Po polní cestě jsem dojela do krámu, nakoupila potřebné věci a jela jsem domů. Za normálních okolností se dopouštím dopravního přestupku a točím se na plné čáře přes frekventovanou silnici. Dnes, vědoma si skutečnosti o akci Kryštof, způsobně jsem dojela až k benzince, kde jsem se podle pravidel měla otočit a jet zpět. Jenže – Kryštof bděl.Viděla jsem je již z dálky, tak jsem se alespoň připoutala, abych jim udělala radost.

     Mladý, docela pohledný příslušník, zvedl terčík. S klidným svědomím jsem zastavila a ochotně slíbila předložit občanský průkaz, řidičský průkaz a doklady o vozidle. Jenže všechno bylo jinak. Můj svědomitý muž chystal auto do servisu a velmi pečlivě vyklidil kastlík, kde normálně vozíme techničák a všechny věci potřebné právě teď.

     To byla až druhá rána, já neměla u sebe totiž naprosto nic. Řidičák, občanka, prostě ani kartu z makra jsem neměla u sebe. Policista jen zíral a lapal po dechu, připravila jsem se na nejhorší, vystoupila jsem z auta, připravena na dechovou zkoušku, zatčení a konfrontaci s mým mužem, zda jsem opravdu jeho. A stalo se něco nečekaného. Mladík na mě koukl, došlo mu, že by konfrontace byla marná, stejně by tuhle ženskou v zástěře a pantoflích nikdo nepřiznal a tak pronesl větu: " seberte se a zmizte".

     Uznejte, byl to frajer, co všechno mohl, ,jak mi mohl znepříjemnit život a odlehčit mé peněžence.Takže já narazila na slušného člověka, který pochopil, že "staré mamy " už auta nekradou a že i on jednou bude mít sklerózu...

Alka z Lužických hor