Přiznávám, že už je to nějaký pátek, kdy jsem na „TO“ kudlančí  „TO“ šel od lesa...

     Ona lezla přede mnou, po viklajícím se žebříku do koruny stromů, na lesní posed, odkud byl nádherný výhled do okolí. Nikde nikdo. Ani srnka. Jen ONA. Bylo to určité dobrodružství, protože při lezení nahoru jsem ani nevěděl kolik žbrdlíků mi zbývá do cíle, protože jsem vlastně nic neviděl. V jedné ruce jsem držel sekerku, abych nahoře poopravil již viklající se prkna, na kapse kalhot se mi boulila obrovská boule z hromady hřebíků, které mi při každém zvednutí nohy propichovaly látku uvnitř kapsy a píchaly mě do stehna. Ve druhé ruce jsem držel láhev vína a lezl jsem tak, že jsem měl hlavu zaklíněnou mezi jejími stehny, kterými mě vlastně přidržovala na žebříku, abych udržel rovnováhu. Pamatuju si, že jsme lezli velmi, velmi pomalu. Co žbrdlík, to žbrdlík. Já ke všemu ještě poslepu, s hlavou přikrytou její sukénkou, do výše asi 6ti metrů nad zemí. Nahoře to pak vlastně nebyla žádná soulož, jak ji mnozí znáte, nýbrž jakési milostné soustání. Ona, opřená o zábradlí, pozorovala, zda se neblíží vysoká a já – no to také znáte. To ani nebudu popisovat. Sem, tam, sem, tam…sem…a zase tam…

     Při dalších návštěvách už tam bylo zcela bezpečno a tak jsme se mohli oddávat i klasickým souložím (jak je znáte) až do pozdního října a bez obav z pádu.  Mimochodem – tam nahoře jsem viděl poprvé jelena v říji.

     No a třetí zážitek byl také kouzelný. To byl spíše nervák, ale stál za to riziko. Ona byla vdaná, avšak její manžel nebýval doma. To dá rozum. Kdyby byl doma, tak tam nepolezu. Její manžel byl policajt, vlastně ne, tehdy ještě ne. Tehdy byl eSeNBákem. Ona byla přes týden doma sama samotinká a čas od času uvítala moji návštěvu. On byl v Praze u tehdejšího pohotovostního pluku, jóoo u toho, který pak mlátil ty studenty na Národní a domů jezdíval jen na víkend.  Ležíme tam v natěšeném stavu, předehra pomalu doznívala, další touha se ozývala a ona mi povídá: “Myslíš, že by teď mohl přijít můj muž?“ Odpovídám, že nevím. „Přijel snad už někdy nečekaně?“ Prý jen jednou. No tě buuuuuh...  I když byl klíč v zámku, představoval jsem si jak vyráží dveře, jak tasí pistoli a nejprve střílí po mně a pak po ní. Vytrhla mě ze snění a nabídla mi i druhé ňadro. Že ho prý zanedbávám.

     Když jsem se nasytil oběma objemnými ňadry, odtrenkoval jsem se a chystám se k útoku. Zaskočila mne však další otázkou. „Skočil bys dolů z druhého patra?“ V zápalu vášně jsem si asi nebyl vědom své odpovědi, avšak teprve když jsem se uslyšel, že jsem řekl že jooo, polil mě pot. „Z druhýho patra?“ „To myslíš vážně?“   To vám byl nápor na nervy.... Slezl jsem z postele a jen tak, již bez trenek, okukoval, co by mě mohlo dole potkat. Betonový chodník a železné zábradlí. Lehl jsem si k ní a rozhlížel se po další možné skrýši. „Tak už pojď a netrap mně…, ani sebe. A stáhni už mi ty kalhotky, nebo mi je proděravíš...  Třeba  ne…při… je… de….“

     Že jsem přeskočil druhý zážitek??? Tak na ten si už vůbec nepamatuju.

Master  

linkuj.cz vybrali.sme.sk