Proste – kdokoliv si stezuje, ze deti jsou starosti, tak keca. Pokud robatko je zdrave a zive, tak absolutne neni potreba se obavat vubec niceho. Ovsem, kdyz nekdo chce mit drive BMW nez dite, nebo velky barak, tak je to sobec a vlastne takovy lidsky blbec. Z me vlastni zkusenosti: nase prvni dite vyrostlo v tak malinkem brnenskem byte, ze je zazrak, ze se vubec naucilo chodit... Dalsi deti prisly zase tak, jak nam vasne noci diktovaly. Takze nase tri deti vyrostly daleko od svych babicek a dedecku, a celkem dobre. Pro nas rodice tu jen byla povinnost je vychovat jako zdrave jedince s decentnimi lidskymi hodnotami. A podotykam, ze na ostatni si uz od sestnacti musely vydelat sami. Do toho zahrnuji i university a colleges. Ode mne dostaly jen lots of love. Zadne penize, opravdu. Je to lacinejsi pro rodice, a podstatne prospesnejsi pro jejich dalsi rozvoj jako samostatne jedince. A to si nedelam legraci.

     Co se tyce mych partnerek pred samotnym manzelstvim, tak ti mohu rici, ze krom  VELKE PRVNI LASKY, ktera se chtela hroooozne vdavat a taky mne proto nechala, jsem pak mel spoustu kamaradek. S nekterymi (rekl bych tak 90%) jsem jen spaval a kamaradil. Byl jsem zaneprazdnen svou „trampskou karierou“, a  tak to bylo asi nejlepsi reseni. Na vazne chozeni nebyl cas ani zajem. O manzelstvi uz ani nemluve. Da se rici, ze jsem na neco vazneho nebyl pripraven. To same jsem pozdeji pestoval u svych dcerek: ze je lepsi poznat vice chlapcu. Samozrejne s tvrdym nalehanim na chlapce: dodrzovat Heavy Duty antikoncepcni rutinu, aby oba partneri byli chraneni od veskerych vedlejsich nasledku (deti). Bohuzel nebo bohudik.

     Ta nejstarsi, ktera slizla nejvetsi dil ceske vychovy, si vzala prvniho chlapce, se kterym mela vaznou znamost. On ma velice dobry job v upper managementu a profesionalne jede nahoru jak vystreleny sip. Emocialne je vsak ma dcera na svem manzelovi (na muj vkus) az moc zavisla. Ale – do manzelstvi se jim nepletu. I kdyz bydlime v jednom milionovem meste,  tak je vidim jen venku na lyzich nebo pri nejakych akcich na kolech. Navstevama je absolutne neopruzuju. Kdyz potrebuji pohlidat psa nebo neco prestehovat, tak ochotne pridam ruku k dilu, ale jinak – ani "N".

     Druha dcera zije s borcem uz druhy rok, ale jejim hlavnim poslanim je kariera. Ma vystudovanou umeleckou college jako herecka, ma tri jobs, snazi se chodit na zkousky a prezit. Tzn. z ruky do huby. S chlapcem, s kterym zije, se absolutne nechce brat, k litosti jeho rodicu. Kdyby jen kejvla prstem, tak ji snesou modre z nebe. Ale ona proste nechce byt nikomu zavazana. Coz velice obdivuji, vim, jak tvrde pracuje. Prakticky nema vubec zadne volne weekendy.

     Treti je "umelec" z vychozenou high school (coz v severni Americe znamena absolotne nic) zijici v umelecke ctvrti. Velice dobre maluje, foti a je velice chytra. (Cely zivot jsme s detmi jezdili ven na vandry do Skalistych hor. Prakticky od sedmi mesicu spali ve stanech a v deseti – dvanacti si uz nosily svoje torny se vsemi potrebnymi vecmi. Takze  nejspis jako pomsta za ten vsechen abuse, co vytrpely, dnes vesele kouri cigaretky, chodi jen do kavaren a na vystavy, associatujou se jen s umelci nevalnych hodnot a povesti :-))). Proste – „rodicovska nightmare! Jeji „znamost“  s borcem o deset let starsim, opovrhujicim vsemi vymozenostmi zapadni civilisace (krome nejdrazsiho laptopu, jaky lze vubec na trhu dostat) mne privadi k silenstvi, ale verim v solidni up bringing z nasi rodicovske strany, takze opet nechavam vse casu a Bohu. A zase – i ta ma treti dcera ma tri joby nevalne placene, ale zije slusne a udrzuje si maly a velmi pekny byt v centru mesta. Takze – klobouk dolu...

     Popsal jsem ti tu nektere okolnosti meho zivota az po moment, kdy se vdala ma nejstarsi dcera (svatbu si platila celou a za svy), ja se tam jen prisel ukazat a stalo mne to asi tolik, jak zaplatis za lepsi ojety mountain bike... A ted pozor..... K te me velike hrdosti na ni (jak si dobre vede) a najednou nove rozpacitosti (jak novy pantatik a budouci dedecek), jsem s prekvapenim zjistil, ze se divam do kocarku a na male deti na piskovistich a predstavuji si,  jak "asi budou vypadat moji vnuci"...

     Ano, to je absolutne a positivne uplne novy pocit, ktery jsem vuci malym detem nikdy za cely zivot nemel... Kdyz lyzuju na Sunshinu a vidim male caparty se ritit z kopce dolu, tak na ne ziram jak na nejaky zazrak, ktereho jsem si nikdy nebyl vedom. Proste se nemuzu dockat VNOUCAT!  Ano, ja, borec, ktereho moje deti otravovaly a cokoliv jsem pro ne delal, tak bylo vicemene z povinnosti, ze jsem svoji rodinu zatahl do cizi zeme, a proto se musim o ne postarat, jak nejlepe to jde. (Jinak – ted kdyz uz deti jsou z baraku pryc, tak k prekvapeni nas obou dvou mame s manzelkou najednou na sebe konecne cas.)

Zdravim vsechny z Kanady, Bernard

linkuj.cz vybrali.sme.sk