Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Je to nedávno, co jsem vypsala anketu, ve které jsem vás požádala, abyste mi napsali, jaké „TO" bylo poprvé. Dvě výpovědi tu už byly, dnes přináším další, tentokrát od „Toulavého"... „

      Po základní škole jsem se začal učit černému řemeslu. Měl se ze mě po třech letech vyučit instalatér. Původně jsem sice pomýšlel na průmyslovku, ale moje paměť rozhodla jinak a při přijímačkách do Volyně jsem si nedokázal při matematice vybavit, jak to jenom s těma goniometrickýma funkcema vlastně je. Jestli je ten sinus protilehlá nebo přilehlá ku přeponě ? Protože, ten druhý případ bude tedy kosinus. S tangens a kotangens jsem problémy neměl nikdy. Potřeboval jsem to na určení povrchu střechy ve tvaru komolého jehlanu. Ta se měla nabarvit a o to množství barvy tu šlo. Jó, kdyby nám tehdá řekli na devítiletce něco o jednotkové kružnici, podle který se to dá docela dobře zapamatovat, možná sem se na tu průmyslovku moh´ dostat. Jenže o tom jsem se dozvěděl až na průmyslovce a na ni jsem se musel nejdřív dostat. Dost komplikovaný, co? Na dozvědění se takových informací já zkrátka potřebuju poměrně dost dlouhou dobu i několika let. A taky bych tohle možná nikdy nepsal, protože bych asi dělal něco úplně jinýho a byl tím pádem asi někde jinde a možná se nikdy na Kudlanku ani nedostal . . .
      Jednoho rána mně vedoucí v práci, kde jsem se učil, oznámil, že na mě přišla řada, je čas, abych taky už jednou začal. Byl to nejen vedoucí našeho střediska, ale zároveň i předseda naší podnikové organizace SSM. Tady se těžko dá odporovat, to jistě uzná každej jenom trochu soudnej člověk . . . Nedalo se nic dělat, věděl jsem, že jednou TO přijít musí. Tak jsem si sbalil brašnu, vyfás od vedoucího příslušný papíry a vyšel do města najít ten barák, kde se ukáže, jestli už na TO mám. Po chvíli bloudění sem barák našel a tam už stepoval doktor, co mu ten barák patřil. Říkal, že má málo času, musí se brzy vrátit do práce a dneska už se tu neobjeví. Tadyhle mám svačinu a můžu se do TOHO hned pustit. Zítra se tady zase možná ukáže, kdybych něco potřeboval pomoct nebo vysvětlit, ale sám tomu vůbec nerozumí, tak si asi budu stejně muset poradit sám. Ještě klíče vod baráku, abych to tu odpoledne zamknul a moh´se sem ráno dostat, protože tak brzy, co se u nás začíná, von kvůli mně vstávat nebude. A byl pryč.
     Začínalo se mi to najednou líbit. Svačinu – nakrájenej šunkovej salám s rohlíkama a ňákou žbrďolou k tomu – jsem sněd´ hned, aby se třeba do doby svačiny nezkazila. Pak jsem musel kvůli tomu chvíli odpočívat, aby se to v člověku pěkně slehlo, to dá rozum a moh´ potom podat optimální výkon, kterej se vod něj požaduje a očekává za těch 120 Kčs – 1 koruna na ROH za měsíc. Když jsem přistoupil k akci, zjistil jsem, že to vlastně nebude vůbec žádná sranda, protože na TOHLE nás tedy ve škole zatím nikdo neupozornil a tedy ani nedodal potřebný informace. A vod táty doma jsem toho moc nevodkoukal, protože mě vůbec nenapadlo, že bych takový informace v nejbližší době vůbec na něco mohl potřebovat.
     Vybourání díry v podlaze do sklepa mně šlo docela dobře i když to byla makačka. Horší bylo, když jsem do té díry měl zabetonovat odpadní trubku na připojení záchodové mísy. Musel jsem nejdřív vymyslet šaluňk ve stropě sklepa bez potřebnýho vybavení. Ale povedlo se. Když jsem proved betonáž včetně potřebný výztuže a za dva dni se přesvědčil, že TO vopravdu drží a dá se ten záchod i bez obav používat, samotnýho mě to překvapilo. Za ten týden, co trvala adaptace WC a koupelny jsem se u toho doktora vyučil. Vod tý doby jsem už chodil na podobný práce jenom sám nebo pozdějc s mladším učedníkem a já už byl za toho mistra, co ukazuje co a jak se dělá. Takže na tuhle práci, co jsem dělal POPRVÉ sám, nikdy nezapomenu. Ten doktor naštěstí ničemu z toho vopravdu nerozuměl a tak mu ani nepřišlo, že některý věci jsem párkrát musel předělat, než jsem přišel na to, jak TO má správně vypadat, aby TO i dobře fungovalo. A ještě jsem dostal za tu – jak sám řekl – dobře odvedenou práci na pivo i když v té době mi ještě vůbec nechutnalo. Ale to jsem mu radši neřek´, možná, že na limonádu by mně nedal nic, tak proto.
     Tak takhle to bylo, když jsem TO dělal NAPOPRVÉ všechno sám. A taky vod tý doby jsem zjistil pro mě  zajímavou věc, která mě samotnýho překvapila, že jsem asi vopravdu docela šikovnej a dovedu si poradit i s věcma, kdy zpočátku vůbec nevím, jak na TO . . .
P.S  Nepřehnal jsem to náhodou s tou mojí chválou na sebe ? Teď nevím, aby tomu ještě lidi věřili, zvlášť ti, co mě dobře znaj."
Toulavej, Plzeň

linkuj.cz vybrali.sme.sk