Docela mi bylo uz predem smutno – ze uz mi nikdy neprileti na hlavu a nezacne mne klovat: "Dej mi rychle neco jist!" Olinovi, kterej s nim spal v pokoji to delal kazde rano. Jenze.....robin neuletel. Byli jsme jeho hnizdo. Bylo mu uplne jedno, ze muze letet kam chce. On chtel zustat u nas.  Sedel na balkone a domahal se, abych ho nakrmila. Zobat uz umel sam, ale byl desne linej. Je to prece daleko jednodussi se nechat vzit do pokoje, sednout na klavesnici, otevrit zobacek a zarvat na mne. Ja si ho z klavesnice rychle prendam na ruku.... ty prijemne paratky jsem tak rada citila, on zvrati hlavicku a otevre zobacek dokoran, ja do nej vhodim kousek jater, on spolkne a znovu zobacek otevrenej a domaha se..

     Pak si zaleti do kuchyne k vodovodu. Sedi na drezu a znovu krici. Vim co chce. I kdyz ma vodu primo pred sebou v kastrolku, on se domaha, abych otevrela kohoutek, udelala to tak, aby voda tekla jen malym praminkem a on ji mohl chytat do zobacku. Cihal na nas i prede dverma domu. Jen jsme se objevili, meli jsme na hlave robinka. Posledni den co jsem ho videla, se jeste dal chytit, ale bylo videt, ze uz to neciti tak samozrejme. Ale doma se choval zase normalne. A pak... at jsme volali jak chteli – najednou byl robinek pryc. Chci strasne verit tomu, ze jenom vyletel z hnizda – a ne ze ho sezrala sousedova kocka.

     Byl tak krotkej... on neznal nebezpeci. A strasne mi chybi. Porad doufam, ze jednou se zase ozve na balkone a bude se dozadovat te sve oblibene denni davky jater... Nedavno proletel kolem naseho domu mlady robin, zamaval kridelky, ale nepriletel k nikomu z nas,  ani k Olinovi. A tak si jen rikam: „Byl to on? Nebyl?“

Alenka Kennedy

Další krásné fotky jsou na fóru – "stačí zde kliknout"  :-)))

linkuj.cz vybrali.sme.sk