Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Že je Můrinek člověk se psí tváří a pes s lidskou kůžičkou, je všem okolo notoricky známo. Rovněž se o něm ví, že je vyhraněný intelektuál, který má své privilegované autory klasické literatury, je gurmet v jídle a bonviván mezi ženami. Při jedné z častých návštěv u Dády a Patricie jsme si všimly, že by nám nejspíš něco rády řekly, ale jaksi nevědí, jak do toho.

     Až těsně před odchodem přinesla Dáda knížku od Remarqua, otevřela ji asi deset stránek před koncem a odhalila věc zdrcující: obě protilehlé stránky byly potrhány, přesněji řečeno rozproužkovány na úzké cimpry i campry.  V této moderní domácnosti mají postele cca 15 cm od země, jejich nočními stolky je koberec všude kolem, kam lze dosáhnout. A tak rozečtená knížka ležela na zemi, volně všude se toulajícímu pesánkovi k dispozici...

     Vzhledem k tomu, že NIKDY! nikdy nic takového neudělal, vzepjal se náš obrovský obranný systém a obě jsme unisono tvrdily, že Můrinek by tohle v životě neudělal, on že si žádných papírků nevšimne, že trhá jen zmačkané dopisní obálky, které mu jsou k laškování předhozeny. Na důkaz našeho přesvědčování jsem popadla nejbližší časopis, ležící na stole, a pohodila jej na zem před čubíčka. Můra se tvářil že nic, že je něžná pesinka k pomilování, a sotva Lenka ukončila dlouhou tirádu na téma: „Tohle děťátko je tak inteligenčně na výši, že by si nějakého obyčejného Remarqua ani nevšimlo, ten čte lepší literaturu", nenápadně se k časopisu přišmrdolil (byl to televizní program na příští týden) a několika přesnými zásahy jej rozcupoval...

      Nejlepší na celé věci bylo, že nás pak obě dvě delší dobu konejšily a přesvědčovaly – že to byl v podstatě Můrinkův přehmat, že se vlastně rozčílil nad nemožnou úrovní našich masmédií a ať si z té blbosti nic neděláme, že se na televizi stejně moc nedívají. Ten krysák přitom stál, střapatou hlavičku elegantně na stranu, vrtěl zadním cancourkem a způsobně se dávil krůtí šunčičkou, kterou do něj ilegálně Patka s mnoha omluvami za šířené pomluvy cpala. A kdo to nakonec všechno odnesl? Já! Čokl měl po slané uzenině žízeň, doma vylemtal mističku vody a ve dvě v noci, ve čtyři v noci a v šest v noci mne budil a nutil ven. Vždy se pak pochopitelně nažbrundal znovu.

     V osm v noci (v den sváteční spí prvorozená běžně do jedenácti) milostivě vzbudil Lenku, která převzala čůrací štafetu. Kolem desáté jsme raději jely na zahrádku. Tam nás na vyměšování nepotřebuje... daniela

Minulý článek: Kukaččí mládě

linkuj.cz vybrali.sme.sk