S příchodem supermarketů je však voda pro ně a pro dodavatele, důležitým obchodním a finančním katalyzátorem, artiklem, navyšujícím jejich zisky. Nemám teď na mysli prodej balené vody v PET lahvích. Mluvím o vodě, obsažené v mnoha potravinářských výrobcích, které dosahují mnohem větší hmotnosti a zákazník si ji tak kupuje spolu s výrobkem a proti své vůli. Je však nutné poznamenat, že voda obsažená ve výrobcích, je několikrát dražší, úměrně k ceně výrobku, než stejné objemové množství přírodní vody, obsažené v PET lahvi.

     Nedávno mi volala žena do práce a ptala se, co budeme OPĚT na chaloupce o víkendu vařit. Tuto otázku mi ostatně dává velmi často. Asi proto, že ví, že mezi spoustou hloupých, až klukovských nápadů, mívám občas i jeden, dva, někdy i tři dobré. Někdy volá také proto, že snad vyčerpala svoji kuchařskou fantazii a spoléhá na nápovědu. Povídám jí, že něco jednoduchého. O víkendu má být krásně a přece nestrávíš slunný den v kuchyni. Přerušila mou úvahu a říká: “Jen zase neříkej, že chceš bramborovou kaši a něco k tomu.“ Povídám jí, že mám nápad. „Udělej bramborovou kaši… a smažený sýr s oblohou.“ J)  „Já udělám tatarku a bude šmakec“. Já totiž tatarku umím. Nakrájím najemno cibulku, kyselou okurku (to byste koukali jakým fofrem, jako kuchař profík a beze ztráty prstu), smíchám vše s majolkou, opepřím, špetičkou dosolím, zředím trochou láku z okurek, řádně zamíchám a hotovo. Někdo tam dává i trochu hořčice. Já ne!

     V sobotu byl smažený sýr s oblohou, hedvábnou kašičkou maštěnou máslíčkem a tatarkou. Abych byl přesný – MĚL být smažený sýr s kašičkou, máslíčkem, tatarkou, oblohou…

     Žena byla nešťastná. Všechen sýr jí vyprskal ze strouhankového obalu a rozplynul se neznámo kam. V pánvi byste ho rozhodně hledali marně. Pod slupkou dozlatova opečené strouhanky a vajíčka byly sice jakési zbytky sýru, ale ta známá, asi cm tlustá tahavá hmota, ta to rozhodně nebyla. Zato v pánvi bylo mnohem více tekutiny, než kolik oleje tam žena nalila.  Z jinak chutné osmaženého obalu ze strouhanky se, díky nepatrným zbytkům sýrové hmoty, stala tvrdá žvýkačka. Hledal-li by někdo sýr, dalo by hrát známou dětskou hru a říkat: “Samá voda, samá, voda…a nikde by ani nepřihořívalo. Teď už vím, že na smažení se musí koupit ten nejdražší a nejtvrdší sýr. Ne však ze supermarketů. To byla moje chyba. Výrobce asi nepočítal, že by byl jeho výrobek zpracován za tepla.

      Něco podobného se odehrávalo i jindy, v rybím podání. Když jsem přišel z práce, již u dveří jsem cítil smažící se dobrůtku. Ryby mám rád. Všechny. Sladkovodní i mořské. Přicházím do kuchyně a místo „ahoj“ slyším: „Podívej, to jsem dnes koupila v Bile. Mražené mořské štiky. Mělo jich být asi tři čtvrtě kila a je z nich pár malinkých ocásků. Kdybys viděl, kolik v tom bylo vody…“

     Jen namátkou – některé poznatky normálního spotřebitele, který nakupuje rád, co vidí.

     Nanukový dort: dříve smetanová pochoutka, dnes samá voda, spousta vody…Smetanové jsou snad jen ty od Family Frost, které vám přijedou až před barák. Koupíte-li si italskou zmrzlinu, zjistíte, že kolem Itálie pouze letěla. Když zmrzlinu v Česku, tak „Savětskoje marožnoje.“

     Párky, včetně těch se sýrem: Už nikdy! To je tak něco otřesného. Kostní moučka, škrob, éčka a opět voda…

     Tzv. šunkový salám: Přesolené „něco“ blátivě nechutného a mnohý turisťák už snad ani není pro turisty. Mnohem lepší je krájený vepřový bok.

     Nízkotučné jogurty: Řídká emulze – snad zředěné kysané mléko – barvivo, jen trocha ovoce. Reklama Danone lže. Optimisticky naladěnou jahodu, která do něho sama skáče radostí, jsem tam nikdy nenašel.

     Rama, Perla a všechny vlastní i nevlastní sestry másla: Manželka mi tu nepochoutku kdysi naordinovala, protože jednou mi při preventivce našli cholesterol. Avšak od té doby, kdy jsem chodil tajně do ledničky na jihočeské máslo a ignoroval jsem ty výše zmíněné ségry i s významným TY!TY!TY! paní doktorky, cholesterolu jsem se náhle zbavil. Při dalším odběru krve – nic. Jihočeské máslo mi ho trvale odstranilo z těla. (Byl-li tam kdy nějaký).

A vůbec – nejlepším mazivem na čerstvém chlebu je domácí škvarkové sádlo se zlatavými, mírně posolenými škvarečky, kyselá okurka a žejdlík dobrého piva.

PS. Omlouvám se všem aktivním dietářkám v pokročilém dietním stádiu, pro které je bodová, zelná či jiná dieta denním chlebem a nedílnou součástí jejich přepestré a zdravé výživy, že jsem se od nevinné vody, nemající pražádný vliv na lííínii, dostal postupně až ke škvarkovému sádlu.  Nebylo to mým cílem.

Master

linkuj.cz vybrali.sme.sk