Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

      Vyjedu v sedm ráno, jedu 6 hodin, na dvě hodiny zastavím a jdu buď do postele, nebo pryč od trucku. Pak jedu další čtyři hodiny, jsem v cíli a mohu ještě 5 hodin pracovat, ne však řídit.    Potom musím jít na 2 – 8 hodin spát, nebo prostě jinam. Mimo službu. Po dvou hodinách mohu znova do práce, počet povolených hodin záleží na tom, kolik hodin jsem pracoval před posledním odpočinkem. Pokud jsem jen řídil, byly to 4 hodiny a já mohu jet dalších 6 hodin, 4 + 6 = 10. Když jsem byl mimo službu celých 8 hodin, počítání začíná znova. Aby to nebylo tak jednoduché, čas tankování, kontrola soupravy, zkrátka cokoli co je placeno, patří do rubriky "ve službě, ne řízení" (on duty not driving). Všechno, co dělám pro sebe mimo ležení ve sleepru, je "mimo službu"(off duty) a počítá se do odpočinku.       

     Paráda, že? Zastavíte na truckstopu, a v okamžiku, kdy opustíte kabinu, začíná vašich 8 hodin odpočinku: dojít do budovy, vyprat si, vykoupat se, najíst. Pak si chvíli zdřímnout a vašich osm hodin je pryč a znovu za volant. Je tam ještě jedno omezení, během posledních osmi dní smí řidič pracovat 70 hodin. Pak musí zůstat stát a smí pokračovat, až mu počet hodin za posledních osm dní klesne pod tuto hranici. To se mimo jiné kontroluje hlavně na váhách (když už vás mají, tak to proberou všechno), a mají tam oplocené kusy parkoviště, kam vás i s truckem zamknou a nepustí ven, dokud neuplyne potřebný čas a nedostanete se pod limit. Policajt na silnici to řeší tak, že Vám sebere klíčky a řidičák a nevrátí dokud, no to už víte. J Případně to vše předá další směně a ti vás pak vysvobodí.
     Pokuty za porušování těchhle předpisů jsou vysoké, za falšování údajů ještě vyšší, pokud vám na to přijdou. Bohužel, (nebo naštěstí ?) mnoho amerických řidičů nechápe, že k tomu, aby mohli předpisy porušovat, je nejdřív musí perfektně znát. Našinec, vychovaný Švejkem, to ví. Když jsem tahal mobile homes, jedním z častých dodacích míst byl Kalispell, Montana.  Je to od Boise asi 800 mil (po dálnici) a tak jsme neměli šanci to za den legálně ujet. V praxi ale jsme nejen dojeli tam a odevzdali dům, ale ještě dojeli 200 mil zpátky do Missouly. To bylo celkem asi 1000 mil (1600 km) a 16 – 17 hodin za volantem. Podle log book jsem ale v Kalispell nikdy v životě nebyl, vždycky jen do Missouly, tam si pro dům někdo přijel, na parkovišti u motelu jsme to přepřáhli a já jel druhý den domů. Že si takhle lžu sám sobě je jasné, času na odpočinutí moc nezbývá a únava udělá svoje. Bránili jsme se – my řidiči – jak jsme mohli, ale stáli jsme proti jednoduché hrozbě: když se Vám to nelíbí, tak koukejte vypadnout, za bránou čekají další.      

     Došlo to tak daleko, že šla naše delegace do místní úřadovny Federálního Department of Transportation (řidiči obávané DOT) s udáním na podnik, s našimi vylhanými a zfalšovanými log booky, s všemi potřebnými podklady, jen abychom se zachránili od teroru. Dopadlo to tak, že do závodu přišla komise, která shledala vážná porušení zákona a závod dostal nejvyšší možnou pokutu – 100 dolarů… Vzhledem k tomu, že za falšování dostane řidič klidně 1500 $ pokuty, je to výsměch. Navíc jsme pak všichni dostali v závodě písemnou důtku za porušování předpisů.

Tak, tohle je taky Amerika. Michal Málek, Boise, Idaho

linkuj.cz vybrali.sme.sk