| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| ZA TROCHU LÁSKY... |
Rubrika: [téma] V neděli v noci jsem zase naslouchala svému oblíbenému pořadu – Nokturnu pro osamělé duše. Tentokrát téma zcela kopírovalo název pořadu -znělo totiž SAMOTA. Do pořadu zavolali asi tři muži a čtyři ženy, takže rozložení osamělých zhruba odpovídalo i rozložení populačnímu. Hostem, který má být i jakýmsi odborným poradce, byl katolický farář. A od toho jsem tedy čekala trochu víc...
Vedl řeči stylu: "... chápu vás ve vaší samotě, je to jistě těžké, už i snoubencům říkávám..." Mnohem víc k věci byly vstupy laické. Jedna paní doporučovala jakoukoliv práci, byla to taková roztomilá babča, háčkuje i při televizi, další si telefonuje se vzdálenými dětmi a vůbec s osobami jí milými a nakloněnými, těší se na to; třetí dala kontakt na středisko, které zajištuje různé aktivity pro osamělé lidi; další volající muž sděloval, že ani samota jako taková nemusí být to největší neštěstí, které může někoho postihnout. Všichni se shodli v tom, že je velký rozdíl mezi samotou a osaměním. Pokud je člověk aktivně činný, je rád, když může být aspoň někdy sám. Samota dobrovolná se nedá srovnávat s vynucenou, kterou jsme si nezvolili a z níž není úniku. Mám-li dítě provdané do Jižní Ameriky (jako naše kantýnská...) je to situace neideální. Ale zrovna tak dítě může bydlet za rohem a kašlat totálně na rodinu. Co je horší? Nebo – když zůstanu na světě sám jako prst, nebo mám blízké příbuzné, kteří však myslí jen na to, kolik po mě zdědí? Pak mě napadá věta z úst Krále komiků : " Láska je pěkná věc, ale když začne lézt do peněz, je lépe býti člověku samotnému". Často sem, na Kudlanku, píší ženy, které nechtějí či neumějí být samy. Pokud to není už přímo patologická oběť, které asi není pomoci, mají naději, nejsou staré, mají kolem sebe děti, přátele. Kolik jen z vás tu psalo, jak se jim ulevilo, když se zbavily nějakého toho trýznitele a byly konečně – samy! Mohou jezdit, podnikat.... Hůře jsou na tom staří a často bezmocní lidé. Jsou na tom stejně jako ta malá děcka v děcáku, která říkají: Heč, za mnou dnes přijede maminka, a moje maminka mě má ráda, to tvoje tebe ne! Ano, stejně tak tihle starouškové čekají, kdy si na ně jejich mladí udělají čas. A s babkama na nábřeží si ukazují fotky chat a chalup a dovolených těch svých, kteří je však na tu chatu ani dovolenou nikdy nevezmou... Je to přesně tak, jak praví klasik: Za trochu lásky šel bych svět kraj...
Wendy fon Hradec Králové
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
namouduši, není nad to bejt chudej! (Alena T. - Mail - WWW) 09.08.2006, 21:29:43
Vaše děti moc dobře vědí, že po mě zdfěděj akorát dluhy a tak dělaj, co můžou, abych vydržela co nejdýl, abych je aspoň stačila poplatit.Když vám někdo řekne, že vás má rád, tak to rozhodně není z vypočítavosti.Vaše kamarádky nečekají, že jim k vánocům koupíte mercedesa a to kafe s vámi vypijí se skutečným potěšením.Jejich radost je dvonásobná radost a jejich starosti jsou poloviční starosti a totéž se u toho kafe děje vám. Finanční přínos z toho neplyne..ovšem dostane se vám hojného přísunu informací..např. dneska jsem se dozvěděla, že Národní Muezum má každé první podnělí vstup zdarma!!! Jo a kostra velryby plejtváka myšoka tam pořád je.
mám kamarádku, co pracovala v LDN (anina - Mail - WWW) 09.08.2006, 22:49:34
a někdy občas vypravovala. Bylo to vždycky neskutečně smutný.
Naše kultura nevychovává lidi k úctě a zodpovědnosti ke starým. Staří lidé nemusejí být moudří, a mnohokrát jsou to opravdu protivné báby a příšerní dědkové. Ale byli to jednou rodiče, kteří se starali o děti, vydělávali na ně. A teď od těch, který mnohdy dali opravdu hodně ze svého života, nedostanou ani tu mizernou návštěvu. Co je tam v těch "eldéenkách" opuštěných a nešťastných lidiček, kteří mají bohaté a úspoěšné děti, které ale "prostě nemají právě teď čas"...
Anino, (Margot - Mail - WWW) 09.08.2006, 23:39:38
možná jsem naivka, ale já bych řekla, že ta rovnice není o tom - dali jsme do vás, děti naše, hodně práce a peněz a tak nám teď dlužíte péči. Podle mně je to o tom - dali jsme vám hodně lásky, péče, učili jsme vás nebýt povrchní a snobští, respektovali jsme vás odmala (adekvátně věku) a nevyštvávali jsme vás od sebe řečmi typu "dokud bydlíš pod mou střechou, tak budeš držet hubu a krok", naslouchali jsme vám, zajímaly nás vaše radosti i vaše smutky... a proto dnes chceme, aby naše stáří zajímalo vás.
Možná jsem naivka, ale mám dojem, že vyžadovat vděčnost za to, jak jsem na svoje děti tvrdě vydělávala je špatně. Pokud jsem je přivedla na svět, tak je to prostě moje povinnost, kterou jsem si dobrovolně vybrala, kdežto ony si nijak nevybraly, že se mi narodí, tak jim to nemám co vyčítat. Tiše doufám, že svoje děti dokážu vychovat tak, aby uměly používat i hlavu i srdce, aby svoji starou nemocnou matku nechodily (v tom lepším případě) navštěvovat jen z povinnosti, ale aby v nich zůstaly ty dobrý a pěkný vzpomínky z dětství, pocit jistoty a důvěry a pohody... No možná si to maluju moc růžově, ale na druhou stranu vidím svoji maminku, jak za svou matkou chodí ob den a jak se o ni stará ne z povinnosti, ale prostě proto, že ji má ráda... a že tyhle úplně obyčejný jednoduchý věci odmala nenásilně učila i nás... no ona je prostě taková a my jsme v tom se sestrou vyrůstaly odmala.
Myslím, (Alena T - Mail - WWW) 10.08.2006, 07:43:31
že Margot uhodila hřebíček na hlavičku.K tomu není co dodat....Zní to možná tvrdě..ale většina osamocených lidí si za svůj úděl může tak či onak sama. I citová a emocionální investice JE investice, která se jednou vrátí i s úroky a záleží jen na vás, zda bude kreditní, nebo debetní.
Myslím, (aTeo ;) - Mail - WWW) 10.08.2006, 08:47:40
že i AlenaT uhodila hřebík na hlavičku. Pojímání mezilidských vztahů jako ekonomický proces vede k většině problémů, které jsou zde zhusta popisovány. Zejména účetní pojetí partnerství s neustálým bilancováním MáDáti-Dal vede zpravidla ke zjištění, že neDal, případně neDala. A očekávání "efektu z emocionálních investic" zpravidla vede ke zklamání, páč efekt se buď nedostaví vůbec anebo ne v takovém rozsahu a kvalitě, jak by si investor(ka) podle svého názoru zasloužil(a)... (? ;)
Margot : (mamča - Mail - WWW) 10.08.2006, 09:23:11
Myslím, že přesně v tomhle duchu se řídí výchova v naší rodině už po několik generací. Máme rádi své rodiče, zajímají nás jejich problémy, starosti i radosti. Má to ovšem háček.
Když jeden ze staroušků zůstane sám, postihne ho pár dalších katastrof v podobě povodně, ztráty bydlení, mrtvice, apod., najednou je z toho milého a laskavého dědečka škarohlíd, co se zlobí na celý svět. Nemoci, které v páru zvládal, najednou nabydou vrch, a už s nimi nechce bojovat. Prostě se programově rozhodne umřít. Zkuste se o takového člověka starat. Já to dělám už čtyři roky, a musím si často připomínat, že jsem to tatínkovi dlužna. Že býval báječný a laskavý člověk, a že za svoje pesimistické nálady vlastně nemůže. Ale je to nápor na psychiku. Zvlášť, když i moje tělesná schránka neutěšeně chátrá.
no promluvil ze mě ekonom, (Alena T. - Mail - WWW) 10.08.2006, 09:37:18
ale myslela jsem to tak, že chceš-li něco dostat, musíš i něco dát..ne obětovat se..ale dát volný čas, dobrou náladu, nebo soucit, nebo jen někoho vyslechnout , aby si vylil srdce....jak se říká, sdělená starost poloviční starost, sdělená radost, dvojnásobná radost. Asi jsem se špatně vyjádřila, nemyslím tím podřídit se někomu, sloužit mu, vnucovat se, ale otevřít svůj život i jiným. Můžou vstoupit, můžou odejít, jsou svobodní a svéprávní. Stejně jako já.No, možná ,nže jsem jen prostě měla v životě kliku. Možná moje hlavní záporná vlastnost - tedy ukecanost - není až zas tak záporná, jak se původně zdálo.
Dát, či spíše poskytnou někomu svůj volný čas (Wendy - Mail - WWW) 10.08.2006, 09:42:14
to je dar nad dary.A čím jsou starouškové starší, tím více to oceňují. |Ondyno jsme si na pohřbu říkali, že se sejdeme jako celá rodina jenom a jedině na těch pohřbech a ani jinak se nenavštěvujeme. Tak po tom posledním smutné m setkání jsme to začali napravovat, nikdy není pozdě, ovšem pokud jsou ti lidé ještě naživu. Jak já si dnes vyčítám, že jsem málo navštěvovala dědu a babičku v Opočně ! Teď bych tam šla pěšky a už je pozdě, dojdu akorát na hřbitov.
Ano, Wendy, (Míša - Mail - WWW) 10.08.2006, 12:47:30
tak to přesně je. Já si dnes taky vyčítám, že jsem třeba nikdy nepohladila svoji babičku po vlasech a neřekla jí, jak moc jí mám ráda. Dnes už to nemám říct komu a přitom bych tak strašně moc chtěla... Proč tomu tak je, nevíš?
Míšo, to je asi tak : Co máme nevíme, až když to ztratíme (Wendy - Mail - WWW) 10.08.2006, 13:25:27
A babičku jsme považovali všichni za tak samozřejmou součást svého života. Je to fakt smutný. A jestli máme každý svého anděle strážného, tak já vím,kdo stráží mě...
Krásný víkend všem, mám zítra dovolenou, takže počítejte všichni s tím, že bude hnusně, bude pršet, budou padat řeznický psi s háčkama a vát severák. Tak.
No proč...? (Lietavica - Mail - WWW) 10.08.2006, 14:42:08
Protože cenu toho, co máme, si uvědomíme až v okamžiku, kdy to ztratíme. Některé ztráty se dají nahradit, ale jiné jsou nenahraditelné.
Ale to vše si člověk uvědomí, až když to zažije na vlastní kůži. Tisíckrát o tom můžeš diskutovat, ale dokud se tě to nedotkne osobně, tak to budou jen slova pronesená do prázdna.
Mamčo, (Margot - Mail - WWW) 10.08.2006, 16:06:25
právě mi to smázlo dlouhej textík, tak znovu už jen stručně.
Ono to opravdu není vůbec snadný, pečovat o starýho trucovitýho člověka, kterej už si žije ve vlastních duševních světech a nikdo se mu pořádně nezavděčí, ani kdyby mu denně nosil modrý z nebe. No ale je to přesně tak jak píšeš - je odkud brát energii, ze vzpomínek. A taky člověk sám vidí, jaký je to stáří zákeřná mrcha a jak i na nás ta potvora číhá za rohem.
(Margot - Mail - WWW) 10.08.2006, 16:29:55
Inko, Kiwi a další - díky. Já jsem se rozhodně nechtěla otírat o starý lidi, jako že si za všechno můžou sami. Ono to u mnoha z nich platí, ale u některých taky ne... no ale v zásadě to spíš asi je o tom, že co člověk do světa pustí, to se mu nějak vrací. Pokud ovšem nemá tu smůlu, že se celej život snaží děti vychovat dobře, dát jim to nejlepší... a pak přijde nějaká mizerná náhoda, nehoda, nemoc...
souhlasím s Tebou Margot, (Inka - Mail - WWW) 11.08.2006, 11:00:31
je to o vztahu těch daných lidí. Také jsou lidé teď už staří, kteří nechali své děti převážně vyrůstat u svých rodičů protože....a pak se diví, že se o ně děti teď nestarají když se o ně sami nestarali před tím, děti si vybudovali vztah s tím u koho vyrostli, kdo s nimi řešil ty jejich žabomyší problémy. Vztahy nejsou jednoduché, ale jaké si je uděláme, takové je máme a ve stáří se to ukáže.
Ale vrátím se k té samotě a osamnění, mám tetu, na jihu Čech, žije tam jako jediná z rodiny a je sama, nemá děti, děda s babičkou a strýc už umřeli a tak zůstala relativně sama, už jsem to tu jednou psala. Ale samotě rozhodně nepodléhá, je to čuprbabka 74 let plná energie, má tam sousptu přátel, kteří jsou také už sami, dělají si společné vánoce, nový rok, pečou společně cukroví, kupují si jakésy pernamentky na kulturu, které si pak v rámci šetření půjčují navzájem, mají Vzduchomilnou společnost-dělají tůry, teď už jen tůrky(mají svůj věk). Každý čtvrtek tetička chodí na babinec do restaurace na dort a kafíčko, to bylo asi původně 8 ženských, které s tím kdysi dávno začaly, pak některé umřeli a některé zas přivedli kamarádky....všechny se na to vždy děsně těší. Já s bráchou když jsme byli malí, tak jsme u nich strávli na chatě vždy celé prázdniny, pak moje děti, teď jí všichni voláme, na chatu za ní jezdíme jak to jen jde, akce "borůvky" a "houby". Musíme volat předm, aby nás teta zapsala do svého vytíženého programu, ale vždy máme přednost.
Přesně o tomhle jsem mluvila (Alena .T - Mail - WWW) 11.08.2006, 18:03:52
U nás bydlela paní Andělka.Měla rakouské občawnství, nemocné srdce..a v podstatě všecko...v podstatě byl div, že vydržela tak dlouho. Ale byla tak bezvadná a byla s ní taková legrace, že za ní chataři a místní lidi chodili, jen proto jak byla fajn. Já s ní jezdila po doktorech - sanitkou - musela mít doprovod. Jezdilo se tenkrát do Klimentský a já se na to těšila. Víte, co to je za vopruz lítat se starou bábou po doktorech..tak s ní ne.Vždycky jsem jí usadila v čekárně a koupila jsem u automatu jedno kapučíno a jednu čkoládu (horkou) každý jsem půlku vypila a pak jsme si to prohodily, abychom měly každá od každého. Ona měla úžasnej přehled přes tyhlety hrabata, prince, knížata apod. Holt Rakousko - a vykládala mi neskutečný věci, které vyčetla z časopisů, kterými ji zásobovaly její dvě kámošky zvané Vídeňské dámy.Jednou jsme byly na rakouském velvyslanectví volit rakouského prezidenta.Tam jsem se předvedla pro změnu já jako totál kretén. Napřed všichni mluvili německy, pak přišla slečna a začala mluvit česky a já to jak opravdovej trottl začala překládat do němčiny. Moc se mi po Andělce stýská, i když to nebyla žádná moje příbuzná. A všem schází a vzpomínají na ni v dobrém. No a naopak, jsou lidi - a nemusí být ani tak staří, od kterých se člověk obvykle drží co nejdál.
|
