[CNW:Counter]
  www.kudl@nk@.cz   

O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé…
 
 
manuál
téma
poradna
tady a tam
úkol pro vás
fauna a flora
próza a poesie
nejen duše
:-)))
zážitky
 
FÓRA KUDLANKY
 
 
Hledej na Kudlance

 
Výstava pro kočku
 
Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení...
Trampoty sličné tlustice
Minutka za čtvrt hodinky :-)))
Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko?
Balzám na nervy
Žena v područí alkoholu
Žebříček nepopularity
NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY
Trak a já
Milovali jsme lištičku...
Když soužití sešedne
 
 
 
DOMŮ
 
dopisy do poradny
dopisy do redakce
 
 
 

Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 
 
 
ARCHIV
 
bloguje.cz
 
 
 
 
 
 
 
KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826
Copyright (c) 2003-2006
Šéfredaktorka:
Mgr. Daniela Umlauf Goldwein
 
PageRank.cz
 
 
KDE ASI BUDE DALŠÍCH TŘISTA LET?
Rubrika: [zážitky]

Tady v Lužických horách jsou lesy úplně neuvěřitelné. Co místo, to kousek naší historie. Jdete si po lesních cestách a každou chvíli na vás vybafne některý z mnoha řopíků – betonových bunkrů, které měly sloužit k obraně, když naši dědové chtěli svou zem bránit před Hitlerem. K tomu tenkrát nedošlo, a tak tu zůstaly jen jako memento nedávné historie. Pak stačí, když sejdete z cesty do lesa a najednou se před vámi vynoří půvabná věžička staré vodárny. Kde se vzala tu, se vzala, stojí si tu uprostřed lesa a příští rok bude téhle opuštěné stavbě rovných už sto let...

     To je připomínka doby o něco starší, než jsou ony řopíky z třicátých let. Ale i to je relativní – vždyť moje babička byla ještě o rok starší...

Dávnou tragédii vám vypoví Pekařův kříž, přibitý na vznosném stromě. Tam, na rozcestí, byl kdysi zavražděn pekař jedoucí pro obilí do Jablonného. O kousek dál zase pamětní deska připomíná místo, kam mládenec vylákal dívku, aby z nenaplněné lásky pak zabil ji i sebe. Ano, je to někdy dost ponurá historie...

     Ale připomínkou opravdu dávných věků jsou ve zdejších lesích obyčejné patníky, vlastně hraniční kameny. Přes tři století tu vymezovaly území, určovaly, odkud kam sahalo panství Grabštejn, Lemberk a Jablonné. Velké, otesané kameny, v nichž je vyryt monogram pána panství a na některých i letopočet jejich usazení do krajiny.

     Přiznám se, že tihle pradávní kamenní svědkové mě doslova a do písmene fascinují. Vždy, když sem o prázdninách přijedeme, chodím od jednoho k druhému a představuji si dávné kameníky, kteří je tesali, slyším klapot kopyt koní, kteří je pak rozváželi na jejich tehdy tak důležité místo... Každý rok se na ně těším. Dnes už stojí v lese bez původního určení, ale svou nehybnou a neměnnou přítomností mi dávají jistotu, že „vše je jak má být".

     Tak i letos má první cesta lesem vedla k tomu nejkrásnějšímu, k netypickému trojbokému kameni č.453 z roku 1680. Ten (snad naštěstí?) stojí mimo značené turistické cesty. Kdysi rozděloval panství pánů, jejichž iniciály jsou vytesány do jeho boků – Franc Anton Graf Berka; Christoph Rudolf Freiherr von Bredau; Adam Matthias Graf zu Trautmannsdorf. Proč to „naštěstí"? Protože jsme cestou k tomuto třípanskému kameni narazili na osamělý patník při cestě. S velkou radostí, že tenhle ještě neznám, jsem tasila foťák a... a už jen ztuhla: vždyť já ho znám! Jenže – tady měly být dva! Dva hraniční kameny!  

     Bohužel, po tom druhém zůstala jen mělká jamka v zemi...

     Pochopím, když jsou některé vychýlené nebo i povalené; čas a čtvero ročních období dokážou hodně... Ale – tohle Čas na svědomí nemá... Tohle bylo dílo nenechavce, sprostého zloděje!!! A tak, kdybyste v něčí zahradě zdejší prastarý hraniční kámen uviděli, určitě vám vypoví nový příběh – o tom, že přes tři sta let, přes tolik bojů pevně vydržel na původním místě, aby se teď stal jen „módním doplňkem"nějaké zahrady, „kamenem", se kterým se bude pyšnit „současný majitel panství". *pavla

 

Našli jsme kamínek v lese

domů ho v ruksaku nesem

on ale pláče a pláče

cestičku docela zmáčel

Vraťte mě kde jste mě vzali

jsem ještě docela malý

Řeknu vám konec a je krátký

zase ho neseme zpátky

(P. Ulrych/L. Kopecký)



linkuj.cz vybrali.sme.sk



Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

Komentáře

já mám pocit (Alena T. - Mail - WWW) 24.07.2006, 08:29:16
že tohle není dílo jednoho člověka. Konkrétně tady, u Slapské přehrady (a si už i různě jinde řádí gang, ktzerý se specializuje na vakrádání všeho. Je "rychlá rota" kontaktující se mobily (pravděpodobně) . Když např. zastaví houbař u lesa a jde na houby..nezřídka se vrátí k totál vykradému auto (včetně odmontovaních pneumatik atd. Přitom široko daleko není živáčka. Moje kamarádka má přítele, který je ovšem ženatý.Takže situaci řeší tak, že s jeho dodávkou zaparkují někde na opuštěném místě a tam se věnují volání přírody. Jednou si zase takhle vyjeli, dojeli na "místečko" jali se konati obvklé. Když tu náhle přejel kolem automobil , který se ovšem za chvilku vrátil a za ním dorazil ještě druhý, osazenstvo oubou vyskákalo a šli k té dodávce. Když na poslední chvíli zjistili, že tam někdo je, okamžitě naskákali do aut a odjeli. Čímž chi říci, že to nemusel být ani tak jeden nenechavec, ale celá skupina, která plánovitě objíždí naše lesy, chatové osady atd,atd. Známým tady vykradli chatu během chvíle, než došli do krámu a zpět. Nic cenného tam nikdy neměli, neb tam ani nemají elektřinu - nicméně, ukradli jim staré fotky, ještě z první republiky a "set" skleniřček od hořčice, háčkovanou dečku po babičce a různé jiné drobnosti. To nebylo z hladu. Jasně to bylo na kšeft. Takže - chci se mýlit - ten kámen možná zdobí pečlivě pěstovanou zahrádku někde v Německu...přičemž on sáme zásadně nekrade.

U nás v lese (Wendy - Mail - WWW) 24.07.2006, 11:45:15
stojí krásný, prastarý kříž smíření, a ten se snad ještě lidi bojí ukrást...to je jako kdybyste si na zahradu dopravili kus hřbitova. ALe zase kdo to neví - no, těžko říct. Já bych ale nechtěla, aby mě někdo chodil strašit.

Některý lidi (Alena T. - Mail - WWW) 24.07.2006, 12:11:24
prostě ty zábrany nemají. V Ústí na d Labem na hřbitově v Krásném Březdě, byly nádherná socha - kovová - sedícího Krsta (V nadživotní velikosti). Musela vážit jak blázen, určitě ji nemohl jen tak někdo cestou sebrat. A zmizela. Najednou nebyla. U toho hřbitova dokonce zkradli i stará kovová tepaná vrata. Dokonce to bylo i v TV - tuto akci bych ale spíš připisovala,obyvatelům sídliště postaveného akorát nad tím hřbitovem, které je hlavně romského původu.Jo, ale zajímavé je, že ten Kristus zmizel krátce potom, co se otevřely hranice.

Nojo hranice Aleno (Wendy - Mail - WWW) 24.07.2006, 13:24:40
na některý lidi musí být přísnost. Jinak zvlčej. A u nás se loupeže na objednávku nezastavějí. Nikdo nic nekontroluje a lidi si pletou demokracii s anarchií.

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: