Nelam hůl, děláš předčasné závěry. Stihli jste toho strašně moc a pro samou práci jste zapomněli, že vztah je potřeba pěstovat a kultivovat. Na to ale máte pořád ještě šanci! To, že je tvůj přítel nevyrovnaný může být i kvůli tvému chování. Určitě cítí, že tě ztrácí a je nervózní, nedokáže to ukočírovat. Určitě k němu nejsi tak příjemná, jak jsi byla na začátku. Proč si komplikuješ život dalším vztahem? Proč nepracuješ na tom, ve kterém jsi teď? Máte přece společné zájmy, společně prožité roky, to chceš všecko zahodit? Promiň, ale chováš se jako malé dítě, kterému nevychází všecko podle plánu a čeká, že to za něj někdo zařídí. Houby, TY to máš v rukách, tak pracuj!!! Hodně štěstí.:)

Vzdycky to chce se zamyslet "Rozesla bych se, i kdybych pak mela zustat sama?" Pokud ano, asi to fakt stoji za houby, ale pokud mam jen iluzi, ze jinde to bude lepsi...tak to temer nikdy nevyjde.

Asi byste si potrebovali od sebe trochu odpocinout, abyste si uvedomili, co pro sebe znamenate - nebrali toho druheho jako samozrejmost - ale nevim, jestli je to realne s tim barakem a svatbou prede dverma :(. Ale je lepsi svatbu odlozit, nez se pak rozvadet...aspon si oba uvedomite, ze se neco deje, a zacnete pracovat na naprave.

Proste soustredila bych se na "rekonstrukci" vztahu stavajiciho, jedte nekam na dovolenou, zkuste neco udelat s tim sexem, zkuste si vzpomenout, proc spolu jste, co pro sebe znamenate, rict si, co vam chybi...no a kdyz to nepujde, tak se rozejdete vcas, tedy pred svatbou - ale NE kvuli tamtomu, kvuli sobe...

je jasné, že první zamilovanost odezní a nastane tvrdá realita, se kterou je třeba se vyrovnat, a která opravdu prověří vztah. Nicméně mě napadá, jestli to není od Lindy trochu účelové tvrzení. Nejdřív píše, že první dva roky to bylo krásné, resp. že byli do sebe zamilovaní, a ve druhém odstavci píše, že to první rok a půl žádná idylka nebyla, a že pil. Mám takové podezření, že chce začít nový vztah, možná dokonce současně s tím prvním a hledá alibi. Jestli se mýlím, Lindo, klidně mě oprav...

také říci, že když se vztah neudržuje, tak prostě nefunguje. A podle toho jak se udržuje, takový je. Je vidět, že jsi mladá, víš kolikrát ještě v životě potkáš někoho kde to zajiskří?!?! To kdyby ses pokaždé měla rozvádět když to zajiskří....Musíš si stanovit priority, co je pro Tebe důležité, také mi připadá docela zbytečné zahazovat vztah, ve kterém jste něco vybudovali, ne každý mužský je takový budovatel, také můžeš najít takového se kterým bude úžasný sex a budeš ho šatit, živit a otáčet doma na kanapi nebo v horším případě odlovovat od milenek. Samozřejmě když se staví, tak je času míň na jiné společné romantické večery či chvíle, ale teď máte už hotovo, tak se to dá napravit ne? Také mi připadá, že si zbytečně komplikuješ život. Jestli jste pro sebe něco znamenali, tak se to jen tak neztratilo, někde to tam je, tak to jen najít a oprášit. Život nejsou jen krásné sny a iluze, které máš na začátku, realita je jiná a je jen na Tobě jak se s nimi vypořádáš, ale silný a fungující vztah posilují právě tyhle malé společně dobře překonané potíže, jo utéct a začít znova to umí každý, ale mít dlouhodobý, fungující a láskplný vztah to chce nějaké to úsilí. Tak tu svatbu prozatím odlož a počkej si až si s tím budeš jistá, že je to dobrý krok a se svým přítem promluv, není nad to aby věděl, co cítíš ve Vašem vztahu špatně.

to je velká zátěž, nejenom na finance, ale hodně to prověří vztahy mezi těma dvěma nebo celkově celým příbuzenstvem. Kdysi jsem zažila něco podobného - taky jsme chtěli stavět s přítelem dům, zadlužit se, atd. Tehdy se část jeho rodiny postavila proti (ne přímo, spíš takovými intrikami) a hodně to nahlodalo náš vztah. Anebo se ukázalo možná, že není až tak super. Dnes si říkám, bohudíky, že to takhle dopadlo. Rozchodu bychom se dost možná stejně nevyhnuli, ale mít na krku při vší té hrůze ještě dluhy a oplétačky s jeho příbuzenstvem? To by mě asi zabilo.
Víš, asi jste na takový krok byli ještě moc mladí. Neříkám to nějak bohorovně - mně je taky 25. Tehdy, kdyz jsem o tom uvazovala já, tak jsem končila vysokou školu a nastupovala do práce. Když si představím, že jediné, co by nás čekalo, by bylo škudlení, zařizování, apod., že by nám nezbyly peníze právě na ten volný čas, během kterého bychom si pěstovali společné zážitky, tak mi vstávají chlupy na zádech hrůzou. Možná jste si měli víc užívat - jezdit na ty výlety, chodit za kulturou, cokoli... Připadá mi to vaše stavění jako dost velký závazek, možná i větší než manželství. Kdybys teď odešla, nenecháš za sebou jen přítele, ale hlavně ty dluhy.
Rada není jednoduchá. Já sama jsem si s tím rady nevěděla a tak si netroufám radit jiným. Jako největší problém vidím to, že on si ten PROBLÉM neuvědomuje nebo nechce připustit - to je potom těžké. Každopádně jestli ještě příteli chceš dát šanci, tak budeš muset začít u sebe. Je například asi blbost se s ním nemilovat, to ničemu nepomůže. A taky si uvědom, že s novým přítelem za chvíli můžeš být v úplně stejné situaci nebo podobné (holt to není jen o tom pěkném randění, život je těžký a je plný každodenních starostí - možná se nemusíte dostat ani tam (Za tři měsíce zjistíte, že to není ono, a co potom? Bude možný návrat?). Ono v pětadvaceti hledat nového partnera, myslím navážno s nějakou perspektivou (rodina, bydlení), není zase až tak snadné...

Pokud budeš partnerský vztah a vůbec svou budoucnost s kýmkoliv považovat za závod, pak budeš poraženou VŽDY!

byli jste hodně zapřažení, stavba, práce, zařizování kolem úvěru, předtím jeho trable s pitím, pořád něco...překonali jste to, ale motýli prozatím uletěli:) to tak bývá, cosi lehkého šimravého, jiskřivého a nejistého přerostlo v pevnost, zodpovědnost, závazek. Nehledej lehkost bytí jinde:) časem bys stejně chtěla zakotvit v něčem pevném, trvanlivém...a zase by přišly závazky, práce, úvěry, atd. Jestli máš toho svého pořád ráda, tak si dopřejte trochu času, odpočinku, je čas na výlety, procházky se psem, trošku zábavy...když budeš myslet na něj a sebe, ne na jiskření jinde, tak se to srovná, myslím si.

skoro by se mi chtělo doplnit: "Příliš mladí na lásku". Pro pána krále, proč si někdo v jednadvaceti komplikuje život a hned začíná žít s partnerem a ještě k tomu si stavět barák a zadlužovat se? Takhle mladí lidé by se měli bavit, poznávat sami sebe, své vrstevníky, jiné kraje, vzdělávat se atd.atd. Ale vzít si hned na svá bedra takovýhle závazek se symbolickou "oprátkou na krku" - svatbou? Proč tak zbytečně chvátat na něco, na co nejsou psychicky připravení a vyzrálí? Proč, když to pak má za následek jen rozvod, tahání o dětičky, o majetky,...
No, rozhodně bych na místě Lindy to záříjové svatební veselí odložila. Do té doby než si ujasní, co sama chce a co očekává od života. Ovšem tím nemyslím navazovat hned nějaký vztah bokem a vytloukat klín klínem. Šimrání v podbřišku je sice hezká věc, ale ..... může to být také jen šalba a klam.

naběhl sis na stejný omyl jako před časem já (a taky jsem za to dostala maličko za uši o) ). Názvy k textům vybírá dle vlastního uvážení Daniela Kudlanka a pisatelka s názvem textu ani v tomhle případě zřejmě nemá nic společného.

domeček, pejsek, rodina, všechno pěkně promyšlený a nalajnovaný... a najednou se něco začne vyvíjet proti předpokladům. Závodní dráha je rovná, bez překvápek. V životě je to přece jinak. Nestačí jenom rychle běžet dopředu, občas se musíš zastavit a třeba i vrátit.
"Asi bych všechno brala trochu jinak, kdybych teď náhodou nepotkala někoho jiného..." Pisatelka má zřejmě dojem, že tato trať by se jí běžela lépe a že by i snáze dosáhla na medaili. Si myslím. Ale třeba je všechno jinak. Ono skoro vždycky je skoro všechno JINAK. Kdo to nepochopí, prohrává...

tedy, záleží na tom, co za užívání považujete.Vždyť jste společně dělali spoustu věcí, stavěli jste si dům..neříkej, že jste za celou tu dobu na sebe nepromluvili, i společná práce je společný zážitek.Vidíš sama, že tě má rád, a že kvůli tobě podstoupúí cokoli. Je na něj i spoleh, to je vidět. No, po čtyřech letech soužití a stavbqě baráku holt motýlky v bříše asi nepocítíš. On zřejmě cítí, že se něco děje..neví asi co a to ho znervozňuje.Že je dokonce možný, že někoho máš. I on do věqci investoval, peníze, čas, city...hele, ještě máš měsíc, řekni mu, že jste oba unavený a nervozní , vykašlete se na práci, vemte si dovču a někam jeďte.Nemusí to být zrovna Havaj, stačí něco v rámci republiky, nebo na Slovensko, nebo do Polska - nevyjde to dráž, než kdybyste zůstali doma, ale změníte prostředí. Jo a když už mu zahýbáš, tak na něm nehledej pořád vši. Protože je někdo novej, neznamená, že je lepší... takže změňte oba prostředí. a žít napůl se nedá, buď žiješ, nebo seš mrtvá, nic mezitím neexistuje, leda bys byla v kómatu. Takže se snaž najít radost v tom co máš a budeš šťastná.Když budeš furt koukat někam jinam, nikdy nebudeš mít dost, vždycky bude někde někdo, kdo má víc než ty. Máš kde bydlet, nehladovíš, máš hodnýho partnera, kterej tě viditelně miluje a udělá pro tebe všecko na světě. Co by za to jiný holky daly.

Kdyz jsem kdysi potkala taky nejakyho s motylkama v brise, tak jsem si dokazala fakt uzasne zduvodnit, jak ted stavajici vztah vlastne stal za prd a jak jsme nikde nebyli a porad tolik prace a takova nuda a vubec...dneska bych si za to nafackovala, jak jsem si tim zkomplikovala zivot. Nakonec vsechno dobre dopadlo a i ty komplikace byly asi uzitecny v tom, ze jsme si uvedomili, co chceme, a co potrebujeme zmenit...ale pravdu ma Inka, takovejch lidi, se kterejma to zajiskri, potkame tolik, a nemuzeme se pokazdy rozvadet. Chce to si srovnat priority a hlavne si nic nenalhavat a neublizovat sobe ani jinejm...utikat a zacinat znovu neni zadny umeni.

aTeo, pokud to míníš takhle, jak jsi "dovysvětlil", tak s Tebou nelze než souhlasit. Ono je to zase jako vždycky na Kudlance, že člověk čte jen část příběhu a snaží se co nejlíp domyslet a odhadnout ostatní souvislosti o kterých už nemá další informace...

Každopádně já mám dojem, že je asi trošičku chyba skočit z puberty hned rovnýma nohama do "dospělého světa" (vážný vztah, hypotéky, dluhy, rozestavěný barák...) a neprojít si fází "bezstarostného mládí" (nebo se tomu dá říct užívání si nebo jakkoli jinak, na tom nesejde), prostě přeskočit tu část života, kdy je rozumnější tříbit si názory, sbírat zkušenosti a hledat svoje cesty než dělat závazná rozhodnutí o sobě i druhých na dlouhé roky dopředu.
Přijde mi, že Linda trochu obrátila pořadí - v jednadvaceti si zařídila život jako usedlá třicítka a teď jí najednou chybí ty zkušenosti a zážitky, na kterých si svoje názory porovnaly v hlavě třeba Johanka nebo Gita.




snaží trochu srovnat svoje věci v hlavě a než si je trochu porovná, tak jeho chyby zatím nemají žádné zásadní následky, protože k sobě zatím nijak závazně nepřipoutal další lidi

ten ocásek tam samozřejmě nepatřil o), omlouvám se

jim ta laska uz opravdu vyprchala?
Ono-naridit si zpravit tu postel-kdyz k tomu nemame chut-to je tezke.
Bud to jde nebo to nejde.
Mozna je to zacarovany kruh ze Linda unika a pritel to citi a reaguje na to podrazdene cimz ji jeste vice odpuzuje.Takze by s tou zmenou mel zacit i on.
Nemuze jeden chtit a druhy na to kaslat-to pak bude skripat po cely zivot.
Nakonec-je to jeste dite.zamilovali se,rodice schvalili a jim se to z kraje tak libilo a ted je to prestava bavit a maji se ke vsemu nutit jen proto ze "okoli" uz s tim pocita?
Jo-je mozny ze momentalne ten muz-se kterym citi to simrani v brise -nebude lepsi.Ale kdyz ho nezkusi-bude mit pak cely zivot pocit ze neco promarnila a to by se odrazilo i v manzelstvi.
Muze by si nevazila,zapskla by.
A nebo pujde za svym srdcem-mozna si nabije i usta.Ale pozna na vlastni kuzi.Bolesti se zdokonali.Kazdy ma pravo na dalsi sance.Mozna jednou,jako vdana ale po vlastnich zkusenostech, ji po letech zase v brise zasimra ale ona sama se uz rozhodne podle svych zkusenosti.Sama si rekne-"jo,tohle uz znam"a pak se na to vytento-a nebude litovat.Ale ne takto-kdy jeste nic nepoznala a da na babske rady-ze je barak,ocekavajici rodice,pejsek......
Lindo,mas-li odvahu-jdi za svym srdcem.Pocitej s tim ze se to vse muze vyvrbit spatne a ze ten co Ti zavinil to simrani Te treba po par mesicich posimra pesti nebo botou.I to se muze stat.Nebo Te pak necha nebo budes jen dalsi cislo v poradi...ale i ta nadeje ze s nim by to bylo fajn.Mozna Ti da to co potrebujes,vasen,vylety-a pak budes mit vzpominky.
A nebo dej na babske rady a drz se baracku a vdej se.Mozna ze i po par letech Te taky bude simrat pesti v alkoholovem opojeni,mozna ze naopak bude doma a kutit-ale Tebe nudit.
Mas ted vahy,na jedne misce je jistota-na druhe dobrodruzstvi. Hnit-nebo zit?
Ale nezapomen-ze ziti nekdy boli.

...po sedmi letech vztahu. Krasneho vztahu, musim rict, a prvniho vazneho v mem zivote. Pak jsem potkala "pana dokonaleho", tedy v mych ocich jim byl. To simrani v brise se vazne neda popsat:-) Po case jsem zacala zit dvoji zivot. Jeden plny jistoty, porozumneni, ale take stereotypni. Druhy totalne nezodpovedny, zijici pritomnosti, plny pritazlivosti, zamilovanosti, krasnych pocitu... Ale take se objevilo spatne svedomi, vycitky, obavy, ze kam se hnu, tam nekomu ublizim. A takova neidentifikovatelna bolest. Trvalo to rok. Ver mi, Lindo, pokud nejsi uplne kriva, neda se to dlouho vydrzet. Takze se do paralelniho stavu ani nepoustej. S pritelem jsme meli dum a take jsme meli pred svatbou. Stalo me to silenou odvahu, ale svatbu jsem odvolala a vykrocila do neznama. S tim, ze mi prece neni ctyricet, jsem mlada a nemusim snad vse resit rozumem, na to mam casu dost, vzdyt existuje i srdce a za tim si ma clovek jit. A ted? Jsem sama. Z pana dokonaleho se vyklubal snilek, ktery sice umi krasne hovorit, ale to je tak vse. Zadne ciny. To bys koukala, jak rychle mizi zamilovanost, kdyz zjistis, ze ten clovek vubec neni takovy, jaky sis myslela ze je. Pritazlivost se jen tak neztrati, ale zmensuje se. Takze co bych Ti radila, smim-li? Urcite se nevdavej. Kdyz to udelas, budes si cely zivot rikat "co kdyby". Pokud Te pritel respektuje, bude Tve rozhodnuti akceptovat. Co jineho mu take zbyva. Pozadej ho o pauzu. Odstehuj se od nej (ke kamosce...) a zkus si zit po svem. To odstehovani se je dulezite, protoze prijdes o veskere vyhody, ktere ted mas, a uvidis, o cem to vlastne je. A vyzkousej si toho sveho pana dokonaleho do te miry, kam Ti to dovoli svedomi. At uz se zklames nebo ne, mas ted jedinecnou prilezitost to udelat. Po svatbe by to tezko slo, a navic vdavat se s takovymito pocity je proste nefer. Zahod jistotu a pust se do toho. Dost mozna si nabijes usta, ale jedine to Ti srovna hodnoty a posune Te to dal. Ja ted vidim toho sveho dlouholeteho pritele v uplne jinem svetle. Vazim si ho o dost vic. Neni clovek, ktery by mel v mych ocich vetsi uctu nez on. Tim spis, ze i po tom vsem me miluje a je schopen mi podat ruku a nabidnout mi navrat. Takovych lidi neni mnoho. Zatim nevim, co udelam - vratim-li se, pak jedine s presvedcenim, ze to bude navzdy. Protoze on si nezaslouzi dalsi takovou facku...
Jestli jsem si ted v necem jista, pak v tom, ze partnerstvi "do konce zivota" jsou zalozena na schopnosti obou partneru prekonavat stereotyp. A to jde JEDINE rozumem. Ale myslim, ze napred musis od zivota dostat poradny kopanec.
Dalsi vec je, ze cim vic se v necem rypes, tim hur to vypada. Pamatuj na to a neres neco porad dokola, protoze se tim totalne zlikvidujes. Vim, jak tezke je se rozhodnout, ale Ty to BUDES MUSET udelat.
Ozvi se mi na mail, pokud chces. Rada si s Tebou popovidam. Hodne stesti!!!

Pardon...ten "paralelni stav" mel byt !paralelni vztah"...:-) Jinak je mi 27 let.