Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

My matky jsme si tedy v poklidu povídaly, občas nasávaly vonný grog a netušily hrůz okamžiků příštích. Patka se pochlubila, kdo všechno jí co přinese – skripta, sešity, výpisky a taháky, případně se vyptávala Lenky na podrobnosti z jejího maturitního klání. Lenka totiž už měla maturu za sebou (její anděl strážný přímo exceloval – naučila se pár otázek a všechny co uměla, skutečně dostala...)   Dáda, Patriciina máma,  sice občas propadala hororovým představám, ale většinou končila debatu mávnutím ruky: Danielo, já ti věřím, ty jí to do hlavy nacpeš A já se snažila a pilně ji učila.  Dáda, velmi šikovná na cokoli, jí totiž předchozích čtrnáct let vkládala do hlavičky, že prostě je smůla, když něco neumí, ale zas to jde lehce opsat... A tak tedy celou školní docházku písemky spořádaně opisovala a v poklidu procházela do dnešních dnů. Nyní si obě uvědomily, že s tou maturitní akcí to nejspíš nebude tak jednoduché. Opak byl však pravdou. Když jsem  se po pár dnech zjistila, že Patyna na mé otázky reaguje poměrně  inteligentně a že nic nenasvědčuje tomu, že by si s nějakou tou úvahou na dané téma neuměla v případě nutnosti nejnutnější poradit, uklidnila jsem Dádu a bylo vše v pohodě. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Nakonec vše dopadlo podle zajetého receptu. Od hodné paní učitelky dostala asi týden předem správné maturitní téma, takže bylo dost a dost času,  počítačem přes tiskárnu vyrobit třístránkový elaborát v mikropísmu. Čtvereček papíru, jen o málo větší než lístek do metra, zvládla v pohodě opsat a díky svým schopnostem uculovat se v pravý okamžik, později i odmaturovat. Za dvě. Vzhledem k dobře vypracované písemce se ústní zkouška odbývala poměrně v poklidu...  

... Když  měl i Můj Syn psát maturitní písemku z češtiny, klepala jsem se strachem. Byl převelice samostatný a jakoukoliv pomocí pohrdal J. Proto jsem, v předvečer dne „D“, uvítala jeho vstřícnost mým vtíravým nabídkám „tak trochu si popovídat o případných slohových či gramatických záludnostech“. Chrlila jsem ze sebe co šlo, ale uvědomovala si současně, že ho šidím o pár hodin ranďátka, což nelibě nese a nemá tím pádem náladu se vybavovat o nějakém trapném úvodu, zbytečné stati, případně  na nic závěru. Přesto slíbil, že jak se ráno ve škole dozví témata, hned zamobiluje. Já budu nažhavená a vyřinu během následujících třiceti sekund čtyři a půl stránky textu. Strašila jsem v den písemkový už od šesti, a když v půl deváté volal, zvedla to spící Lenka (volaný mobil byl její) a opakovala mi mátožným hlasem vybrané maturitní téma, které jí ze školního záchodu našpital do ucha: „Velké radosti z laskání krásných těl...“ Nejsem puritánka, myslím, že dovedu psát téměř o čemkoli a na trojku bych zvládla snad každé téma, ale tohle že jim dali? Seděla jsem v Lenčině pokojíčku na zemi, tupě zírala do blba a uvědomovala si, že – v tom Robert prohlásil, že všechno ví, že toho bude mít moc, ať zase nešílím,  že se  ještě určitě ozve. Ozval, řekl stručně o čem a jak psal, že to dopadlo dobře –  a zasmál se našemu přeslechu.

Správné téma jeho slohovky znělo: „Velké radosti tryskají z krásných děl...“

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk