krátce a k věci, ne dlouhý kecy. Jinak lidi myslejí na samé nemravnostě a obtížně se pak navracejí k plnění pracovních úkolů.
Takže - krásnou dovolenou.

Vzpomínám si na mnohahodinové porady z doby, kdy jsem býval zaměstancem. To už je zatraceně dávno. Vždycky jsem přitom myslel, jak co nejlépe splnit uložené úkoly pro blaho a rozkvět naší socialistické vlasti...

já si vždycky dělám seznam na co nesmím zapomenout a co musím vyřídit, samozřejmě že věci soukromé. Ale porady máme pěkné, protože často po nich degustujeme nové vzorky vín a to zas tak marné není. Tyhle závěry porady miluju no nakonec je to náplň naší práce že jo?

Inka mi připomněla, že před léty nám pan vedoucí (opravdu jsme ho měli rádi) vždy na začátku porady nalil koňáček a porady pak byly velmi živé a účastníci vesele diskutovali... Ale když jednou kolega v euforii donesl na poradu upečenou bábovku, tak to všechno skončilo. Prý z porad nebudeme dělat dejchánky. Pak už to byla jen šeď a nuda.

moc ráda, rozhodně bych jím na poradě nepohrdla, jenže kluci nepečou, jen na vánoce něco donesli (vzorky od maminek a přítelkyň) a tak jsme se na to vrhli a bylo to rychlý. Proč si ty porady nezpříjemnit ne?

...je dobrej zvyk, ze jelikoz vsichni furt cestuji nekde po konferencich, tak kazdy vzdycky neco priveze (krabicku nejakych dobrot apod.) a to pak koluje.

A jinak nastesti zadny nudny sedanky to nejsou, jenom se sejdem, nacelnik rekne, co novyho, a zase jdem, celkem 5-30 minut :)

to bejvaly schůže!!!!Trvaly hodiny s přestávkou, kde jsme dostávali zdarma napřed řízek - postupně dva chlebíčky a nakonec párek. Předávaly se bronzové (hnědé uměšlohmotné) a stříbrné (šedé umělohmotné) plakety BSP, četly se závazky - jako, že budem chodit včas do práce a v práci, že budem pracovat - zaměstnanci podniku RaJ Praha 1, se zvazovali, že nebudou v pracovní době chlastat. Jinak většěinou všichni pospávali, nebo si pod stolem něco četli.Ažý na jednu výjímku...navštívil nás tehdejší ministr financí (byli jsme banka)..v životě jsem nic takovýho neviděla. Ministr hovořil, plakal, smál se, tančil, zpíval (fakt!!!) řval - a líčil nám, jeak se po večerech scházej se soudruhem Husákem a Štrougalem a diskutují o problémech zaměstnanců naší banky.No, tenkrát fakt neusnul nikdo!

Vzpomínám si na porady na jisté poště. Byly dost rušné a ukřičené o))

pokazdy usnu behem prvnich peti minut.

- tedy zrovna se schůzemi to nesouvisí, ale kdysi - myslím, že v sedmé třídě, jsme měli (nutno dodat, že asi jen tři měsíce) učitele na zeměpis, byl to takovej zlej, jízlivej hajzl, kterej na nás furt řval a specielně si smlsával na holkách, který byly vpředu vyvinutý. (A já byla).Šíleně jsem se ho bála a když jsem šla k tabuli, tak jsem byla naprosto paralyzovaná hrůzou a nebyla jsem schopna ze sebe vypravit slovo. Tak mi někdo poradil, že si ho mám představovat, jak sedí na záchodě a tlačí. Tedy - účinnost je stoprocentní - řekla bych stodesetiprocentní.Moje zkoušení probíhalo asi takto:"Pohoří hehehe Ural, chachacha, rozděluje euuuuuúúúroasijský kontinent na haha Evropu a heheheheAsii,,..no skončila jsem srolovaná u koše na odpadky a dělala huuuuuuuuuu no to už řvala celátřída a válela se smíchy po zemi. Byla jsem v slzách povolána do ředitelny, já byla vyděšená, po tváři mi tekly slzy a nebyla jsem shopná odpovídat na otázky, ten učitel na mě začal řvát a já ho zas viděla rudýho na hajzlíku s vyvalenejma očima a začla jsem se znovu smát a vyrážela jsem ze sebe - já za to nemůžu..když von je tak strašně srandovní... . No, učitele nám změnili za učitelku, která byla docela fajn a já ten rok dostala svou první a poslední třídní důtku. Čímž jsem jen chtěla říci, abyste to s těma představama o schůzích nepřeháněli.

úplně jsem si tě představila..
Jo a schůze..ve fabrice to bylo děsný, pravdu několikahodinové. Teď je to na půlhoďku a to ještě prokládané vtípkami našeho vedoucího. Pravidelná je schůze o čarodějnioích, to vždycky dostáváme košťata se jmenovkami apod., za což se jim odměňujeme štamprdlátky.
Jo a taky se pravidelně se schůzuje před velikonocemi..víte proč - radši si sebou nosím poštářek.
Ale jinak bych řekla že dřív byla větší sranda, dneska se každý bojí o práci.
Škoda-nejen prací živ je člověk...

jednou jsme dostaly úžasný smetáky se sedlama, kšírama, k tomu helmy, ještě to mám na fotkách. O zájezdech ani nemluvě-teď na to nejsou prachy ani nálada. A mnoho lidí je živo jen tou prací. Jojo, každá doba si žádá svoje !