsledky i následky, které se s tím pojí. Ona snad dozraje jen těmi hroznými prožitky, jinak to nevidím. Nemůžeme manipulovat s lidmi.

Ona si z toho může a nemusí něco vzít.

No, co mě napadlo jsem napsala, Míše už můžu popřát jen prohlédnutí situace, chuť dělat taky něco jiného než si lízat rány, a pak trošku síly na to vytrvat. Ono totiž změna k lepšímu a údržba spokojenosti a štěstí je vždycky mnohem složitější a pracnější, než setrvání v blátě, ale odměna je sladká, Míšo :)

bb, v podstatě píši totéž, co Inka. Já přece netvrdím, že psycholog (potažmo odvykací kůra) je na nic, minimálně za zkoušku stojí. Já jen tvrdím, že jí pomůže jen tehdy, bude-li sama chtít a to ona nechce. Vždyť to v tom svém dopise píše naprosto otevřeně.
"Já vím, jsem naivní. Všichni mi říkají, že jsem pěkná, hodná a zasloužím si jiného, ale já bez něj nemůžu být a vím, že pokud bych se s ním rozešla, a on si bude užívat, tak já představu, že je s jinou, bych nesnesla."
No, jak píše Inka: naivitou bych to nenazval...
Ale urážet ji nebudu; je to stejně k ničemu, jako jí tu radit. Nicméně to nejdůležitější na závěr: hledáš-li pomocnou ruku, hledej ji na konci svého ramene. Prostě: musí to zvládnout sama (první krok určitě). Věř mi, bb, že tu nedělám hrdinu bez zkušeností.

probuď v sobě pud sebezáchovy a nenech se zlikvidovat, už teď jsi tu hranici posunula k neúnosnu, život je krásnej poslouchej lidi co tě mají rádi, myslí to s Tebou dobře i přesto, že to cítíš jinak. Odjeď sama někam na dýl a srovnej si to v hlavě pak to půjde samo.

to fakt nemá cenu..já tenhle typ lidí znám. Dokud ji nezabije, bude ho milovat.Takže sledujme černou kroniku, abychm se dověděli jak to udělal...nejspíš ji umlátí..no a policie dojde k závěru, že spáchala sebevraždu, nebo uklouzla v koupelně..jojo, přece to nebudou vyšetřovat a přidělávat si práci...pokud jí dotyčný miláček nevrazí kudlu mezi lopatky, nebo sekeru do týla. To už by asi jako sebevražda neprošlo. Ačkoli - u naší policie člověk nikdy neví...

blby je ze s namy nekomunikuje aby se vyjadrila k nasi diskuzi.
Znam jednu co byla takto podobne tyrana a dnes je to uz stara pani ale zlomena a je zla.Pritom si porad mysli ze si za ty presdrzky,kopance mohla sama.
Nema se rada a kdo se nema rad-nemuze mit dobre rad i ostatni kolem.
Misa muze dopadnout vselijak,bud ji zabije,nebo se zabije,nebo se vyleci nebo z ni bude carodejnice ktera bude nicit lidi kolem sebe.A to uz pak o ni nikdo nebude rikat ze je hodna holka.

která se nechá již 15 let psychicky (občas i fyzicky) týrat. Také žije v domnění, že je špatná, šeredná, neschopná a hloupá manželka a matka. Řekne-li jí manžel, že je tlustá (není, fakt není) drží týden hladovku a pije jen vodu, aby mu ukázala, jak je hodná. Přestane až když už je tak slabá, že omdlévá. Občas jí profackuje, zvláště, když se baví s jinými muži (např. spolužák na ulici). Poslední rok nesmí prakticky nikam jen do práce a zpět, maximálně nakoupit. Nejhorší na tom je, že v tom vyrůstají 2 dcery. Když je nejhůř, tak pláče, že od něj odejde (celých těch 15 let). Stačí týden (to se manžílek přišmajchluje se udobřit) a prohlásí, že kdyby se lidi měli tak strašně rádi, jako oni dva, že by hned bylo na světě lépe. V živé paměti máme stavy, kdy jí těhotnou mlátil, kdy od něj utíkala skočit z mostu, kdy s ní týdny nepromluvil ani slovo, nebo když se snažila make-upem zakrýt mokvající monokl. Snažili jsme se jí nesčetněkrát pomoci, marně.
Dokud ona nepřijme fakt, že žije vedle psychicky nemocného chlapa, není cesty ven.

omílat pořád dokola. Ovšemže musí sama chtít. Napsali jsme to tu všichni, ty, Inka, já...ale pro Míšu to má asi stejnou informační hodnotu jako věta "dnes je příjemné počasí". Podstatné je, uvízla v patologickém vztahu, uvědomuje si to, ale neví, jak z toho. Všechnu tu omáčku kolem co napsala (jsem naivní, ostatní mi říkají, že jsem pěkná atd.) vypouštím, to může tak být a nemusí, může psát to, co si sama přeje, aby bylo, ačkoli skutečnost je jiná. Soustředím se na začátek a konec, tj. na "mlátí mi hlavou o zem" (atd.) a "nevím jak dál". Proto jsem sem napsala mraky příspěvků, jak mi hlava sypala rady, nápady, zkušenosti a tipy, co by se dalo, co obvykle zabírá, co obvykle pomůže a co nikoli. Jako když se píše kuchařka. Praktické rady jsou třeba, hustilka obecně platných pravd je v tuhle chvíli fakt na nic...Jo, a s tím psychologem sis to ujasnil až později :) ve 13.07 jsi ještě psal tohle: Psycholog je tu rovněž na nic, nic nového se od něj nedozví a hlavně ho nebude poslouchat; psycholog by (možná) pomohl, kdyby od něj skutečně odešla...a na to jsem reagovala, protože tak to není. Jako se zubařem - některý dlouho léčí, některý rovnou trhá, v zásadě tě nenechá umřít na otravu krve ze zkaženého chrupu žádný, některý však pomůže lépe a rychleji. No a stejně tak dobrý psycholog jí může pomoct dřív, k tomu, aby prohlédla skutečnost a pak se z toho patologického vztahu vymanila, a dál by s ní pracoval tak, aby se "uzdravila" a nehrozilo jí v budoucnu repete. Být její mámou a nemít po ruce osvědčeného psychologa, obrátím se na některé z krizových center, tam ji nasměrují.Problém je právě v tom, že tu nikdo z jejích blízkých není, že vůbec není jisté, jestli je někdo kdo by jí chtěl pomoct (opět - to, že o nich píše, neznamená, že jsou, nemusí si nerealisticky vykreslovat vztah jen se svým "partnerem"), a pak, tohle je internet, ona sem nemusí už přijít si to číst, a i kdyby nakrásně ano, tak to nejspíš zůstane bez odezvy. Nicméně to nepovažuju za výkřik do tmy, tyhle diskuze mají podle mne smysl v tom, že se vždy najde někdo, kdo si z toho něco vezme, byť je to někdo jiný, než komu byly původně příspěvky adresovány :)

Míšo, psala jsem na Kudlanku před půl rokem (proč já jsem tak nešťastná - poradna, proč já jsem tak nešťastná II - úkol pro vás). Jsem stále se svým přítelem, zmlátil mně týden po návratu z porodnice. Stále mně ponižuje, už mu ani na sex nejsem dobrá, fakt jen hadra na podlahu. Před pár minutami mu přišla SMS od jeho bývalé a stále přítelkyně. Je mi z toho moc zle ale ještě víc zle je mi z toho, že musím odejít. Proč? Je pro mně těžké přiznat si prohru, asi jsem se to v životě ještě nenaučila. Prohrát, ale jít dál. On mně nemiluje. To je hrozné pomyšlení a můj narcis tím trpí. Já miluji to, jaký byl chvíli ze začátku, ale přiznat si, že už se to nikdy nevrátí je těžké. Nikdy a je to stále horší. Myslela jsem si, že se to po narození synečka změní, ale je to horší. Změnilo se jen to, že už se mnou ani nespí. Opět mně mrzí, že se mnou nespí ten fajn kluk jakým se zdál, dnes už se otřepu když si to představím. A stále s ním jsem, kvůli tém bludným představám a chtěla jsem, aby maličký měl otce, já ho neměla a myslím, že mi to moc chybělo a odráží se to dnes i v tom, co jsem schopna udělat, aby mně chlap neopustil a měl rád. Ale díky miminku jsem stále blíž akci stěhovací. On mi vymývá mozek jak jsem špatná, zlá a blabla a já mu to baštím a to je zlé. Ale začala jsem znovu chodit ke svému psychologovi, navazuju znovu kontakty se starými známými, jde to pomalu, jak si nevěřím, ale dobrou zpětnou vazbu musím hledat jinde než u svého partnera. Taky mi vadí, že jemu můj odchod nejspíš vůbec vadit nebude, má hned další připravenou v záloze a to mi připadá nespravedlivé. "Já se trápím, tak ať se taky trápí". Ne, on naopak pookřeje, když je mi zle. No, možná jsem na tom vlastně líp než ty, protože si uvědomuju, že už ho toho skutečného dnes nemám ráda, jen sebrat odvahu a sebevědomí žít bez něj - to znamená sama, možná pořád, možná dočasně, na světě jsou přece dobří chlapi, a v každém případě fůra dobrých lidí. Nechci, aby to můj maličký odkoukal, i když už něco má bohužel "v krvi". Prohrála jsem, on se trápit nebude - to jsou fakta, která musím přijmout, abych se mohla odrazit třeba k dalším výhrám. A mám synka - to je úžasné. Musí se nám podařit dostat se z toho.

to co se Ti stalo, neber jako prohru nebo že jsi zklamala, jsme jen lidé a nejsme neomylní, každý z nás se občas těžce splete i Ti co jsou silní. Víš co je moc dobré sundat si ty růžové brýle v kterých toho svého chceš vidět. On je jiný a Ty jsi pro něj ztratila hodnotu, protože on podvědomě cítí, že Ty neznáš tu svojí hodnotu a jsi ochotná udělat "cokoliv" pro Váš vztah aby byl dobrý, jsou to takový vysavači tvé vůle a vůbec životní energie, bude Ti ubližovat víc a víc, pak třeba i přes dítě nebo dítěti, tohle nemůžeš dopustit! Nikdo z nás není tak špatný, aby nemohl mít hodného partnera, lásku a pohlazení. To že nedokážete odejít, jen tím prodlužujete tu agónii, to lepší prostě nebude, neváží si Vás ani malinko, toto jste si asi potřebovali prožít, abyste si uvědomili svou vlastní hodnotu. Zkus se třeba při procházce v lese s miminkem trochu uklidnit a zamysly se co jsi v životě dokázala, třeba jen to, že samostaně bydlíš, máš dobrou práci, máš krásného zdravého synka....určitě najdeš víc věcí, nějaký kurs, řidičský průkaz....napiš si to na papírek, napiš tam každou malinkou věc a denně si to čti. Vše je to jen na Tvé vůli a rozhodnutí, jednou potkáš někoho kdo Tě bude milovat a tohle se Ti bude zdát jako špatný sen. Není na co čekat dál, on je šťastný když Ti ubližuje a Ty jsi nešťastná tomu dodává sílu, a Ty mu jí vezmeš tím, že odejdeš, máš na lepšího partnera a na lepší život, není na co čekat.

predne Ti preju hodne sil a mnoho uspechu v "osamostatneni", verim, ze to zvladnes.

A chtela bych Ti rict, ze to rozhodne neni tak, ze Ty se trapis a on je v pohode - vzdycky plati, ze jen hodne vnitrne nestastny a nespokojeny clovek dela takove veci, ze ponizuje a bije jine! Kdo je spokojeny a v pohode, nikdy, za zadnych okolnosti by takovou vec neudelal! On je zoufalec, ktery si neni jisty sam sebou, i kdyz se treba tvari jako mistr sveta a ma kolem sebe holek, kolik chce - zajimalo by me ale, kolik ma opravdovych pratel a veci, kterym veri a ktere jsou pro nej skutecnou hodnotou - podle me zadnou. Ty, az od nej odejdes a budes v klidu sama nebo si najdes nekoho noveho, budes daleko stastnejsi nez on, zoufale hledajici, komu by zase mohl dokazat svou nadrazenost, ktere sam neveri.

Míšo,za pár let Ti už ani nepřijde, že tě mlátí jen tak pro nic za nic. A v tomhle budou vyrůstat Tvoje děti!CHÁPEŠ?

Míšo,můj otec je alkoholik,tyran,agresor a mojí mamce dělal to samé co ten tvůj poklad tobě.díky mému otci,se dívám na všechny chlapy stejně jako něj(podvědomě).když jsem viděla,čeho všeho byl schopen,už v dětství jsem si nevěřila,neměla se ráda atp. a trvá to do dneška.díky mému otci a tomu,co mi dal do života,mám spoustu problémů sama se sebou.jsem občas agresivní a ráda bych,kdyby bylo všechno po mém.je mi sice jenom 20,ale učím se a pracuju na tom-a je to lepší,ale dá to hodně práce a bere to hodně energie.a věř mi,že vzpomínky na to všechno jsou děsivé.a ještě děsivější bylo ono zjištění,že jsem mu podobná(chováním).Míšo,chceš,aby na tom tvé dítko bylo stejně?a dle jednoho známého pravidla:problémy,které v životě máme,které se pořád opakujou a které musíme řešit,jsou vytvořeny už v našem dětství,kdy si člověk utváří vzorce jednání (a taky míru lásky k sobě samému) a ty si pak ukládá do svého podvědomí a dle nich posléze jedná.
ale myslím,že tobě na tomhle nezáleží.nechci tě soudit,na to nemám právo.jen je mi líto,že jestliže s ním zůstaneš a budeš si ho chtít připoutat tím tak hrozně hloupým způsobem,že bys otěhotněla,tak to odneseš nejen ty,ale i ten drobek.a ten za to nemůže...moc ti přeju,abys ses dokázala mít mnohem víc ráda,než je tomu nyní.

Milá Mišo, po přečtění příspěvků budeš mit v hlavě větší zmatek. Píši z vlastní zkušenosti, v manželství s tyranem jsem vydržela 25 let.Po bitvě je každý chytrý, kdo si to neprožije na vlastní kůži nic neví. Svoji bolest probírej jen dobrými přáteli, ale nejlepší rada vyhledat psychoterapeuta, mají bohaté zkušenosti, dříve Vás odbyli a na policii sepsali protokol (dokud nezabije neublíží), ale dnes téma týrané ženy je hodně otevřené a diskutované. Nikdo nepomůže, musíš být trpělivá a vše vyřeší čas a budeš určitě šťastná. Nezůstávej s ním a rychle pryč, jsi mladá Květa

neměl jsem sílu číst všechny příspěvky, takže jestli opakuji již řečené, tak promiň.

Stručně a jednoduše: pokud chceš ve zdraví přežít, musíš si stanovit nedotknutelné hranice své osoby - mlátit holku NENÍ normální, takže pokud tě tvůj partner byť i jednou uhodí, utíkej od něj pryč, ten člověk je nebezpečnej. Nezáleží na tom, jak se choval na začátku - teď se jen přestal kontrolovat a teď vylézá na povrch, jaký vlastně je!

Ahoj..zdravím všechny a hlavně Míšu!O těchto stránkách jsem se dozvěděla prostřednictvím Damy.cz a za tento kontakt bych chtěla poděkovat!Pročítala jsem spousta rad a názorů lidiček,kteří reagovali.Dnes už bych mohla reagovat stejně,mít pocity rozhořčení nad tím,že si to necháš líbit.Že z toho neutečeš.Nechápat,jak si můžeš nechat tak ubližovat!Ale já vím...prožila jsem to samé co ty.Prožila jsem si to v dětství a později i u svého přítele,kterého jsem si také přezevše vzala!Dnes už jsem svobodná..nejen rozvedená,ale opravdu svobodná!Podařilo se mi osvobodit svojí duši od spousta bolestí a hlavně odpustit sama sobě!A jak se mi to povedlo?Umírala mi máma na rakovinu,bylo jí teprve 51 let.A i když mi v životě velmi ubližila,milovala jsem jí stejně jako ty svého přítele.Byla alkoholička,zoufala a zraněná,někým jiným.A já jsem byla po ruce..takže její zlost,nenávist a bolest,padala na mě.Milovala jsem jí a zároveň nenáviděla.Toužila jsem po tom,aby mě měla ráda,aby na mě byla hrdá.A hlavně aby veřila tomu,že jí mám v srdci..nikdy jsem se lásky nedočkala.V posledních chvílích si na mě už nepamatovala!Zmizela jsem z jejího života.Vrítila se ve vzpomínkách do doby,kdy byla mladá a šťastná..jediné co mi po ní zůstalo,byl dopis ve kterém byla jedna jediná věta.."Dokud nebudeš ty sama šťastná a sama se sebou spokojená,nebudou ani lidi kolem tebe..nedovol nikomu,aby tě zraňoval,ponižoval a vzal ti tvé já život,jako jiní mě..máma!"Ještě dnes se mi derou do očí slzy,když si to vybavím.Dala mi toho strašně málo,ale vlastně mi zachránila život.V té době jsem prožívala peklo se svým manželem.Bytí,ponižování,citové vydírání a následné omluvy a jeho zbabělý pláč!Mnoho nocí jsem s jejím dopisem v ruce proplakala a srovnávala si myšlenky.Jednoho dne ráno jsem se probudila a věděla jsem,že takhle nechci žít a ani zkončit.Zbalila jsem si pár svých věcí a odjela jsem 500km daleko a začala jsem nový život.Nedokážu popsat,jak jsem se cítila sama a zbytečná,ale nechtěla jsem žít a umřít pro člověka,který mě nemiloval.Zvládla jsem to..srovnala jsem si v hlavě co jsem v životě chtěla dokázat,po čem jsem toužila.Začala jsem se snažit.Každý den se ve mě probudilo o trocho víc hrdosti a sebeúcty.Dnes se živím hudbou,jsem zpěvačka a můj sen do budoucna je mít miminko,krásné a zdravé.Ale hlavně milované..vzhledem k tomu,jaké mám z minosti zdravotní potíže,to asi nebude jednoduché..ale co v životě je!Moje rada na závěr?Vlastně žádná není..dokud ty sama v sobě neřekneš DOST a nedozraje v tobě ten pocit,že žiješ proto,abys byla šťastná a duševně svobodná..žádné rady nepomohou..Každé ráno vychází slunce,i pro tebe Míšo!Tak se pokus žít tak,aby jsi jednou mohla říct ŽILA JSEM!Natali