Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Po celou tu dobu jsem se ale nedokázala zbavit myšlenky na bývalého manžela. Moc jsem ho milovala, a i když mi moc ublížil, hodně citu ve mě zůstalo.
     Po čtyřech letech jsem se seznámila se svým dalším přítelem, se kterým jsem dokázala být znovu šťastná. Narodila se nám dcerka. Z onoho předchozího manželství mám ještě syna. Ale bohužel, přítel starosti o rodinu neunesl – a po pěti letech odešel. Od té doby jsem byla sama. Před rokem můj syn dělal přijímací zkoušky na střední školu, a já se v té době znovu setkala se svým bývalým mužem. Přeskočila jiskra a já se znovu zamilovala (on se v té době zrovna rozváděl, a zamilování bylo to vzájemné). Moc jsme chtěli být znovu spolu. Jenže, když jsme se po nějaké době rozhodli spolu znovu bydlet, tak nastal problém. Strašně jsme se změnili – oba. Vůbec jsem nedokázala domyslet, jak moc. Nešlo to, a nevím, jestli jen já jsem tak jiná, nebo je to vina nás obou. Ale – teď jsem zase odešla já, a je mi těžko...
    Byly to všechno věci, které jsem nemohla snést, ale třeba je to jen tím, že jsem byla tak dlouho sama.Třeba mu vadilo, že jedu do města a chci jet sama – nepustil mě, to mě raději odvezl a pak celý nervózní čekal, až si vše vyřídím... A ještě něco: o peníze na domácnost jsem si musela říkat při každém nákupu – dal mi je, ale bylo mi při tom vždy hrozně. Nebo: když jsem ráno vstávala, podle svého zvyku jsem celý dům vyvětrala -a už bylo zle -nejsem šetrná a topím pro celé okolí.... a bylo by toho víc, na co jsme měli odlišný názor...
     A tak jsem odešla, ale teď nevím co a jak dál, protože od té doby se zase stále stýkáme a najednou si znovu rozumíme – snad že nemáme společný byt a starosti? Poraď, co je špatně? Iveta

ODPOVĚĎ:
     Milá Iveto, v podstatě jsi si odpověděla sama... Především jste se oba změnili, to je přirozené. A to, že vám to funguje, když spolu nebydlíte, je také velice jednoduché: odpadly všechny problematické situace, které mezi vámi vyvolávaly třenice. Ty bys s ním asi ale chtěla bydlet... Pak je tu jedna možnost, která by snad snad snad byla schůdná... Ale doporučuju ti si nejprve všechno pořádně rozmyslet (což ostatně neustále všem vtloukám do hlaviček ), protože tohle stěhování sem a tam není nic příjemného... Hele, pokud to chceš zkusit, tak využij těch příjemných chvil, co jste spolu, taky ke klidné a pohodové debatě o vás dvou... Vy si totiž vůbec nerozumíte, každý jste dost "svůj" a dost těžko se přizpůsobujete tomu druhému. Vám je prostě jen "spoooolu moooc dobře". Ovšem jen v pelíšku se žít nedá. A nemluvit spolu o tom, co vám vzájemně vadí, to už je vyloženě průser..Já vím, asi by nebylo zrovna fajn, kdybys to na něj takhle vybalila, ale zkus jedno: domluvte se, že si vždy řeknete jednu věc, která vám na tom druhém vadí... A pak si to proberte. Řekni mu pak, že ti vadí, když ti je věčně za patama, že jsi už dost dlouho dospělá a především zvyklá jednat sama za sebe. Že ti to sice dělá dobře, tahle jeho galantnost, ale je to v tomhle případě zbytečný. A pak ať ti řekne, jestli je ochoten to zkousnout a nechat tě také "bez dozoru" ve městě.
    Ohledně těch peněz – jako kdybys tu byla přede mnou, jednoznačně vím, že ty jsi jen zatla zuby, v duchu se naštvala a vůůůůůůbec nic mu neřekla. Ale to je špatný! I to jste si měli dohodnout – buď se domluvíme na nějaké částce, kterou dáš do společné domácnosti, když ji tedy máme spolu vést, nebo to prostě povedeš všechno sám, já ti dám nějaký peníze a budeš se o všechno starat ...   - tzn. veškeré složenky, zajistíš nákupy, aby doma nic nechybělo...atd. atd.  
    Prostě – holka, nesmíš se bát... Když mu nic neřekneš, nemůžeš čekat, že se nějak dovtípí... Co ty víš, co mu zase naopak vadí na tobě... Takže – komunikace, milá, pořádná komunikace je vám potřeba – a nebát se!!!

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk