| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| 460 - ANEB O ČEM SNÍ STARÁ DÁMA II. |
Rubrika: [zážitky] Vzpomínáte, jak jsem vám nedávno vyprávěla o své práci? Moje povídání by nebylo celé, kdyby neřekla, jak to všechno pokračovalo dál... O tom, co se přihodilo jednoho běžného obyčejného dne. Vyjeli jsme tenkrát z Ústí nad Labem na čas, následovala zastávka Dolní Zálezly, stanice Prackovice nad Labem, další byly Libochovice nad Labem a ještě Malé Žernoseky – a už se blížila zastávka Lovosice – město. Celá cesta v pohodě, bez potíží i potížistů mezi cestující veřejností. Jen jsem pořád měla nějaké divné tušení, že se dneska něco stane, že něco není zcela v pořádku. Jestli za to mohla dlouhá doba v dílně nebo něco jiného – nevím, ale měla jsem "tucha". Ale v duchu jsem si přála, aby to byl jen pocit a ne očekávání něčeho konkrétního, co se stane. Blížili jsme se k Lovosicím, celou dobu jedeme proti zelené, kód jde bez zaškobrtnutí, všechno dobře klape. Najednou cítím, jak můj kolega ve službě bere mikrotelefon radiostanice a mačká vysílací tlačítko: „Tady vlak 2343, volám Lovosice, příjem" ozvalo se šumění a ticho. Nikdo se neozval a tak stisknul tlačítko „Nouze" a zkusil to znovu: „Tady vlak 2343, volám Lovosice, příjem!" Mezi tím se přiblížil kilometr, kde sjíždíme z výkonu a dále pokračujeme jen setrvačností... Jenže – dneska zůstal kontrolér na místě... motory stále táhnou.... rychlost pomalu ale jistě roste... Náhle dostávám povel „Krokuj vpřed" – tak se do toho opírám, ale vrtá mi to hlavičkou: proboha, co se to děje? Najednou cítím, jak mi nalehnul na pult – v místech, kde se musí zákonitě opírat o řídící páku.... Co teď? Věřte – celé to trvalo jen pár okamžiků, už se ozval i výpravčí z Lovosic, ale tentokrát je to on, kdo marně čeká na odpověď....  A jsem tu už jen já, musím přemýšlet, co asi tak budu dělat, když mám řídící páku dopředu a proti mně jde zelený kód? A jde a jde... a bez chyby si kóduje jak má. Za půl minuty tu je zastávka a já už frčím skoro stovkou! Co se stane?Zázrak se nestal a my projíždíme zastávku v plné rychlosti, jen vidím v té rychlosti, jak lidé na nástupišti vykuleně koukají, co se děje a proč nestavíme? Někteří se fakt zlobí a já se jim ani nedivím. Uvnitř – tam je stále klid, většina lidi klimbá nebo si čtou nebo dělají něco jiného, ale vystupovat kupodivu nikdo nechtěl. A nouzovou brzdu také nikdo nezatáhnul. Nikdo z nich o ničem neví... A je to už jen na mně, říkám si v duchu a přemýšlím, jak to udělat, abych do ničeho nenabourala. Ale dokud jedeme proti zelené, jsem ještě jakž takž v klidu, jenže – otázkou je, jak dlouho ještě zelená vydrží, jak dlouho takhle pojedeme... V Žernosekách jel proti nám „pomocňák" (pomocný nehodový vlak), takže někomu asi bylo moc špatně. Snad to nebylo vážné, ale i tak mi to na náladě nepřidává. Vzpomněla jsem si na kamarádku, na dvacet jedničku. Na této trati, jen kousek dál v Nových Kopistech, zastavila a nešlo jí zavřít dveře. Její strojvedoucí se šel podívat a závadu opravil. Jenže – mezi tím je dojel rychlík a nebohou dvacet jedničku odsoudil na odchod do lokomotivního nebe... Už ji nikdy neopravili a tak její dvojka, dvacet dvojka, dneska jezdí s jinými a dělá vlastně partnerku tam, kde někdo chybí ... Tohle všechno se mi prohání hlavou v těch divokých zlomcích vteřin, během doby, co se řítím už rychlostí 120km za hodinu.... a jedu sama.... a nevím, co dělat. Buď mně někdo zastaví záchrannou brzdou, nebo někoho napadne stisknout „TRSKu"...nebo... Ale jak ...? Nakonec jsem se rozhodla, že zasáhnu. Sice bych neměla, ale pud sebezáchovy je mocný a já nechci ještě skončit ve šrotu. A taky co lidi, které vezu... Tak – ať si pak lámou hlavy jak chtějí, proti všem příkazům řídící páky přetáčím kontrolér do polohy „brzdi" a začínám brzdit – motory dělají, co zvládnou... Už vidím vjezdové návěstidlo Lovosic... blíží se čím dál víc a já jen doufám, že to zmáknu. Úplně jsem se potila strachem a třásla se hrůzou při pomyšlení, že do něčeho vrazíme zezadu. Musela jsem to udělat! Teď, když na to jen vzpomínám, už ani nevěřím, že jsem to dokázala. Ale povedlo se! Vypustila jsem vzduch z potrubí, tím začala brzdit i vlaková brzda. Rychlost klesla na dvacet kilometrů za hodinu, já povolila obě brzdy a jela už jen pomaloučku posledních pár desítek metrů okolo nástupiště. Pak jen zatáhnout brzdu a pustit houkačku... ano, už jsem jen houkala o pomoc, ať všichni slyší, že se něco děje a že potřebujeme pomoc. Oddechla jsem si až když přiběhli lidi – podívat se co se děje a kdo to tak houká. A tak přežalostně houká. Potom jsem se dozvěděla, že z mého houkání měly i ostatní mašiny hrůzu a děs. Ale povedlo se, co se mělo povést. Přiběhli lidi, otevřeli dveře na stanoviště a uviděli, co se stalo. Můj kolega ležel na pultu, opřený o řídící páku ... To už sem doběhla i průvodčí, chuděra měla to přes celý vlak – a to, že jsme nezastavili na jedné zastávce si ani nevšimla, zrovna prý někomu hledala na POPce spojení z Lovosic do Litoměřic. A už vše šlo jako na drátkách – někdo zavolal sanitku a mého kolegu odvezli do nemocnice. Naštěstí přitom někdo trochu drcnul do řídící páky a ta se přesunula do polohy „0". Takže si všichni mysleli, že to byl strojvedoucí, kdo ještě dokázal zastavit s rozjetým vlakem a přivolat si pomoc. Nikomu nebylo nic divné a to je moc dobře. V Lovosicích jsem dostala nového strojvedoucího, a po nějaké době se pokračovalo na cestě do Roudnice a pak z Roudnice zpět do Děčína. A tak dále, prostě normální směna. Jen mně bylo smutno.... Jak všechno dopadlo? Měla jsem dlouhou dobu strach, co bude dál, jestli se mi můj kolega vrátí, ale dneska právě přišel a zrovna spolu stojíme znovu na výjezdové koleji z depa. Zase nás čeká naše známá cesta – pojedeme do Roudnice. Těším se... Alexandra |
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
Když jsem to četla (alena T. - Mail - WWW) 08.08.2006, 06:28:46
měla jsem v očích slzy, Jo, Lovosice, Lovosice Město,Žernoseky, Prackovice, Dolní Zálezly, Vaňov..takhle jsem jezdívala k babičce. Vystupovala jsem ve stanici Ústí nad Labem - Sever.To už ani není pravda.....Jednou jsem takhle nepostřehla, že ten vlak je od hlavního nádraží zrychlenej a dojela jsem až do Povrlů. Pak jsem ťapala pěkně přes Mojžíř do Neštěmic pěšky....chytla jsem poslední tramvaj a do Krásného Března dojela. Dneska bych to neušla.
už jsem dlouho nejela vlakem (kiwi - Mail - WWW) 08.08.2006, 14:15:47
ale taky jsem jezdívala jako malá a moc se mi to líbilo. Hodně jsme jezdili s rodiči na výlety, nedaleko za Prahu, bránickym pacifikem
Tramvaje v Ústí (Alexandra - Mail - WWW) 08.08.2006, 16:59:14
Jééé to už je docela hodně roků co se to stalo že ano :) Tramvaje u nás nejezdí už moc dlouho. Já už je nepamatuju, jen jako maličká si pamatuju jak trhali koleje v ulicích. A zastávka Vaňov také neexistuje. Jen při povodních ji na pár dní udělali. Ale pak zase zrušili.
tramvaje jezdily ještě v 70. letech (Alena T. - Mail - WWW) 08.08.2006, 17:38:38
no nic není, jak bývalo..Krásný Březno už dávno není krásný..když jedu jednou za čas na hřbitov, tak z toho mám následně deprese.Těch tramvají je mi líto. Jezdili jsme tramvají do Zoologický a byla to taková příjemná, ppohodlná doprava. A čistá, na rozdíl od těch autobusů. Na novým Světě, kam jsme chodili do bijáku (Kino Český Dům), tak tam to vypadá jak v Bronxu. Nad hřbitovem v kopcích, kam jsme chodili sáňkovat a na rande, stojí ted paneláky, obydlený vesměs cikánama, takže hřbitov je rozkradenej a rozmlácenej, - škoda mluvit.
Ústí je holt Ústí (Alexandra - Mail - WWW) 08.08.2006, 18:06:30
Já v KB bydlím, pod zologickou ;-)
Okolo hřbitova jsem jezdila do školy učit prcky, nebo spíše krotit divou zvěř. Hanba mluvit. Okolo Nového světa jezdím co den do práce. Jak to tam vypadá vím moc dobře. A vozí mě mimo jiné i 460 069/070 což je hrdnika našeho povídání - Duch :)
alexandře (Alena T. - Mail - WWW) 08.08.2006, 18:38:06
no nepovídej, ve Vojanový ještě bydlí moje sestřenice (měla jsem tam dřív spoustu příbuzných, ale nějak to pomřelo a přestěhovalo se.Bydlí tam též moje dlouholetá kamarádka, co dřív bydlela na Novým Světě. Moje rodina z Krásňáku pochází a žila zde po mnoho generací. Hele , myslíš tu školu v Husově ulici? Moje babička vařila celá dlouhá léta v družině v ul. Na sklípku.
Já bydlela v ul. U studánky...ta už neexistuje, stejně jako potok, který nám tekl pod okny - ani ta studánky ne.
Aleně (Alexandra - Mail - WWW) 11.08.2006, 20:52:21
No vidíš, tak se třebas i známe. Tou školou jsem myslela budovu DDM na stanici MHD "Svatopluka Čecha" rok jsem tam hlídala dravou zvěř na odpoledním kroužku. Už nikdy více. Šla jsem do toho plná ideálů co bude a skutek utek ... Když to srovnám s děckama z tábora, to je jako nebe a dudy.
Ústí se hodně změnilo. Teďka třebas mírák :)
no, možná budeš dítě (Alena T. - Mail - WWW) 12.08.2006, 11:55:40
někoho, koho znám z dětství..bohužel se to tam strašně změnilo i ty stanice..já vystupovala vždycky v Krásňáku před cukrárnou..ta tam pořád je, naproti je drogerie - pořád, no a já šla tou uličkou vokolo tý cukrárny nahoru, kolem kostela, ten je v rozvalinách, nahoru - teď je tam sídliště a první ulice doleva byla Husova a tam byla škola, no a jjinak se šlo nahoru po Ulici Na sklípku, viděla jsem, že takovej žlutej dům, co patřeil rodině Holých, tam pořád ještě je a došlo se až nahoru, tam byla z jedné strany studna a velký strom a na druhém rohu socha panenky Marie (Zmizela) a prní ulice do prava byla U studánky..a prakticky se po ní šlo dál až skoro ke hřbitovu
|