Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Kromě dramatické vraždy řešil totiž Colombo ještě jeden závažný problém. Blížilo se jeho pětadvacáté výročí svatby a on nevěděl, jaký dárek by k tomuto významnému dni měl předat paní Colombové. Ovšem inspektor je třída, a tak zároveň s vyřešením vraždy a dopadením vraha rozluštil i tuto hádannku. V závěru filmu pak sděloval svému kolegovi, že už přišel na to, co dá své ženě. A protože se jedná o výročí vskutku velké svým významem, dá jí opravdu něco úchvatného. Nechá  přestříkat auto novým lakem „Její nebo vaše?" zeptal se ho vzápětí kolega. A to už jsem se válela smíchy, že jsem ani nezvládla přečíst si v závěrečných titulcích jméno scénaristy. Netušila jsem, že Američani dokáží vytvořit tak skvělý fór (znáte přece ty jejich trapné komedie, při kterých se žádný Evropan nesměje?). Ovšem tohle byl skvělý suchý anglický humor. A přesně vystihující typické mužské uvažování. Ano – když dárek, tak především praktický (a ještě v lepším případě – hodící se i darujícímu). Takže stovky, tisíce, milióny žen dostávají k svátkům, narozeninám a výročím svatby nový lak na auto, potahy do auta, GOLA sadu, modráky (aby  se mohly umazat, když mu pomáhají opravovat auto), nové galusky, trafopájku,  kropicí hadici, prut na ryby (aby jí už konečně mohl nějakou tu rybu přinést, protože na staré pruty nic nechytí), brousič nožů a tak dále. Kuchyňské potřeby tvoří vůbec zvláštní skupinu.

     Nevím, kde muži sebrali tu jistotu, že ženám způsobí tu největší radost, když dostanou NĚCO do kuchyně. A strašně těžko se jim vysvětluje, že žena nepovažuje za plnohodnotný dárek sadu nožů ze speciální nerezi s neztupitelným ostřím. „Jak to může být dárek pro mě, když ty nože budeme používat všichni?" ptá se oprávněně takto obdarovaná žena. „No jo, ale jsou jenom tvoje," opáčí muž, „a když nebudeš chtít, nemusíš je nikomu půjčovat." Dovedete si pak představit situaci, kdy svému dítku, které si chce ukrojit chléb, vytrhávate váš nůž s řevem: „NÉÉÉÉ, to neber! To je  MOJE !" ?

     Už takových dvacet let marně přemýšlím nad tím, proč mužům činí problémy obdarovávat ženy dárky, po kterých ony skutečně touží. Proč žena nemůže dostat šik tričko, sladký svetříček, blýskající se cetku či flakónek s parfémkem (50ml á 7 tis.Kč)? Copak je to nenapadne, anebo je v tom nějaký skrytý úmysl? (Např. „A teď ji naštvu! Za to, že uvařila žemlovku místo guláše, dostane k narozkám krmítko pro ptáky!") Oni jsou ale i tak imunní vůči různým narážkám, že je opravdu nedonutíte k akci, ani když máte prs zapíchnutý do výlohy  a s chvějícím se hlasem mu sdělujete: „To je ale překrásná halenka! .... Zrovna takovou bych potřebovala. Hmm, to by byl ale pěkný dárek třeba k svátku, viď? ... Myslím, že mně by stačila velikost eM." Jestli si myslíte, že po takovémhle vašem slovním průjmu to vzbudí v mužské hlavě nějaký signál, žijete v klamu a bludu. NIC – NIC, zhola NIC.

     Nejenom, že mu nedojde, že má tuhle halenku koupit, aby vás přivedl k vrcholu extáze, ani mu nesepne, že ten svátek máte už za týden. A den předem, kdy se ho vaše matka zeptá „Marie má zítra svátek, už pro ni něco máš?" začne šílet a horoucně přemýšlet, co vám k  tomu svátku vlastně dá. Na halenku, nad kterou jste se nedávno rozplývala před výlohou, si pochopitelně nevzpomene ani náhodou. Dostanete kytku – tím se nic nezkazí (ach ano, vždyť květiny mají ženy přece tak rády, že) a .... a ..... NO TO JE ONO!!!  - VRTAČKU!  Za á) on ji už nutně potřebuje, za bé) vy přece chcete pořád věšet nějaké obrázky na zeď a čím on to má ksakru dělat, když nemá pořádné nářadí. No ne? Je to přece tak úžasně prosté a logické zároveň. Zabijou se dvě mouchy jednou ranou. Vy budete mít  svůj dárek (čímž bude povinnosti učiněno zadost) a on svoji vrtačku (čímž nedošlo k vyhození peněz za nějakou zbytečnost, například nějaký hadr, kterých je ve skříni už hafo). Jak praktické!

     K naprosté dokonalosti tuto mužskou praktičnost dovedl manžel jedné mé přítelkyně. Ona – téměř abstinentka s železnou pravidelností dostávala ke všem těm svátkům, narozeninám a vánocům láhev s alkoholem. Po obdarování manžel oné láhvi hned otevřel hrdlo a jal se rozlévat nápoj se slovy „A teď to oslavíme."  Zatímco ona si ke sklence sotva přičichla, on vyžahnul celou láhev a liboval si, jak „spolu" zapařili. A víte, co je na tom úplně nejtragičtější? Že ONA měla radost, že ON má radost.

     Vás, dámy, které si říkáte, jaké jste udělaly životní terno, protože dostáváte přesně takové dárky, jaké si přejete – tak vás musím zklamat. Váš muž není muž, ale převlečená žena. Je mi líto... J

Míša z Humplu

linkuj.cz vybrali.sme.sk