Tentokrát jsem kladívkem přibrala i kousek prstu, už řvu bolestí i vzteky, a vyhlodaná díra ve zdi je ještě horší. Nezbývá než konstatovat, že manžel, doufejme, vše zachrání (cementem, sádrou a nakonec vrtačkou). Prostě panelák a obrázky v něm – to je u nás problém. Manžel po příchodu z práce shlédl poničenou zeď a se samolibostí chlapa konstatoval, že proč jsem to proboha nenechala rovnou na něm? Má ovšem hlad a tak je nutno se nejprve najíst. Po ukojení hladu se věnuje běžným rituálům všedního dne: malé posezení  u kávy a – už přepíná televizi na fotbalový zápas: s omluvnými slovy, že na fotbalovou sezónu jsem přeci byla včas upozorněna předem. Usmívá se a v očích má žádost, abych měla pochopení pro záležitosti "mužského světa".

     V rámci zachování lásky manželské mu sledování fotbalu odpouštím, ale připomínám se s prosbou o spravení zdi. Mám počkat... Po několika dnech (čekání na vhodnou dobu) konečně využívám prohry Čechů. Manžel na fotbal nadává, já mu přikyvuju a strkám do ruky vrtačku. Energii vzteku si tedy vybíjí na zdi, za chvílku je vše hotovo a obrázek krásně visí! Mám radost. Jsem moc ráda, když Češi občas prohrají....

     Ale v tom už někdo klepe naléhavě na naše dveře: když otevřu, poslouchám lamentaci sousedky, která spala po noční směně. Chtěla by, abychom vrtali potichu! Já potichu zuřím, neboť nevím, jestli lze někde sehnat tlumič na vrtačku. Večer jsme se s manželem rozhodli být spolu, vypít si dobré vínko a prožít jednu z romantických nocí. Byla jsem šťastná, seděli jsme potichu při svíčce a povídali si. Romantika ale zmizela velice rychle. Od shora se ozvalo mocné: "goooooooooooooooooooooool", pak veliký dusot, až nám málem spadl lustr. V obývákové stěně se roztančily skleničky a manžel nevydržel. Pochopitelně nevydržel nepustit televizi. Nemusím popisovat moje zklamání ze společného sdílení zážitků v paneláku.

     Co teď? Šla jsem raději uklízet nějaké ty maličkosti.Trošku utřít prach ze skříně v předsíni, urovnat věci v kuchyni. A jak jsem se tak dívala na tyhle dvě místnosti, napadlo mě, že ten, kdo navrhoval panelákové bydlení, spadl spíš "z višně", ale rozhodně v paneláku nebydlel. V kuchyni, kde jí celá rodina, kde má ženská plno práce –  je místa minimum. Těžko se zvládá práce v tak malém prostoru, nezbývá než se točit "jak kohout na báni". Přitom v předsíni je místa plno a úplně zbytečně. A pokoje? Zbytečně velká ložnice (asi aby si po rodinné hádce mohl postavit jeden z manželů vedle lůžek trucovní stan), ale druhý (dětský) pokojíček je miniaturní. Jak by bylo fajn zbořit alespoň některé zdi a přizpůsobit byt vlastním potřebám. Ptám se na to manžela, ale odpověď zní, že bohužel, všechny naše zdi jsou nosné... A je po úpravách, po jakýchkoliv případných rekonstrukcích.  

     Fotbal mezitím skončil, já vše uklidila a jdeme spát. Po chvíli se na chodbě rozštěkal pes.V našem domě má pejska více lidí. A hned mu také nejeden pejsek s nadšením odpovídá.Chce se mi spát, je už plno hodin, ale sousedi jdou po fotbale ještě vyvenčit své miláčky. Věřte, já zvířata miluju, ale jsou chvíle, kdy mám chuť na ně vzít pušku. Další den jsem se opět moc nevyspala. Soused nad námi pořádal "oslavnou super párty", zábava velice rychle přešla v řev a tanec na hudbu rockových skupin mi vydusával díru do hlavy... Asi se tam do zábavy ponořili trochu víc, protože se zničehonic rozřinčelo padající sklo – někdo tam vysklil okno. Poté vše utichlo. Musím přiznat, že jsem to prožívala jako satisfakci za probdělou noc a se škodolibým úsměvem na rtech konečně usnula. Jak jsem ale zjistila hned nazítří, škodolibost se nevyplácí. Otevřela jsem naše okno o něco rychleji než bylo vhodné a rázem jsme na tom byli stejně jako soused...

     Nemohu ještě zapomenout na výtah. Tahle pojízdná komůrka má také svá specifika: jízda naším výtahem je zkouškou tolerance a především schopnosti zadržet dech; mohl by se úspěšně využívat jako cvičení pro potápěče. Tamější zápach totiž připomíná pole, které nedávno zemědělci pohnojili. Nevím, jak vyřešit další „výtahový“ problém – zda malým dětem v zájmu dobré výchovy zalepovat oči neprůhlednou páskou, neb po přečtení "výtahových témat" pokládají spoustu otázek, na které by měly ještě čas. Ale jinak musí uznat, že stylově jsou výtahoví mistři grafitti docela dobří. Až tedy na význam jejich malůvek...

     Občas si zoufám a občas si říkám: „Čert vem všechny architekty, jejichž šikovné hlavy vyprojektovaly naše paneláky.“

Lenka Bohumínská

linkuj.cz vybrali.sme.sk