Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

OK, když jsem si četla požadavek, že by nebylo špatné, požádat pana doktora Václava Větvičku, člověka, o němž jsem přesvědčena, že neroste nic, co by neznal, nevěděl co s tím, jak to pěstovat, používat, kde to najít... ano, tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Co se může stát? Maximálně neodpoví... Ale vzpomínám, jak když jsem chodívala s žáčkem Robertem do botanické zahrady na Slupi, jak tolerantní, ochotný a trpělivý k nám byl, když vysvětloval... Vzpomínám na rozzářený oči mého druhorozeného a věřím, že tehdejší jeho zážitky byly jedním z důvodů, proč se o něm teď říká, že má "zelené ruce"... A – pan doktor nám odepsal:

Dobrý den,

     vyřiďte Toníkovi, že on i jeho přítulkyně mají smůlu:  chůdové kořeny na obrázku sice poslouží rostlině k lepšímu ukotvení v půdě (růstává v bažinách), ale i kdyby měl sebevětší sazeničku,  jednak takový chůdový kořen nikdy neporoste vzhůru, ale vždy bude "viset"  tzv. "napůlšestou" a až by začal kořeny tvořit, tj. tak po 30 letech, tak už to ani Toníka, ani jeho přítulkyni nepotěší. Jde o pandán (latinsky podobně, Pandanus utilis) z Madagaskaru, strom (jeden z mála tzv. jednoděložných stromů), jemuž se lidově (v překladu) říkává "spirálová palma" podle způsobu růstu listů a jizev na kmeni. Domů bych ho nechtěl, jeho listy mají ostře pichlavé, ostnité okraje, které jsou s to roztrhnout kůži.

-vV-

P.S. Když jsem podle sděleného názvu kytičku vygooglila, hned jsem si uvědomila, co že je to za potvoru... Ano, tu jsme doma taky měli, jenže po delším čase nastalo dilema: buď ona nebo my... Jednak roste děsně do šířky (a že u nás se jí dařilo!), druhak opravdu sebemenší přiblížení hrozilo podrásáním... A tak jsem ji věnovala kamarádce, která ji umístila do haly. Dnes je už zase o velký kus větší – ale protože ještě neuplynuly potřebné roky, nemá zatím ony "pimpule" :-))) daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk