On je ve své podstatě docela hodný, nekouří, nepije... ale vadí mi, že vždy musí být po jeho, nerad pomáhá ostatním, je pesimista..., také on nechtěl mít děti. Já myslela, že ho změním, začala jsem doufat, ale od svých přátel jsem se dozvěděla, že děti bychom měli ale jen kvůli mě.

     Také je dost "šetřivý", a mě už přestává bavit čekat, až se rozhodne a uvolí něco dál pořídit.  Prostě toho bylo postupně víc a víc, a teď k němu necítím nic, jen velikou lítost, že to takhle dopadlo. Nemám potřebu se ho dotýkat, o milování ani nemluvě.. tento můj stav trvá asi od vánoc a stále se zhoršuje. On se ted pořád snaží, teď tvrdí, že děti chtěl a že se rozhodl mi jedno dát!!! za 2 roky... Má mě asi hodně rád, ale já už nemůžu dál. Nevím, co dělat, dotáhla jsem ho sem, koupili jsme dům..., ale trápím se a trápím jeho.  Vím, že těchto vlastností jsem si mohla všimnout dřív. Ale ono se to „rozvinulo“ až časem.

     A aby toho nebylo málo, tak trochu jsem se sblížila s mým dlouholetým kamarádem, možná proto, že jsem tady byla citově vyčerpaná. Pouze si píšeme sms. Nic víc... Pro něj to je asi flirt, já bych se – to přiznávám –  nebránila pokračování, protože to vypadá, že se výborně doplňujeme.. Trvá to už 2 měsíce, "travíme" spolu téměř každý večer, píšem si i přes den. Velký problém je, že oni spolu pracují s manželem v práci. Což je možná jedna z příčin, proč si stále jen píšeme. Rozum mi přesně říká, co bych měla dělat, ale i přesto moc prosím o tvůj názor nebo radu. moc díky Míša

ODPOVĚĎ:

    Míšo, nedávej si zas všechnu vinu – můžete za to pochopitelně dva. Je ale divné, že ty jeho nectnosti se ti ukázaly až tady, v Čechách. Pokud tomu rozumím, tak jste jako manželé spolu žili – tři roky – někde v zahraničí. Tam to šlo? Nebylo to tím, že jste asi měli jen byt a v podstatě žili jen „prozatím“? Že teprve tady, když jsi chtěla asi zařizovat atd. a především hnízdečko „zalidnit“, se všechno vyostřilo?

     Zkus si vzpomenout, co bylo těmi prvními většími střety... Já chápu, že už se ti s ním „nic nechce“ – ale než cokoliv nového začneš, je potřeba to předchozí vyřešit. Podívej se na to pohledem nezúčastněným, někoho třetího. A určitě bys pak oné dotyčné doporučila totéž... To máš podobné, jako když jíš polévku, pak zjistíš, že ti nechutná. OK, tak ji vyleješ, umeješ talíř, případně si vezmeš jinej – ale rozhodně si nenandaváš jiné jídlo to té nedojedené polévky... Nejen, že by to bylo už na pohled fuj, ale asi by to nebylo nic dobrého... No – vidíš, to ti asi jednoznačně normální připadá – ale začínat si s někým dalším, když současný stav není vyřešen a naopak to tu hrozí nějakými nepříjemnostmi, to by se „přehlédlo“, co?

     Holka, nedělej to... A ještě ti řeknu něco – ten kámoš tvého manžela, respektive jeho spolupracovník, přeci ví, že jsi vdaná...A za koho. Podívej se i na jeho situaci jako nezúčastněná. Ne nadarmo se říká: co udělá jiné, udělá i mě... Takže – už tohle je trochu nefér, nemyslíš? Ale to je zatím vedlejší – být tebou, tak si nejprve rozmyslím, co OPRAVDU  chci – co MUSÍM udělat. Abys neprováděla neuváženosti...  Pak, pokud budeš mít v podstatě rozhodnuto, že se s ním chceš stoprocentně rozvést, jak a o co se s ním chceš podělit, pak bys měla svolat „rodinnou radu“ o všech dvou členech :-))) a s manželem všechno v klidu projednat...Nebude to jednoduché...

     Nezní to asi zrovna tak, jak bys možná čekala – ale je to fér... A uvědom si – ty přeci taky budeš chtít mít někoho férovýho, ne?

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk