Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

"Snesu ti modré z nebe," řekl můj velký obdivovatel. A snesl. Vyzobávala jsem bonbony z modré krabice a myslela jsem si svoje. "Dovedu tě do sedmého nebe," sliboval můj obdivovatel. "Až nad mraky." A dovedl. Rozhlížela jsem se z Petřínské rozhledny a vítr mi cuchal vlasy. Můj ctitel se dožadoval odměny a já si stále myslela to svoje a nevěřila mu.

     "Koupím ti, na co si vzpomeneš," šeptal mi do telefonu a já si vzpomněla na celý svět. "Nechci žádné dárky, nechci nic, jen tvoji duši," šeptala jsem mu já, když jsem do police stavěla krásný globus.

     "Vezmu tě, kam jen budeš chtít," sliboval výměnou za úsměv můj velký obdivovatel. A vzal. Pomalu jsem rozháněla mračna svých pochybností, stejně jako se rozplývala oblačnost nad vysílačem na Pradědu. "Vytisknu ti knihu," prohlásil při čtení mých povídek a vyskočil a posadil se za počítač. Na novou stránku wordovského dokumentu napsal velkým písmem KNIHA MÉ VELKÉ LÁSKY a vytiskl ji. Vzala jsem KNIHU MÉ VELKÉ LÁSKY na sněhobílé A4 a položila si ji pod polštář. Vzala jsem svého velkého obdivovatele a položila ho do postele, na polštář s KNIHOU MÉ VELKÉ LÁSKY a už jsem si nemyslela to svoje, už jsem myslela jen na to jediné a správné a věřila.

     "Miluješ mě?" zeptala jsem se pak, jednou nohou v sedmém nebi, s hlavou plnou modrého z nebe, obtěžkána vším, na co jsem si jen vzpomněla a padlá tam, kde jsem jen chtěla být. "Prosím tě, hlavně mi zítra nevolej ani nepiš," řekl můj velký obdivovatel. "Musím jít s ženou koupit dárek k narozeninám. Já se ti pak sám ozvu."

     A začal mluvit o své ženě. KNIHA MÉ VELKÉ LÁSKY najednou vybledla jak noviny za výlohou obchodu. Celého jsem ho označila a zmáčkla Shift a Delete a pokusila jsem se ho vygumovat z hlavy. Ale nějak se mi sekl a ne a ne zmizet. Místo nedostatku místa na C a operační paměti jsem měla obojího nadbytek. Útržky jednotlivých souborů zcela pomíchané na mě skákaly v zuřivé snaze se připomenout a nešly vymazat. Chtěla jsem s tím vším skoncovat a zapomenout a vyhnat to z hlavy. 

  
     Proto jsem se upsala Ďáblu, aby mě z toho dostal. Přišel, napíchl mi prst brkem a otiskl na smlouvu. Dílo zkázy bylo dokonáno.
     "Snesu ti modré z nebe, krásko," ozvalo se za mnou.
Pavla Konupčíková, Olomouc

linkuj.cz vybrali.sme.sk