Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Nedávno na stránkách Kudlanky vyšel článeček o tom, jakými dárky-nedárky obdarovávají muži své ženy. Zatímco většina ženských hlasů byla souhlasných, muži se k tomu raději moc nevyjadřovali. Ale já jsem na tenhle článeček dostala ohlas od svého bratra a musím jej předat kudlančímu sněmu, protože v hlavě mi bliká jakési výstražné světýlko. Nemohu si pomoci, ale něco mi říká, že bychom se – my ženy – měly nad níže uvedeným textem zamyslet. Není na tom něco pravdy? Umíme být vlastně vůbec někdy spokojené? A není to nadlidský úkol – zavděčit se nám?

     "Hm....  no, jediné, s čím můžu ze článku souhlasit, je to, že my muži máme problém si zapamatovat různá výročí a svátky. S tím opravdu souhlasím a snad, až na pár vzácných výjimek, je tomu u většiny z nás. Alespoň pokud si vzpomínám na moje kamarády a přátele, tak jsme na tom všichni zhruba stejně. Ale to je tím, že máme moc věcí na přemýšlení (jako například vynálézání Perpetua mobile a podobné  státotvorné záležitosti) a nemůžeme se zaobírat takovými ptákovinami. Dělá mi problém si zapamatovat, kdy mám vlastně svátek já sám, natož abych si pamatoval, kdy ho má ona. A to už vůbec nemluvím o tom, že bych si měl pamatovat, že je tomu dneska přesně 6 let, 12 dní a 3 hodiny od doby, kdy jsme se spolu líbali pod tou lampou v Jiráskově ulici v Pospoloprtech, a bylo to tak romantický a krásný. 
     Ale ona si to pamatuje a ona si myslí, že zrovna po těchhle 6 letech, 12 dnech a 3 hodinách je to jasné výročí a očekává dárek a oslavu. Nemám jí to za zlé, fajn, ale nemůže očekávat, že si zrovna já  tohle budu pamatovat. Ona si také nepamatuje, že za tři dny se hraje 1. kolo Ligy mistrů a už je to jenom 128 dní do začátku mistrovství světa v hokeji. To ale zase vím já a nevyčítám jí, že ona to neví.

     Jinak  – co se týče ale kupování dárků, musím nesouhlasit. Nevím jak ostatní, ale já jsem se snažil tohle vyřešit, protože mi taky přišlo uhozené kupovat jí nějaké všeobecné dárky, ze kterých nemůže mít absolutně radost, jako jsou třeba spotřebiče do kuchyně. Pustil jsem se tedy do boje. Začal jsem ale vyloženě špatně. Plný naivismu jsem se pustil do nakupování oblečení pro ni, oblečení, které se mi líbilo, a ze kterého jsem si myslel že bude mít radost. To byla malichernost, která byla už předem jasně odsouzená k záhubě. Samozřejmě že máme úplně jiný vkus a co se líbí na ženských mě, se absolutně nelíbí jí a vice versa. Takže mnou koupené kousky většinou končily na delší dobu ve skříni, nikdy jsem ji v nich neviděl a následně asi skončily v nějakém kontejneru s pomocí pro uprchlíky z Etiopie. Přešel jsem tedy na jinou taktiku a zkoušel koupit nějaký ten drahý parfémek. Ale opět bezúspěšně. Samozřejmě – mně opět voní jiné parfémy, než jakými chce vonět moje přítelkyně. Takže ony drahé voňavky za několik tisíc končily v koupelně na římse. A poté, co už se tam na ně práší asi pět let bez použití, jsem je začal používat na přestříkání nechutných vůní (když se náš pes vyválí ve smradlavý chcíplý rybě a neuvěřitelně páchne, či když potřebuju zamaskovat smrad bot, jelikož jsem ráno na ulici vstoupil do psího exkrementu). To je jejich jediné využití.

     Změnil jsem tedy taktiku a začal jsem poslouchat právě ony výkřiky mé přítelkyně, uvedené v článku. Když tedy zapěla  "To je ale překrásná halenka! .... Zrovna takovou bych potřebovala. Hmm, to by byl ale pěkný dárek třeba k svátku, viď? ... Myslím, že mně by stačila velikost eM.", ač to byl neuvěřitelný úkon, zapamatoval jsem si přesně kdy, kde a která halenka to byla. Když potom se konečně přiblížila nějaká příležitost, abych nějaký ten dárek pořídil, spěchal jsem do uvedeného obchůdku a příslušnou halenku zakoupil. Těšil jsem se jako malý kluk, jak ukážu, že já jsem přeci jenom lepší než ta banda blbců kolem mne, a že jsem schopen koupit taky nějaký hodnotný dárek, a těšil jsem se, jakou bude mít ona radost. Ale musím vás zklamat. Nejsem lepší než ostatní blbci a ona radost neměla.
     Když jsem jí halenku s klepajícíma se rukama dal, řekla jenom: "Jé. Hmmm, pěkná halenka, moc děkuju." Ale žádná velká sláva se neděla. Když ani po třech nedělích na sobě halenku neměla a ve skříni ležela někde vzadu mezi těmi mými předchozími pokusy, nedalo mi to a zeptal jsem se. Ke svému překvapení jsem se dozvěděl, že ona sice říkala velikost eM, ale že velikost eM se dělí ještě na dalších asi 120 podvelikostí – MS, ML, MX, MKKKK1, MKKKK2 a já nevím co ještě, a že jsem se netrefil. Na výtku, že to jsem nemohl vědět a ona říkala eM, a tak jsem koupil eM, mi bylo sděleno, že předpokládala, že takovou maličkost vím a že jsem se měl zeptat, po případě podívat na její jiné halenky, které má ve skříni. (To. že má ale každou halenku v jiné velikosti, to už zapomněla poznamenat.)

     Jo a ještě! To mě taky štve, jak ženský si pořád stěžujou a poukazujou, že chlapi nejsou schopný udělat tohle a támhleto a nejsou si schopný zapamatovat tohle a támhleto. S tím se setkávám pořád dokola a často. A tak nějak nechápu, že to ty ženský pořád baví a nesmíří se s tím. Jsme prostě odlišný nátury. Chlapi si taky pořád nestěžují, že ženský si nejsou schopný zapamatovat, co je to ofsajd, neumějí si vyměnit žárovku, zapnout vyhozený pojistky, nebo – jak jsem už říkal – zapamatovat si, že každý rok se hraje fotbalová liga mistrů. Nevzpomínám si, že tohle bych pořád někde četl, nebo že by to chlapi měli ženským za zlé a pořád jim to vyčítali. Což mě zcela jasně dovádí k závěru, že my chlapi jsme  zkrátka a dobře tolerantnější pohlaví a máme vás vlastně mnohem více rádi, než vy nás. Pro vás jsme prostě po létech zamilovanosti (když odplynou), banda tupců, která si není schopná nic zapamatovat a něco kloudného udělat. Kdežto my u vás vaše malé nedostatky s přehledem přehlížíme a s ladností nám vlastní tolerujeme a odpouštíme. :)))))) ............................
Nojo, teď mi to vlastně došlo... :-))) Axl

P.S. Tak co tomu říkáte? Drbete si hlavu stejně jako já? Míša z Humplu

linkuj.cz vybrali.sme.sk