tak to jsem taky zvědavá, protože knedlíků je spousta druhů - doufám, že se něco nového taky přiučím!

No, tohle není zrovna recept, ale kdo ví...naši někam na celý den odjeli a já měla za úkol usmažit sobě a bratrovi (o 5 let mladší) kotlety, co byly v ledničce a uvařit k tomu brambory. Jenže brácha byl "omáčkovej".A votravoval a votravoval, až jsem mu ty kotlety slíbila na smětaně. Problém byl ovšem knedlík. Pytlikový neexistovaly, koupit se nedaly.Tak jsem vyslala bratra pro droždí, vyzbrojila se "Sandnerkou" - no nebudu to prodlužovat. Droždí vzal brácha trochu víc, kdybychom to zvorali, no a dali jsme mouku, vejce, droždí , trochu mlíka - a bylo to moc hustý.Tak jsme přilili mlíko - a zas to bylo moc řídký. A takhle pořád. Hustý jsme ředili a následně jsme řídké zasypávali moukou. Začali jsme v malé misce, končili jsdme v lavoře.Těsto, na kterém jsme se poctivě střídali oba, bylo nádherně vypracované a kynulo jak blázen.Nás pochopitelně nenapadlo, udělat z něj více malých knedlíků, ale udělali jsme jeden - veliký převeliký a ten se nevešel jinam než do šedesátilitrového hrnce, kde jsme vyvářeli prádlo. Ani tam se nevešel rovně tak jsme ho tam dali ve tvaru rohlíku. Vařili jsme ho skoro hodinu, jeden plátek byl pak velikosti talíře. Nicméně lepší knedlík můj brácha údajně v životě nejedl. Já osobně knedlíky nemusím. Jo, ale to jsem chtěla říct - moje babička dávala do knedlíků pokrájenou housku osmahnutou na másle.

Proč mi tohle, lidi, děláte? Nešlo by to bez těch obrázků? Víte, jakej mám hlad? A teď už i chuť? :-)))

Recept to teda nebude, a proto to napíšu sem. Kynuté houskové knedlíky už dělám bez vážení ingrediencí - od oka (léta praxe - syn může knedlíky klidně i k řízku). Pro tu správnou nadýchanost je dobré používat na zadělání těsta okysličenou vodu, bublinky udělají svoje. A pak mám vyzkoušené něco, co sice prodlužuje práci, ale osvědčilo se mi to. Když je těsto vykynuté, zpracuju šišky a ty před vařením nechám ještě chvíli nakynout pod utěrkou. Aby knedlík nepraskl, vkládá se do vody tou stranou navrch, na které ležel. A aby nebyl ovařený či se nesrazil, je nutno jej vařit velice - velice mírně, a to 7-8 minut z každé strany (dle velikosti). Určitě ne déle - jak se například uvádí 10 minut, to už je knedlík převařený. Takhle vařené knedle jsou opravdu nadýchané, synek "mlsná držtička" je uznává jako jediné jedlé a o ostaních tvrdí, že to jsou nepoživatelné tvrďáky. Chudák budoucí snacha :-))) Pak jsou ještě takové ty fígle vaření v páře nebo v ubrousku, ale až tolik si život zase nekomplikuju.

Promiň, Daní, že to píšu sem, ale sama musíš uznat, že to žádný recept není :-)

Naše babičky měly vůbec dobrý vychytávky, jenže když moje babička vařívala, tak mě ještě zajímaly úplně jiný věci než nějaké vaření. Dnes toho lituju, že jsem se nepřiučila. Třeba takové lívance, bramborové placky, bramboráky, uhlířinu nebo bramboračku nikdy neudělám tak jako ona. A jaký dělala vanilkový rohlíčky! Ty ještě nikdo nikdy nepřekonal :-)

bramborový placky se pekly rovnou na kamnech a pak se horký "majzly" škvarkovým sádlem. Ježíši! Tohle už dneska nikdo nedokáže - ani já ne.

To je taky bašta. Mně teda babička učila, bydlela jsem nějaký čas u ní. A říkala mi : "Musíš umět dobrý knedlíky, to je základ!" Ona uměla úplně všecko...

ale ty bramborové pečené na plotně, mazané sádlem (nebo přepuštěným máslem), tak ty moje babička dělala taky. Ony byly tyhle dobroty hodně krajovýho původu. Babička se například narodila na Berounsku a po válce se přestěhovala na Šumavu. A to mi říkala, že tam se vařila úplně jiná jídla než co byla ona dříve zvyklá.

To je z toho hladu...

já to když tak překopíruju - to jen proto, protože u reakcí ten receptík zmizí, kdežto tam už zůstane a je nasulcovanej přímo pod jménem :-))
Jinak - ty rady - to je taky super...
to je právě totiž to rodinný stříbro! - ale prdlajs, to je zlato!!!
Protože - jedině tak se opravdu povedou...

ACH JO, TOHLE MÁM DĚLAT A PŘITOM HUBNOUT?
co bych za ten talíř s voňavym masínkem, knedlíčky s vomáčičkou... jéžiš...
ááááááááááááááách...
:-)

tyhle byly bramborový. Dělalay se z horkejch vařenejch brambor, rozmačkanejch vidličkou a tam se dalo vajíčku a děštská krupička a pak se pekly nasucho na kamnech , udělaly se na nich takový bublinky a pak se lehce namazaly sádlem, nejlépe škvarkovým.Škvarkový placky se pečou v troubě a škvarky se dávají už do těsta. Babička byla z Ústí nad Labem.

jednou z takových lahůdek jsou šťouchané brambory se zelím (tento výraz je patrně severočeský) - středočesky tak řečená lepenice, neboli lepenec. No a jednou jsme takhle seděli v hospůdce a bavili se - jak jinak - o jídle a já dělala ty šťouchaný brambory, když tu vylítl nějaký pán z Moravy a děsně mě seřval, že dámy takto neslušné výrazy nesmějí vůbec používat a zhnusen odešel.Připadala jsem si jak od Prašné Brány a od těch dob pátrám po tom, který z neslušných výrazů se na Moravě překládá jako "šťouchaný brambory se zelím" - možná je to i činnost.Takže, jestli jsou zde přítomny nějaké dámy z Moravy, tak je prosím, aby byly tak velmi laskavy a poučily mě - děkuji předem.

bylo krajové jídlo kromě tech placek kyselo, s bramborama, houbama, vajíčkem - mňam! Danielo, přeskoč to. Neslazený kafe je taky dobrý !

neboj se, pán byl zřejmě na hlavu. Na Moravě se termín šťouchaný brambory běžně používá. I když je fakt, že tu žiju jen 20 let. A taky jsem se hned přikrčila a přiblížila k obrazovce, abych prozkoumala s čímpak ty knedlíčky asi jsou :-)) A vypadaj tak pěkně nadívaně. Já už to dávno neřeším. Za mých mladých let jsem je dělávala doma, to jsem byla ještě lačná předvést, co všechno umím, ó dnes už nikoliv... Koupím je v obchodě a všichni můžou být rádi, že jsou k obědu knedlíky - už je nepreferuji, nevešli bychom se kvůli objemu do bytu.

trpím jak zvíře! Kdo to kdy říkal, že když je vedro, nemá chuť k jídlu??? Já ji mám furt... a furt.... :(

je to totiž plzeňský jídlo. Bramboráky s kyselým zelím. Těsto normálně jako na bramboráky a nakonec se tam přidá pokrájený kyselý zelí - a smaží se jako normálně.Akorát to není tak mastný a chutná to skvěle. Tento recept mám od původní majitelky Alíčka - neb pocházela z Plzně. -no..a zas žádnej knedlík!

tak v souvislosti s příspěvkem A.T. uvádím, že u nás se používá terminus technicus "našťouchat" = přivést do jiného stavu...zelí u toho nefiguruje. Teda běžně.

Prý bysme měli(y) teď jíst jen ovoce, zeleninu a pít litry vody. Jó, to se snadno řekne, ale já mám pořád chutě na tučná těžká jídla. Včera jsem si k večeři udělala těstoviny s pórkem a tuňákem a dopadlo to tak, že těstoviny skončily v lednici a já si šla hodit na gril klobásku. No, jez ale k vychlazenýmu pivku nudle, že jo. Klobáska je holt klobáska :-)

neb je to plzeňský jídlo. Bramboráky se zelím. Normální těsto jako na bramboráky, ale ve finále se do toho ještě přidá pokrájený kyselý zelí.Smaží se to jako normální bramboráky, není to pak tolik mastný, ale nemá to chybu. Tenhle recept mám od původní majitelky Alíčka, která z Plzně pocházela.

To je ale náhodou krásnej výraz "našťouchat". To slyším, respektive čtu, prvně. Ale určitě si to zapamatuju a dám někde k dobru :-))

ale předtím se to zdánlivě neotisklo, naopak, oznámilo mi to, že požadovaná stránka neexistuje. Vot těchnika!

rodinnýho stříbra. Když se dá do bramborákovýho těsta lžíce Rumu, tak nádherně křupe.
Inovaci receptu provádí můj syn, krom Majoránky přidává i nadrobno posekanou Marjánku. Říká tomu Veselé bramboráčky.

Já jsem zase četla, že pro jemnost a křupavost bramboráků se má přidat 1-2 lžíce bílého jogurtu nebo tvarohu. Ale nemám to ověřené.

zda se v rodině mamči přidává do perníku pervitin...

tak v souvislosti s příspěvkem A.T. uvádím, že u nás se používá terminus technicus "našťouchat" = přivést do jiného stavu...zelí u toho nefiguruje. Teda běžně.

no aspoň tato hodnotná informace nezapadne.
Veselý bramboráček - to bych si taky dala. Ale musím Rumo přilít potají. Poněvadž když jsem si dávala do poslední vody na splachování vlasů štaprdličku Rumu, manžel protestoval, že je to nemístné plýtvání. No ale zase, když to pak bude přece jen moct pozřít, mohlo by to projít.

No od někoho, kdo má monogram jako ordinace pro alkoholovou a toxikomanskou závislost, bych takovou invektííívu nečekala.
Perník se u nás nejí, jen hnědá kakaová buchta s ořechama a hrozinkama, co jenom jako perník vypadá. Ale mužský po něm setrvávají v nirváně, skoro jako po pervitinu. Tedy myslím, doufám, že tenhle sajrajt nikdy nevkročí do našich životů.

My jsme si hlávku splachovaly odvarem z kopřiv, nebo octem.
Rumové afrodisiakum nám nikdo neporadil ?!
To se pak za Tebou táhnou chlapi z okruhu dvou kilometrů, co ?

vše souvisí se vším, možná, že u toho původně zelí asistovalo - viz. song Šla Nanynka do zelí..přišel na ní přece Pepíček..a kdo ví, jak to s tím košíčkem tenkrát bylo...Pak chápu i rozčílení toho pána, který byl pravděpodobně delší dobu bez manželky.Muselo to na něj působit stejně, jako když se v hladomorně rozhovoříte o vepřových hodech.

důrazně upozornit všechny nesezdané, opuštěné, či jinak samotou strádající dámy. Účinek je zajištěn a vyjde to levněji než pejsek.

ale přiznávám, že Rum voní mnohem lépe.

Holky, prosím Vás, vraťte se ke knedlíku. Jsem to já, kdo inspiroval Danielu k vyhlášení soutěže o nejlepší knedlík, ale nějak se nám to zvrtlo. Napište mi, prosím, některá recept na skutečný knedlík (nemusí být "především jednoduchý" - jsemť kuchařka poměrně zdatná), budu se mu věnovat třeba celé dopoledne, jen ať je opravdu nadýchaný. Všechny mé výtvory tohoto typu, ať už jsem je hnětla dlouho či málo, elektricky nebo ručně, nechala je kynout dlouho, pomalu, v peřinách, v troubě nebo jen tak, byly před vařením celkem slibné, ale po vytažení z hrnce (někdy z páry) takové nedomrlé, uťápnuté a vůbec ne nadýchané. Moji chlapi (manžel a dva puberťáci) je sice vždycky zblajzli, ale moje kuchařská čest pláče. Někde dělám chybu, ale nevím kde. PS pro Danielu: Chtěla jsem svůj výkřik poslat do správné sekce, ale jsem počítačový analfabet, takže se mi to nepodařilo. Moc se omlouvám. Všem přeji méně sluníčka na obloze a o to více v nás. Ahoj

v Praze jsem delavala knedliky z pytliku a moc jsem si s tim nelamala hlavu. Jenze co ziju ve Statech, tak uz mi lezlo na mozek, jak priserny je to, co tu stvorim a jeste si dovoluju to nazyvat knedlikama. Takze jsem zakoupila sobe masinku na vyrobu chleba, ktera ma taky program na vyrobu jenom testa. No a od ty doby delam knedliky lehounky, nadejchany, zkratka o takovych se mi v Praze ani nezdalo :))
Vezmu jakejkoliv predpis z kucharky (jenze tady neni hruba mouka, takze ji nahrazuju krupici), vsechno to dam do ty chytry masinky, a kdyz to na me zapipa, ze je testo hotovy, udelam dve sisky a jeste chvili necham na lince, nez se mi zacne varit voda (osolena!)
A predstav si, ze uz jsem si muze tak rozmazlila, ze uprednostnuje kynuty houskovy pred bramborovejma nebo jenom bez housky - a to je pul napul indian/beloch a o knedlikam prede mnou v zivote neslysel! :)))

Babička Betty Mc.Donaldové říkávala:"Nedělej to tak dobrý, mužský jsou prasata, sežerou všecko." Jinak , když se vrátíš pod článek, tak tam máš (když si patřičně klikneš) docela slušnou sbírku receptů. Tak si to tak neber...Jinak Amerika je holt Amerika. Nemaj taqm v tý Americe taky nějakou mašinku na žehlení? Teda nemyslím žehličku, ale třeba prkno na žehlení ze kterýho se po zapnutí vysunou pracny, baqfnou koš s prádlem, vy jdete na drink a ikdyž se vrátíte, máte prádlo vyžehlený a složený.

krájíš uvařené knedlíky nití nebo nožem? V tom by mohl být taky zádrhel - jakmile překrojíš knedlík nožem, mírně se srazí. Ono se to sice zdá jako pakárna, ale fakt to má svůj význam - to krájení nití. V hospodách na to mají zase takové "udělátko" se strunami, kdy se jim najednou nakrájí celý knedlík. Asi se to nechá normálně koupit. Maminka mého muže překrajuje knedle nožem a to vím, že má vždycky nevzhledné šišaté sražené placky. Nadýchanost nikde žádná.

se rozhodně koupit dá, mám ho dokonce ještě po mamince, tedy se dalo koupit už za totáče. Jsou to takový hrabičky se strunama a nakrájej ti v cukuletu celej knedlík :)

a myslím, že se dá docela normálně koupit v domácích potřebách, také ho mám doma,ale už leta. Pak máš jeden knedlíček jako druhej a všechny pěkně kulaťoučký. Mrknu se na Synkáči a dám vědět jestli se to dá koupit.

krájejte je pěkně nití, to je ta pravá klasika ! Chce to jen trochu
cviku, nakonec jako všechno...

a měla jsem každý kolečko jinak tlustý, neměla jsem ten pravý grif.

krájítko (oficielně se to jmenije kráječ knedlíků) lze sehnat. jestli ho neseženeš, tak řeknu kamarádce, co prodává v železářství v Davli, ta ho tam má.

to tu jeste nikdo nevymyslel, zato vymysleli susicku na pradlo, z ktery je to uplne jako vyzehleny...jenom poskladat to holt musim sama :))

A co se tyka toho krajece na knedle, tak jsem si ho koupila nekde v bazaru, kdyz jsem byla v Cechach, a pak jsem se chlamala pri predstave, jak americkym celnikum vysvetluju, co to je :)))

Jo byla jsem před chvílí na Synkáči holky, kráječ na knedlíky normálně prodávají v domácích potřebách, stál tam 230,- Kč což mi připadalo docela dost, ale já ho mám doma už čtvrt století a byl to ten stejnej.

2hrnky polohrubé mouky,1hrnek teple vody do té vody dám 1 lžičku mouky kvasnice asi1lžičku,1lžičku cukru až vzejde kvásek vyleju do mouky přidám 1 vejce umíchám a pak přidám na kostičky opečený rohlík zamýchám a vařím nad parou mouky přidám podle potřeby aby bylo trošku hustší těsto udělám váleček a dám na 20 minut nad paru je výborný mám vyzkoušené Mirka