Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Plna odhodlání jsem se včera večer probíjela v řadě aut domu, kde čekala věrná Sasha, matka, koláč s jahodama, kafe v růžovym hrnku s ouškem, fotkou Marilyn Monroe a nápisem „I´m so much woman...and I enjoy it!" (nejnovější hrnková akvizice z NYC; já totiž sbírám hrnky a vždycky si musim z místa, kam se vypravim, aspoň jeden přivézt)...a božskej klid... A pak jsem se potulovala po parku a snažila se přimět Sashu, aby se přestala kolíbavym krokem těhotný domovnice courat po cestičkách a zaběhla se vyprázdnit na trávu, odkud na ní zářily desítky zářnejch příkladů.

     No, ne, že by přímo zářily, spíš tak ňák posmrdávaly, ale Sashe to bylo šumák, páč se blížila paní Kulatá s Blackem, a to byl pro mou fenu důvod přerušit případný aktivity, směřující k vyměšování a namísto toho se rozeběhnout k dávnýmu známýmu za účelem očuchání koncáků (abyste věděli, Black byl ještě nedávno – teda před cca půl rokem, kdy jsem se s nima postávala naposledy - roztomilý štěně, se kterym Sasha běhávala po trávě a jeho panička docela příjemná ženská, se kterou se při venčení daly probrat běžný sousedský záležitosti, jako počasí, sortiment ve večerce nebo bolavej zub).
     Paní Kulatá se zasmála a vstříc mýmu netrpělivýmu výrazu pravila, že žádnej pes se rychle nevytento, obzvláště, když jeho panička podupává nohou, syká a dalšími způsoby dává okatě najevo, že spěchá. „Si se mnou dejte jednu čutku a vono to pude," smířlivě dodala a nabídla mi cigáro. Tak jsme daly spolu večerní kouř, sloužící k upevnění sociálních vztahů v naší smíchovsko-pejskařský komunitě a sledovaly, jak se Black náruživě, byť marně, snaží Sashe naznačit, co by s ní rád prováděl, a jak si Sasha trpělivě sedá, lehce poňafává, aby nakonec navzdory svý lenosti i srdeční vadě bryskně vyskočila a zavěsila se nebohýmu loudilovi zubama za spodní pysk.     
     Black zaječel, ale nenechal se odbejt, takže si šla Sasha sednout mezi nás, ženský, na lavičku a pani Kulatá se právem domnívala, že hárá. „Kdepak," opáčila jsem a snažila se nevnímat Blackovo skákání, kničení a poštěkávání, „Sasha je vykastrovaná už dva a půl roku, ale asi mu ňák voní, nebo co..." Pani Kulatá si povzdechla nad těžkym údělem majitelky psího sexuálního loudila, přetáhla Blacka vodítkem přes hlavu a svěřila se mi, že Black „by vojel úplně všechny feny i psy ve vokolí, je furt takovej nadrženej, chudák, tak ho rači venčim na vodítku a za tmy, abysme nevobtěžovali, ponivač lidi do něj i kopou a psi ho napadaj, ale von doma tak brečí, že ho vobčas beru i přes den, když tu nejsou lidi anebo jenom takový rozumný, jako vy..."    
     Black se mi mezitim pokoušel obejmout prackami lýtko, což by se mu podařilo, nebejt mý mrštný reakce, díky níž jsem ho lehce nakopla, takže vykviknul a vrhl se na lýtko své paničky, která jeho počínání lehce odsoudila slovy „Ale no tak, Bleku" a nevzrušeně mi vyprávěla o tom, jak jí dělali novej můstek. Nemohla jsem se soustředit, páč ten pes mě fakt rozčiloval. No zkuste se bavit s paní, jejíž lýtko ojíždí pes s vyplazenym jazykem a ona se tváří, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě! Po cca dvaceti vteřinách jsem vystřelila z lavičky jak uštknutá nějakym záludnym hadem, což Blacka vyrušilo a jal se skákat po Sashe, což zas namíchlo Sashu a učinila pokus Blacka zakousnout, což se nelíbilo paní Kulaté, pročež zvolala „Sasho, jedešššŠŠ" a tvářila se velmi pohoršeně, což se nelíbilo mě, která v duchu překřtila doposud milou paní Kulatou na „Tu, která si nechá vojíždět lejtka psem".    
     Přivolala jsem Sashu a nedbajíc vilného chlupatce v jejím závěsu, doporučila jsem „Té, která..." no, dyk víte, aby mě vyjmula ze seznamu rozumnejch lidí, neb se dobrovolně přiřazuji  k partě nerozumnejch kopálistů (samozřejmě, jen lehce, já do psů normálně nekopu) „a vemte si prosim toho pejska na vodítko, páč tohle se fakt nedá ani při maximu dobrý vůle..."     Pani se urazila, přicvakla rujnýho samce na vodítko a plačícího táhla pryč se slovy „Poď Blekoušku, tadyta pani by se asi pos*ala, kdyby tady s náma chvíli byla..." Klusala jsem se Sashou k domovu a smála se, byť bych asi měla cejtit smutek nad ztrátou do dnešního dne docela milý spolupejskařky. No, třeba by to kastrace vyřešila....

linkuj.cz vybrali.sme.sk