taky se nedavno rozvedla, takze zkusenosti nejsou dlouhodobe a navic ona a byvaly manzel bydli od sebe par ulic. deti si stridaji po 14 dnech, kratsi doba se jim neosvedcila, delsi jim prijde uz moc dlouha (teda kamosce, jejimu muzi by to zase vyhovovalo vic).
me stridava pece pripada spravedliva vzhledem k rodicum, ale nevim, jestli taky vuci detem... prijdou mi trosku jako maly bezdomovci, zadny zapusteny koreny a tak. mozna taky zalezi na povaze, nekdo snasi zmeny lepe, nekdo hur...
jednou byl v televizi porad o takovyhle rodine (meli taky 3 nebo 4 deti) a tam mi to prislo celkem vymakany. drzeli celkem 3 byty - v jednom zily deti a rodice se u nich po mesici stridali, no a pak mel kazdy rodic svuj vlastni byt. jak priznavali, dost to lezlo do penez, ale prislo jim to nejlepsi vuci detem, aby byly nekde porad doma.

P.S. samozrejme to bude asi o dost dobrodruznejsi (u ty my kamosky), az si oba rodice najdou novyho partnera a a poridej si eventualne nejake dalsi ditko. nektere deti zustavaji, nektere se stehuji... no, nic moc :-(

se mi to moc líbí. Střídavá péče je asi dobrá pro oba rodiče, každý si potřebuje odpočinout a mít svůj čas na děti a také bez nich sám na sebe, ale ty děti mi tedy také fakt připadají jak říká Saša jak bezdomovci, každý týden s baťůžkem, je mi jich dost líto, myslím že jaký to bude mít dopad na jejich další život, to se pozná až za 20 let. Já bych tohle jako dítě dost těžce nesla, měla jsem ráda svůj kout a svoje zázemí, tohle by mě asi zdeformovalo, člověk potřebuje mít pocit, že je někde doma. Moje děti si nás rozdělily sami, i přesto, že je soud přidělil mě, nijak jsme to zbytečně nekomplikovali. Navzájem chodily ke mně nebo k exmanželovi jak sami uznaly za vhodné, jen nám nahlásili kde budou. Moje děti mají mého druhého manžela moc rádi (je to kámoš), on je má taky rád, dokonce si navzájem rozumí i mí manželé (současný a ex) a jsou kamarádi, děti nemají problém ani s přítelkyněmi mého bývalého, já s nimi mám prima vztah a vlastně fungujeme jako jeden velký klan, když je u někoho potřeba něco udělat, tak se tam úplně všichni sejdeme (včetně extchýně, ta je také moc prima a má ráda i mého manžela a on jí taky, říká jí maminko), společně pracujeme, večer grilujeme. Jo zrovna v sobotu budeme hromadně betonovat kamenou zeď u exmanžela, to budeme zase všichni spálení, jestli bude takovéhle počasí. Je to docela legrace, spouta lidí to nechápe, ale je to moc prima, navzájem si pomáháme.

doma, sice jsme to neměli od soudu, ale táta prostě si nás někdy vzal k sobě. Ale to asi bylo jen podobné, jinak já osobně bych tohle asi těžko rozdejchala, měla jsem svůj koutek doma, a nikde jinde nebylo tak hezky jako tam. I jako velká jsem byla nejbezpečnější na svý posteli, u svý knihovničky. Prostě to bylo doma. Možná, že to už tak dnes není, ale asi bych špatně snášela harcování se z místa na místo. Tři byty - to není špatný nápad, ale nemyslím, že to je zas tak běžně proveditelné.

to máte fajn...Já bych asi takovou symbiózu nezvládla.
Střídavá péče - mám dojem, že vyhovuje spíše rodičům než dětem. Já s ní nemám zkušenosti, děti mám v péči já, ostatně ex je chtěl jen hubou a používal je jako zbraň do té doby, dokud mu tchyně nenapravila hlavu. Kdybych to vzala podle sebe, já bych nechtěla žít na dvou místech a stále se stěhovat. Jako Inka, i já mám ráda svůj kout, svůj řád.

Nejmladší dcera se stěhuje každou neděli a věřte mi, že my to neděláme kvůli sobě, ale kvůli ní. Je to už velká holka, je jí 14 a tak do toho měla a má co mluvit. Říká upřímně, že stěhování jí fakt štve, ale takhle jí to připadá stokrát lepší, než žít jen s jedním rodičem. Dětí z rozvedených manželství má kolem sebe dost, kriticky vnímá to, jak někteří své děti zpracovávají proti druhému - a ono to nemusí být úplně zjevné, stačí, když je taťka prostě super, všechno zaplatí, všechno dovolí, zatímco lehce otravná mamka brzdí. Já ty neděle, kdy dcera odchází, nemám ráda, je mi vždycky do breku a nějak se nedokážu radovat z toho, že si týden odpočinu. Radši bych ji měla u sebe pořád. S bývalým manželem vycházíme dobře a já bych řekla, že dcera si stěžuje v podstatě jen na jednu věc a to, že se na ni oba moc vrháme. Její starší sestry od nás měly v jejím věku už dost pokoj, zatímco jí se jednak snažíme vynahradit, že se rodina rozpadla, jednak se o ni oba víc bojíme. A pak je tu ještě taková věc, která mi dělá starost, i když vám to možná bude připadat směšné: oba se moc snažíme a ta naše holka je dost citlivá, takže to hodně vnímá. Tím pádem nás oba jaksi chrání. Nejen že se jednoho před druhým zastává, kdykoliv je tu i jenom náznak kritiky, ale chová se hrozně rozumně, je daleko dospělejší, než byly její sestry v tomhle věku. Trochu se obávám, že se to časem někde vyrazí. Jinak ale střídavou péči doporučuji všem, co spolu dokážou vyjít. Těch tatínků odříznutých od dětí je strašně moc. Napřed si musejí zvyknout na to, že ke svým dětem mohou jednou za 14 dní v sobotu, což musí bolet a když pak o děti začnou logicky ztrácet zájem, protože v sobě tu lásku udusali, sypou se jim na hlavu výčitky za to, že jsou bezcitní. Tak mi to teda občas připadá.

a ještě jednu věc bych dodala: dítě bude zřejmě u jednoho rodiče vždycky trochu víc doma. Moje dcera je doma víc u táty, protože ten zůstal bydlet ve starém bytě, kde ona má svůj pokoj. Trochu mě to mrzí, ale připadá mi to tak taky dobře. Ale my bydlíme tak blízko u sebe, že běžně, když je u mě, zaskočí k tátovi a naopak a stejně tak on může přijít za ní ke mně a já k němu. Ty hranice nejsou tak ostré a tak se to dá.