Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Jsem toho názoru, že správnej pes se musí občas proběhnout po trávníku, něco ulovit, vyhrabat, roztrhnout, prostě mít taky trochu fraj. Jednou je to potomek divokých lovců, vůdců smeček.. Z toho důvodu jsme jeli na zahrádku. (Přiživila jsem své choutky na konto psích radovánek.)

Můrinek zpočátku capkal jako turista po cestičce ze žhavých uhlíků: každou nožičku nejprve opatrně zdvihl, zauvažoval, spustil – ono to nekouslo a nebolelo. Po investigativní chvilce a pečlivém vyhodnocení terénu začal „myšičkovat", tj. snažil se myší, možná že i krtčí – co já vím, co tam se mnou na zahrádce ještě vegetuje – dírkou propasírovat někam směr Austrálie. Jeho bílé, jedenáct centimetrů dlouhé vlásky se urychleně měnily na chlupaté šedohnědočernozelené cucky a přestal libě páchnout. Soused vedle měl navezené koblížky na vylepšení bonity půdy. Po dvou třech hodinách, kdy jsem zryla něco záhonků, Lenčilinka si přečetla něco kapitol a Můrinek slastně dokončil přeměnu z polštářového psíka na navlhlou smrdící špinavou a již nehybnou zfilcovatělou zrůdičku, jsme jeli zpět do lůna Jižního Města.

Kafe, video, pár telefonů, a byl tu večer. Po vyčůrání (psa), cca v 18 hod., jsem ho zabořila do teplé vody v umyvadle. Následovalo několikeré repete, pak zabořit do závěrečné koupele tzn. do vany s vlahou vodičkou a kvalitním šampónkem. Když se Lenka nedívala, drala jsem toho zasmrádlého ušmudlance i kartáčem... Čubíčkovy dlouhé chloupky byly znovu bílé, i když po půlročním špatném (správněji řečeno žádném) česání na psí vnitřní straně zcela zcuckané. Z tohoto důvodu jsme se po delším zvažování našeho státotvorného problému rozhodly navštívit s chlupáčem kvalifikované pracoviště, respektive nějaký ten psí salon a nechat ho uvést do předepsané krásy. V oblíbených Zlatých stránkách jsme vyhledaly pár telefonů, obvolaly a se objednaly.

Přišel den, kdy jsme se měly dostavit do Psího Salónu Krásy kdesi na pražském okraji a to na desátou. Po půl desáté jsme zjistily, že baterka dceřina  vozidla je vybitá a fofrem uprosily  přítelkyni Dádu i s dcerou, aby vzaly svůj pojízdnější automobil a nás tři do něj. I jeli jsme,  my čtyři ženské a  psí mužíček. A dojeli včas. Při výpadovce, v jednom už podstatně vylepšeném domečku, byl z ulice vchod do nudlovité místnůstky cca dvakrát dva, tj. čekárny, prodejny a výstavní síně. Dále Salón pokračoval několika schůdky dolů, do suterénní místnosti, kde se na dvou kempinkových stolcích odehrávalo to hlavní. Ještě byly vzadu jedny dveře do neznáma, odkud krášlitelky přinášely vypraná zvířata. Po vyfénování byl klient postaven na stůl a kovovým hřebenem pročesáván. Měl-li místo srsti cucky, byly bez milosti vyrvány. Dalším mučícím nástrojem byl kovový kartáč (husté jemné drátky), kterým se vyčesaly poslední nepoddajné zbytky. Už jste měli někdy špatně rozčesané, případně zacuchané vlasy? Tak si představte, že by vás macecha nebrala něžně od konečků a nepostupovala rozčesáváním zvolna vzhůru, ale rovnou a zostra,  dlouhými pevnými tahy – prostě vám hlavičku pořádně prokramplovala. 

Nikdy, v žádném z  jeho přemnohých historickohysterických zážitků, nikdy takhle strašně neplakal. Řval. Dal do toho celé své psí JÁ. Ještě ho nějak nůžkami okousaly a po necelé hodince nám ho za nepatřičný obnos odevzdaly. Třesoucí se olysalá huspenina rozhodně nebudila dojem příštího championa, tvůrce nové luxusní psí populace. Na nožičkách měl sem tam nějaký ten zanechaný chlup, bříško sice hezky vyholené, ale i místy do krve  zdrápané. "Když hlavičku myje, o škopíček bije, když mi vlásky češe, krev potůčkem teče..." Tyhle smutné verše písně o osiřelém děťátku mne napadly, když jsem z rukou zkušených psích kadeřnic přebírala naši předtím tolik zknocenou krysku. 

Od té doby stačí vzít do ruky hřeben, aby ocásek stáhnul spodem až ke krku. Případně se rozplacatí na koberci, všechny pacičky zastrčí pod tělo. Dokáže záhadně zasunout do neviditelna i hlavičku, takže zůstane z celého psiska jen bílá strnulá chlupatá roura zvící 25 centimetrů. Vždycky jsem myslela, že ho jeho maminka měla spíš se siamským kocourem (vzhledem k jeho hlasovým schopnostem i perfektní schopnosti vyklenout hřbet jako kočka). Případně s obzvláště přítulným papouchem, což vyvozuji z jeho záliby v sezení za krkem (mým, Lenčiným, Robertovým či jakýmkoli jiným provozuschopným). Teď jsem však téměř přesvědčena, že kladně zabodoval i  nějaký ten sexu schopný želvák...

daniela

Minulý článek: Remarque

linkuj.cz vybrali.sme.sk