Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Ne, nepřistihla jsem svého drahého jediného na nějaké ze svých kamarádek, protože žádného drahého nemám a kamarádky sice ano, ale nemyslím, že některá z nich by ještě byla schopná být "obětí". Stalo se něco taky dost hroznýho. Prostě – měla jsem dovolenou a měla jsem do práce přijít až dnes ráno, pracuju v malé firmě, tedy spíš v malé pobočce velké firmy, zabývající se mj. kosmetikou. Mám pracovní smlouvu na dobu určitou, až když se "osvědčím", tak dostanu na neurčitou. To má být od listopadu.
     Ale vrátím se zpět k problému, prostě když bylo to mizerné počasí, vrátila jsem se domů dřív a já si v pátek řekla, že se tam ještě odpoledne stavím, všechno si uklidím, projedu si počítač, zkontroluju poštu – no, chtěla jsem si prostě udělat fóra. Když jsem tam nějak kolem třetí hodiny přišla a právě vyhazovala tu příšernou haldu spamů, slyšela jsem, že někdo přišel, mluvení atd. Poznala jsem, že je to zástupce vedoucí a ještě někdo. Chechtali se spolu a za okamžik jsem věděla, že o mě stopro nevědí (měla jsem být přeci na dovolené) a že jsou přesvědčený, že tam jsou sami. Nevěděla jsem, co mám dělat, jestli se ozvat, říct, co tam dělám atd. a vypadat jako blbec, že chodím do práce i o dovolený, nebo počkat, až odejdou. No, a během tohohle uvažování jsem vyslechla jejich debatu a to byl průšvih jako hrom. Prostě, dostáváme tam plno různých vzorků, také se dělají prezentace, atd. a je tu plno všeho, co firma vyrábí. A oni to právě kradli... A podle všeho to vůbec nebylo poprvé, dokonce asi s tím skvěle kšeftovali, protože ten druhý mu říkal o někom, kdo čeho potřebuje kolik...
     Tak jsem tam seděla a nebyla jsem schopná nic mimo dejchání, protože – jestli mě najdou, tak je jasný, že kdyby něco, bude to moje slovo proti jejich a rozhodně se od listopadu můžu s místem rozloučit. Ke všemu se mi začalo za chvíli chtít šíleně na záchod, asi to zapracovaly nervy. Seděla jsem tam šíleně zoufalá, protože v mém věku sehnat pořádné místo (je mi 52) není zas nic moc a jen jsem přemejšlela, co udělám, jestli sem někdo vejde. Jestli se dřív rozbrečím nebo počůrám.
     Naštěstí sem přisli opravdu jen pro všechny ty věci, takže po chvíli, která mi ale připadala jako celý den, vypadli. Já jsem seděla ještě chvíli, na ty tělesný potřeby jsem zase hrůzou zapomněla, pak jsem zavřela počítač a rychle všechno zase dala zpět a metelila domů. A teď jen stále myslím na jedno, že je to tu dost vlastně nebezpečný. Začala jsem se dívat kolem sebe a zjistila jsem, že to tak trochu dělá skoro každý. Je nás tu 14 a jak jsem byla doteď nadšená a celkem spokojená, tak nevím, co bych měla dělat. Protože tohle přeci jednou musí skončit nějakým průšvihem, tohle nemůže trvat dlouho, než se na to přijde a pak se dost možná povezu se všema. Samozřejmě, že nemyslím, že je to něco strašnýho, když si někdo vezme domů třeba pastu na zuby, nebo mýdlo, ale to, co jsem viděla, bylo takové menší zásobování...

     Lidi, nejsem a nechci být práskač. A nevím si rady, jestli tu zůstat nebo ne. A jak zas případně hledat v zimě a v mém věku další místo. Poraďte mi, moc vás prosím.  Helena

linkuj.cz vybrali.sme.sk