**ten její chtěl obrovské peníze (rozdělit velký majetek), takže za dva dny mi manžel oznámil, že se s přítelkyní rozchází a jako důvod sdělil, že si neuvědomili, kolika lidem ublíží...** to podle mne říká dost, a teď je (opět, zas a znovu) to jen na Andree, co snese, čemu dá přednost. Samotě se vzpomínkami na milovaného muže, který ji opustil pro jinou, a časem možná, ale vůbec ne jistě, jiný hezký vztah? Nebo kompromis - zůstat s partnerem, se kterým má společné čtvrt století života, pěkného vztahu, lásky, vzpomínky, děti. Nebýt sama, ale žít s tím, že s ní zůstal jen proto, že té druhé začal dělat manžel problémy s penězi, no a tak se nerozvedla, a dál se ti dva milenci několikrát týdně scházejí, milují... On má dvě milující ženy, s jednou žije rodinný život, rodinný sex, je to už i přítelkyně, spolehlivý partner...s druhou má milenecký sex, zamilování, vzrušení, hezoučké sms na dobrou noc atd...Nezáviděníhodná Andreina volba. Buď chirurgický řez, bolestivé léčení...nebo udržovací péče s nejistou prognozou a spoustou dlouhé otupující bolesti. Důstojnější, ale obtížnější se mi jeví první možnost.

zrovna hodí do krámů, je to otázka osobní hrdosti, možná kdyby si jí měla o něco víc, též by si Tě víc cenil a nemusela by si být druhá, ale jediná. Pokud jsi toto ochotná skousnout, nemusí si vybírat, má vše co chce a potřebuje pro život, je tovlastně šťastný muž. Ono i bez mužských se dá velice pěkně žít, chce to jen nebát se a zkusit to, je to velká změna, ale dobrá. Mluvím z vlastní zkušenosti, to co popisuješ jsem zažila na vlastní kůži, na poprvé je to vždy dost těžké a zdlouhavé než uděláš rozhodnutí, ale vím velice dobře jak bych to řešila rychle a jednoduše podruhé. Když jsem žila sama, vůbec nic mi nescházelo.

vzít jen auto a odejít, tak bych mu to okamžitě umožnila a tohle rozhodnutí bych hodila na papír a podepsala u notáře pro případ majtekového dělení (spálit to můžeš vždycky) než mu dojde jak se chlapovi v jeho letech bude velice těžce znova začínat od nuly a že bez majetku Ti chlapi pro své milenky dost často ztrácí na kouzlu. Není nad to když si tu svou ideu sáhne.

přesně..nebudeš mu přece bránit v jeho veliké lásce. Nech mu pěkně ten papír podepsat a vyměň zámky.Ty -zaručeně- sama nezůstaneš.Je-li ta jejich láska tak veliká, budou šťastný o chlebu a vodě. Proč by tedy jeho a hlavně tebe, mělo zajímat, jestli má jeho milenka dost finančních prostředků. Nechápu, proč jim vadí nějaké dělení majetku, když se TOLIK milují. Hele, i kdybyste se nakonec s mužem nerozešli - on ví, že mu nevěra kdykoli hladce projde. Co by si to v budoucnosti nezopakoval.Hele, jestli máte uložený někde nějaký prachy, tak je vyber a pořiď si za ně šatičky, botičky, šperky, kosmetiku - a utrať to do mrtě. Doma mu řekni, že večeře nebude, protože ses musela uklidnit a navíc mu řekni, že třeba máš milence, co tě stojí prachy, ale láska je láska - což ON jistě povchopí. Jak se totiž chlapům sáhne na šrajtofli, tak jdou "ušlechtilé" city stranou.Jednoduše ho vystěhuj, s tím, ať odejde za svým ideálem - to jsem fakt zvědavá kam půjde, když má doma dotyčná manžela..ale to není tvůj problém.

proč ty bys nemohla mít dobrého kamaráda?

Mně se moc líbí, že Ti něco konkrétního navrhl. Podle jiných případů to totiž vůbec není běžné, obvykle se chlap vůbec nedovede rozhodnout a uvažovat o nějakých řešeních.
Nad jeho návrhem můžeš pouvažovat, jestli si takhle představuješ váš vztah - pokud ne, můžeš mu otevřít dveře, na cestu přidat to auto a vrhnout se do SVÉHO vlastního života. I z mé zkušenosti - jako Inka - je mnohem lepší být sama, než se soužit.

Muž má přesně to co chce, vyhovuje mu to a nebude nic měnit - proč ? Já bych se ale do země propadla, kdybych musela přiznat, že ta naše velká láska ztroskotala na penězích. Podle jejich věku jsou děti už velké, podporovat je na studiích a podobně asi nemusí, takže majetek je pouze v jejich opatrování. To je teda trapas !
Ono je velmi těžké vyhodit mužskýho, kterého stále miluju, Inka o tom píše. To je naše ženská brzda. A tak si chlapci užívají...

Celé je to ale právě o té hrdosti. Dokud ji v sobě Andrea nenajde, tak nemůže čekat, že s ní manžel bude jednat slušně. Dostala se do pozice toho slabšího, toho, který (jak už tu bylo řečeno) bude pro zachování vztahu obětovat cokoli a vydrží všechno. A líp nebude, bude jedině hůř - on už ví, co si může dovolit a v lidské přirozenosti bohužel dominuje snaha zkoušet to dál. Andreo, vzpamatuj se! Tohle nemáš zapotřebí! Chápu, jak to musí být po tolika letech těžké, zvlášť když ho opravdu miluješ. Ale z vlastní zkušenosti vím, že není nad to umět včas prásknout dveřmi.

no - navrhl řešení - prostě se aspoň přiznal. A krok, který oznámil, neudělal, protože ta jeho Láska se nechtěla rozloučit s balíkem peněz. Tomu říkám upřímný vztah...

tedy že některé ženy "na sobě nechají dříví štípat" ať už z lásky nebo ze strachu že zůstanou samy. Znám to, jsem obdobný případ. Bylo mi 38, když si muž našel milenku,která měla představu že až se rozvede, bude s ním jezdit po světě, na domácnost jí bude platit 20 000,-Kč měsíčně (mně dával4 tisíce).
No, zůstali jsme spolu, ale za cenu mého infarktu ve 40 letech.
Andreo, i když ho miluješ, radila bych spíš rozvod, přesně podle Inky, vezmi si auto a jdi.. Zvlášť když to došlo tak daleko že to sdělil i dětem. A podle mně je to pěkný podvraťák, když se s tebou najednou miluje každý den..vypadá to jako by najednou měl strach, že bys ten jeho odchod vzala vážně a on najednou nemá nic, jen milenku která dala přednost penězům. a ty jsi jistota-pravidelný sex i domácí servis..časem se možná milenka rozvede, ty zestárneš, děti pryč z domu...a budeš mu tolerovat ještě víc..
Já vím, miluješ ho...je to těžké..

Akorát to "vezmi si auto a jdi" určitě nepůjde tak snadno, jak se zdá, neb tu zaznělo, že Andrea svého muže miluje a rozhodně je schopná hodně obětovat pro to, aby spolu žili dál. A v tom je asi ten problém. Ten její drahoušek to moc dobře ví. Ví,že mu je předem odpuštěno, že má domácí zázemí, kam se kdykoliv může vrátit, kde má své pohodlí, naklizeno, navařeno, otevřenou náruč své "papírové" ženy. Tohle by se mělo změnit. Nemyslím, že by si Andrea měla hned najít jiného chlapa, ale může se jen tvářit, že tomu tak je. Tohle už na kudlančích stránkách zaznělo mockrát. Prostě začít se šik oblékat, malovat se, změnit třeba účes a hlavně nepobývat doma, když se pán domu vrací ze svých záletů. A pak třeba přijít s kytkou a tvářit se tajemně, zasněně ... usmívat se. Tohle působí na pány tvorsva jak červený hadr na býka. Klidně přiznat, že existuje někdo jiný. Činit se těžko dostupnou. Nic tak nepřitahuje lovce tolik jako to, co mu uniká. No, jiná rada mě prostě nenapadá.

dost pochybuju, že průměrný občan, bez zvlášního dramatického talentu či dokonce průpravy, je schopen zahrát zamilovaného a šťastného, když je mu smutno. I podprůměrně všímavý člověk to pozná, o tom jsem přesvědčená. Navíc chlapi (a nejenom oni :-)) jsou v tomto hajzlíci. Mohl by to nakonec obrátit proti ní. Tu cestu bych spíš viděla v tom smířit se se scénářem, že budu sama, že ho vlastně až tak zoufale nepotřebuju (resp. "lepší být sama, než s někým, kdo mi ubližuje a nechová se ke mně tak, jak si myslím, že bych si zasloužila"). Je to ale těžké a chce to takový ten "poločas rozpadu".

mně by se především ošklivilo mít společný sex s jeho milenkou a s jejími breberkami. Fuj, seskočí z jedné a leze na druhou. Ale vážně - když s ním budeš dál, zaplatíš psychikou. Nedá se to vydržet a hlavně: není to řešení! To, čemu říkáš láska, je z velké části zvyk, ať se ti to líbí či ne. Zkus žít bez něj, chce to čas a uvidíš - znovu se volně nadechneš a budeš svůj život žít bez obav a omezení. Já lituju toho, že jsem se rozváděla až po 23 letech a pořád doufala. Nevěř, že se změní, už je v tom zaangažovaných fůra lidí. Využij jeho velkorysosti, nech si to od něj podepsat a zamávej mu, až bude odjíždět. Já jsem se rozváděla z manželovy viny, a protože je pod mou úroveň hádat se o peníze, on si mohl pořídit dva byty, já jeden 1+1 - vzal si všecko, na co měl podle zákona nárok - jeho zahrada, jeho pozemek a na mě zbyla půlka RD a peníze akorát na maličký byt. Úspory žádné, nemyslila jsem nikdy na sebe, všecko jen pro rodinu. Budiž ti můj příklad výstrahou.

Já myslím taky, že ty rady jsou dobrý, že tahle současnost je neudržitelná. A teda si naprosto nedovedu představit, že bych s ním každej den spala, fuj! Jenže obávám se, že Andrea je jedna z tý většiny, co sem píšou a chtěj slyšet, že všechno bude dobrý. Andreo, nebude to dobrý, bude to jen horší. Ale je to dost o sebeúctě, řekla bych....

Smůla je v tom, že zkušenosti jsou nepřenosné a bojím se, že pisatelka si bude namlouvat, že její případ je NĚCO JINÉHO. Tak, jak jsem si to namlouvala i já. Pendrek! Je to pořád totéž, chlap zahýbá a ženská hledá vinu u sebe a ještě ho omlouvá. A teď mě mrzí každý rok, který jsem prožila marně a planě. Ale přece jsem to dokázala, jde to!! Jen se člověk musí sebrat a dokázat si sám, že má aspoň špetku hrdosti.

a až se oklepeš, tak budeš mít pocit, že jsi zdrhla z kriminálu. V první řadě ho vypakuj..on viditelně nemá kam jít, proto předstírá šťastné manželství. Sbal mu jeho krámy, kufr před dveře, vyměň zámek.Jsou chlapi, který věžně vyhoděj z bytu manželku i s děštma a není síla (právo neprávo), která by ho donutila, aby jí vydal aspoň osobní věci.Nebo chceš jako čekat, až on si tam přivede tu milenku a vyhodí tebe? A k tomu časem dojde, s tím počítej. No a o víc se nestarej. Ať rozvod podá sám..jak znám naše soudy, tak to bude trvat dvacet let.Měj požaedavky, dělej potíže a hlavně mu nic nedávej, i kdyby tě stokrát odsoudili, že mu más vydat to či ono..ignoruj to - odvolej se -totiž!!! když rozvod a vyrovnání majetku podá on--tak ho taky platí hahahaha, moje kamarádka už se takhle desátým rokem soudí o svůj podíl na společném majetku..a nemá šanci, i když je v právu. No a při té příležitosti se ti tvůj miláček tak znusí, že se budeš divit, že jsi s ním mohla žít byť jen týden. I kdyby se nakrásně s touhle milenkou rozešel, nic mu nebrání najít si jinou..a zase dokola - ví, že bez problémů může.

Chce otevreny manzelstvi? Ma ho mit! OK, tak spolu zijeme, mame se radi, ale uzivame si i jinde - OK, ale oba. Jasne, ze do toho asi nemas extra chut, zvlast kdyz ho mas rada, ale nic Ti nebrani se jen tak nezavazne koukat po chlapech v okoli, obcas vyrazit na flam, zaflirtovat si, prijit na jiny myslenky... On je ten posledni, ze by Ti mel co zakazovat. A bud tam potkas nekoho (at uz na povyrazeni, aby ses jen netrapila kvuli tomu svymu, nebo treba i pro novej zivot), a nebo ne, ale kazdopadne jemu asi taky zacne vrtat hlavou, co kde delas, a treba mu dojde, ze takovy veci, co dela on, nejsou partnerovi prijemny...

A jinak souhlasim s ostatnima, pozor na majetek, nenech se oskubat, ber, dokud dava, vyridte si tyhle veci zavcasu.

Tobě ASI nevadí, že jsi jenom do počtu ?, jenom náhrada ?, že dělᚠrohožku, aby si pán měl o co očistit boty ?, že jsi služka, které si VŮBEC PÁN NEVÁŽÍ ? Nebo OCEŇUJEŠ , že se kvůli Tobě alespoň vysiluje sexuálními aktivitami, které ovšem PŘEDEVŠÍM VYHOVUJÍ jemu ? – tak TO MUSÍ BÝT LÁSKA !
Myslíš si o sobě, že bez svého pána by ses v dnešním světě VŮBEC nevyznala, neuplatnila, zahynula . . . bez něj by pro Tebe ztratil život cenu i smysl . . .
VZPAMATUJ SE !!!
Jak se můžeš milovat s člověkem co si Tě VŮBEC NEVÁŽÍ a JENOM TĚ VYUŽÍVÁ. Je s Tebou ne protože chce ( už odešel ), ale protože mu nic jiného nezbylo, když to s jeho milenkou nevyšlo.
Je hrozný vědět, že někomu dobrovolně dělᚠonuci, protože ho pořád „strašně miluješ“.
Těch 25 let bylo možná fajn, ale když je to dneska jinak, člověk tu přežil místo dinosaurů protože se dokázal PŘIZPŮSOBIT změněným životním podmínkám. Ten chlap se přece už rozhodl, že Tě vymění a odešel. Pro něj těch 25 let nic neznamenalo ! A chlapi MUSÍ mít VELIKEJ důvod, když už se rozhodnou pro změnu.
Můžeš se přizpůsobit také tak, že budeš dělat, že Ti to nevadí a MOŽNÁ u Tebe nakonec zůstane napořád. Nebudeš sama, ale budeš žít vedle člověka co si Tě NEVÁŽÍ. Jestli Ti to bude stát za to, nic mu nevyčítej – ale potom ani sobě. Dělat některý kompromisy se nevyplácí . . .
Když Ti klidně říká kdy se s tou druhou miluje a Ty na to NIC – asi si to zasloužíš, protože jsi bezbranný hlupák. Promiň, ale tak to je ! Zdvihni se a začni se konečně chovat jako hrdý svéprávný člověk ! A TO HNED ! Život není tak dlouhej jak se někdy zdá – a si ho ještě užiješ v POHODĚ.

Strašně mě překvapuje, že jim nevadí, že ona má poměr s manželem a on se mnou – na to mi řekl, že se domluvili, že se o tom nebudou bavit, zda ten druhý doma spí s manželem nebo manželkou.*** Nemají poměr se svými manžely,ale spolu, to především. A překvapuje mě, že Andreu nepřekvapí dohoda těch dvou milenců, že si lásku nebudou kazit řečmi o tom, co doma, že spí se svým mužem/ženou, čili v duchu "o čem se nemluví, to jakoby není, co oči nevidí, srdce netrápí", ale se svojí ženou/svým mužem o sexu s milenkou/milencem klidně rozprávějí...a chápavá manželka to spolkne v sobě a dál ho miluje... To je tedy silná káva...

je Andree celkem k nicemu, protoze ona ho miluje, je zranena - a kolikrat se tady na kudlance psalo, ze se ma clovek nejprve zhrabat z jednoho spatneho vztahu nez zacne se vztahem novým!!! Má si hledat za každou cenu náplast na svou bolístku???

nepsal jsem, aby si Andrea začala užívat. Napsal jsem, ať se vzpamatuje - milovat člověka, kterému na ní VŮBEC nezáleží a začne ihned řešit ten vztah, aby si brzy mohla pak ještě užívat života v pohodě. Milovat člověka, který vás považuje za mrtvou věc jako je prkýnko na WC – taky tak s vámi zachází – může do vás dloubat nožem, jste přece jako to dřevo, no to snad Andreo ne . . .

tak do toho asi nemam co "kecat", ale nemyslim si, ze to bylo k tvemu prispevku, toulavej...bylo to k prispevku spis Johanky, Jitky a Misy. Ja vim, ze ony to myslej dobre, ale pravdou je, ze je to jaksi to posledni, na co ma asi Andrea naladu....

že na to Andrea nemá náladu, ale je to asi jediné, na co by její muž mohl zareagovat. Já osobně jsem taky nepsala, že si má Andrea hned nabrnknout chlapa, ale že postačí, když se bude jen tvářit, že ho má. Že by to nedokázala sehrát, tomu nevěřím, my ženy jsme už od narození hééérečky, ať už si to uvědomujeme či ne. Některé z nás jsou zralé i na Oskara :-)
Naopak si myslím, že radit, ať HO Andrea vykopne, je házení hrachu na stěnu. Vzhledem k tomu, že se to táhne už od jara (jak psala Kudlanka), tak kdyby to chtěla udělat, tak už to dávno udělá a nebude čekat, až jí to někdo pošeptá do ouška. Navíc nechápu ten novodobý trend řešit první krizi (a navíc po 25 letech!!!) kategorickým rozchodem. To by snad mělo přijít až jako poslední řešení, ne? Já vím, že on je prevít, ale právě proto - nestálo by za to dát mu výchovnou lekci a obrátit zrcadlo proti němu? Vždyť ať se na sebe podívá, jak to vypadá z té druhé strany. Dala bych mu ochutnat tu samou porci, i když třeba jen symbolicky.

je otevrene manzelstvi. Protoze tady bylo napsano uz skoro vsechno (ja se priklanim k tomu, ze pokud Andreha ho ma tak jak pise stale rada, tak asi bude hodne tezke ho opustit, najit si nekoho jineho apod.), tak pridam jen jeden navrh. Vzhledem k vaznosti situace to mozna neni zcela taktni, ale neda mi to. Co takhle obe manzelstvi spojit a vytvorit tak jakousi volnou ctyrku? (no, je mi jasne, ze i v tomto pripade nekdo zaplace, trvale udrzitelne to neni)

víš, oino to nakonec rozchodem skončit nemusí..on a ni ona - kdyby odešli, nebudou mít kde bydlet (proto ta laskavá péče o společnou domácnost), že tu jde taky o prachy, to je nad slunce jasné, čili nšchat mu ochutnat jeho vlastního chlebíčka by nebylo od věci, vYPAKOVat to a nechat ho jen s kufrem s trenýrkama a ponožkama, se mi zdá jako docela dobrý nápad. Prachy potřšbuje především klamaná manželka, aby si dodala sebevědomí..on může žít jen láskou jak to ptáče nebeský.Taky by nebylo od věci, kdyby mu její manžel trošičku rozbil hubu...jo vrátit se bude evtl. moci..ale to bude muset být zatraceně hodnej a MOC PROSIT A MOC SE SNAŽIT a hlavně DOKÁZAT!!!!! že to myslí vážně..pak by se třeba dalo uvažovat....rozhodně bude v lepším postavení, než teď ..kdy ten její ví, že jí může nakecat co chce a že ona je tak pitomá, že mu to spolkne.Chceš holoubku zachovat rodinu? Ano? tak to se musíš setsakra sněžit. Ne? tak tady máš fusekle a slipy a táhni.

Ty jsi teda baba-metr! :-))) No, třeba by to na něj platilo. Ale tohle, myslím, Andrea nedokáže. Měla bys´ k nim na pár dní zaskočit :-)))

Tou předchozí poznámkou jsem neútočila na nikoho z vás. Jen taková praktická věc. A o hereckých schopnostech: všechny ženy nejsou héééérečky. Já vím naprosto jistě, že bych tuto komedii neuhrála. Nejenom proto, že bych se děsila, že se ukáže, že to byl výmysl, a budu si připadat ještě ubožeji. Ale jestli je Andrea na to stavěná a myslí si, že jí to půjde, pak s chutí do toho, za pokus to stojí!
A když jsme u toho řešení rozchodem/rozvodem - to taky může být lekce, hodně drsná lekce. A troufám si říct mnohem účinější než nějaké předstírání avantýry. Nakonec kde je napsáno, že se nemohou zase dát dohromady/vzít se???

jen jde o to, že být v psychické pohodě, tak uhraju třeba Othela, to je fuk. Ale když je člověku smutno, ovládá se celé minuty/dny/hodiny, aby nevybuchl vzteky nebo pláčem.
Asi kdo nezažil, nepochopí :-(.

...taky bych to nezvládla. Fakt to mám vyzkoušený.... prostě jsem se tvářila natolik divně, že se zeptal, co je no a už to jelo.....

Není třeba se hned rozvádět, ale sepsat smlouvu před notářem a nechat záletného manžílka jít za "velkou láskou". Setrvávat v takovém vztahu je bohužel většinou škoda času a nervů. Manžel mé kamarádky se takhle zamiloval po 23 letech manželství a následující čtyři roky pobýval chvíli u milenky, chvíli u manželky, protože nebyl rozhodnutý, kterou miluje víc. Moje kamarádka žila pořád v naději, že se k ní vrátí. Nevrátil, teď už je definitivně zabydlený u své milenky, i když o ní tvrdil, že je hysterka a že se s ní nedá žít. Muži jsou v tomto ohledu hrozní slaboši a egoisti, neumějí si možná ani představit, jak moc všem svým nerozhodným chováním ubližují. Proto si myslím, že přespříliš tolerance je v takových případech na škodu. Chce to ovšem hodně odvahy k prvnímu kroku.

...a ani bych to nedoporucovala - pokud to zenska neumi, tak to ten chlap stejne pozna a akorat tim u nej ta baba klesne, jak uz je zoufala, ze si sama sobe kupuje kytky :). Chapu, ze Andrea zadnyho jinyho nechce, ale spis jsem to myslela tak, ze jelikoz toho svyho vlastne efektivne ztratila, tak se muze s klidem zacit chovat tak, jako by ho uz vubec nemela - tedy delat to, co by delala, kdyby byla sama, na co dotedka nemela cas...vyrazet s kamoskama, uvazovat, jestli si najdu nekoho novyho, nebo se mi do toho nechce a tak... Neni nad to se zatim v klidu pomalu pripravovat na to, co stejne prijde (rozchod)... Brala bych to jako ze *ja* rozhoduju o tom, jestli to, co mi manzel dela, snesu, nebo ho vykopnu, takze by bylo dobry nejdriv zjistit, jaky jsou moznosti, pokud ho vykopnu...

Tohle je postup, kterej pri beznym rozchodu velmi *nedoporucuji*, tam je lepsi uzavrit, udelat tlustou caru, a pak resit, co se zivotem...ale tady? Vztah bez vzajemny ucty je stejne mrtvej, ale formalni rozluka v podstate neni nutna, at si oba proberou, co chteji delat se svym zivotem (nebo to i zkusi), a pak se treba muzou k sobe zase vratit (pokud budou chtit oba)...

no, já vím, ono se to mluví, kdyžnejde o vás...ale mě se něco podobnýho stalo taky..nedošlo to teda až takhle daleko.Měla jsem dvě malinký děti a byla jsem bez peněz, takže miláček předpokládal, že budu držet hubu a budu hodná. Ale člověk, který využije situaci proti vám - vás prostě nemiluje, ať už mu jde o co mu jde - nevede ho láska k vám. Ani k jeho vlastním dětem. Takže jste-li postavená do uvedené situace, máte pouze dvě možnosti - buď jeho podmínky přijmete - v tom případě vám není pomoci a cokoli se stane, bude popuze jen v jeho režii. Nebo podmínky nepřijmout a pak buď odejít, nebo bojovat. A bojovat tak, že by se dotyčný osypal hrůzou při pomyšlení na nějakou milenku. Ježíš, vás by ten grázl nenaštval? a když se naštvete, hrát nic nemusíte, jde to jak po másle.Ale v tomto případě má Andrea trumfy v ruce v tom, že milenci nemají kam jít. Jinak by se totiž hoch nevracel a nesnažil se. Jelikož je dáma jeho srdce na prachy, není co řešit. Chudý bezdomovec už jí tak atraktivní nepřijde.

Já bych na takovéhle soužití tedy neměla nervy ani žaludek, ale jak tak počítám, panáčkovi bude něco kolem padesátky. A jelikož se předvádí u milenky jako nadsamec, a u manželky pořádá takový ten udržovací sexuální šolích, aby se případná zadní vrátka nezavřela, brzy ho klepne pepka a manželce zůstane aspoň důchod.
Jsem škodolibá.
Představuju si to tak, že ho klepne přímo při předvádění sexuálních akrobacií u milenky, a nepůjde z ní sundat. Milenka připlácnutá nebožtíkem o váze cca 80-100 kg bude muset zavolat příslušnou pomoc mobilem, který by si k tomu účelu měla rovnou nechávat u postele. Když bude mít štěstí, stáhnou ho z ní "havrani" dřív, než nastane posmrtná ztuhlost.

TOHLE JE FAKT SKUTEČNĚ KUDLANČÍ KOMENTÁŘ :-))))
SUPER, MÁŠ JEDŇUCHU S HVĚZDIČKOU A JEŠTĚ PODTRŽENOU :-)))))))))))

která by se měla dodržovat při odhalení nevěry. Nebudu citovat přesně, jen co si pamatuju:

1) vyvarovat se neuvážených výroků a reakcí
2) zachovat normální chod domácnosti (péče o děti apod.)
3) o nevěře nemluvit, nezjišťovat podrobnosti (čím více toho člověk ví, tím hůře se mu zapomíná a odpouští)
4) nevázat se jenom na partnera, chodit více do společnosti, rozvíjet záliby
5) občas si udělat nějakou radost
6) dát více-méně ultimátum, do jaké doby jsme ochotni počkat, než si nevěrný partner "své věci" vyřeší
7) pokud situace bude stagnovat, udělat "rozvod" na zkoušku, tedy i s finančním řešením věcí (jakoby "alimenty" na děti apod.)

No, asi jsem na něco zapomněla, ale myslím, že to nejdůležitější tu zaznělo. Nakonec ten poslední bod jste tady mnohé navrhovaly.

Pro Gitu: já se taky nechci hádat, to bylo míněno z legrace. Já ti to samozřejmě věřím a vím, že všechny ženy nejsou hééérečky :-)

včera jsem na Discovery viděla záběry, jak kudlanka zaživa žere jinou kudlanku. Vůbec se s tím nemazala. A ty kudly mají tak tuhý život, že přežužlaná půlka oběti, konkrétně hlavička s předníma nohama, ještě dost dlouho žila. Koukala jsem na to jako fascinovaná. Nechutné? Silný jedinec...

bych se zeptala AlenyTéčkové, jakými prostředky - konkrétně - způsobovala osypání dotyčného manžela-nevěrníka. Nebude to univerzální, na každého všechno neplatí stejně, ale pro zajímavost.

skoro jsem ho zabila....bude to povahou. Jsem velmi mírná a vydržím hodně..až do určitého okamžiku...pak mu doma bouchne "granát" - mírně řečeno...málokdo si chce něco takového zopakovat.Na nějaký významný mlčení a tichý domácnosti prostě nejsem. Nakonec jsem ho stejně vyhnala - a netrouf si přijít zpátky...Nikdy jsem mu fakticky neublížila..trefila jsem se vždycky těsně vedle, ale s takovou razancí, že mu to stačilo a byl zas nějakou dobu hodnej. Ale pořád se to prostě nedá, chlapi jsou nepoučitelný a já bych skončila v blázinci.

"Nejhorší věc je, že ho strašně miluji a vůbec si nedovedu představit, že zůstanu sama." Andreo, neni to spis tak, ze se bojis zustat sama a jak on ti utika, tak mas pocit, ze ho strasne milujes? Takhle jsi ho strasne milovala celou dobu? Jestli jo, tak je mi divny, ze si vubec milenku nasel. Zkus si nejdriv otevrene a uprimne priznat, co chces (zkus si treba predstavit, co bys delala, kdyby to bylo obracene - a nekoho bys potkala ty - odesla bys?)