Znám pár rodin, kde to skutečně není extra naklizené, kde nejsou vázičky ve správných úhlech, na správném místě – ale kde je „tak trochu“ všechno všude, neboli organizovanej binec. A přesto je rodina šťastná, spokojená, dětičky vzkvétají. Opravdu štěstí není v naklizeném bytě… (což ovšem neznamená – pro případné kverulantky – že upřednostňuji nepořádnou domácnost.). Znám zase pár dalších, kde je vše „jak ze žurnálu“, řekla by moje moudrá babička, ale přicházejícímu manželovi se s každým blížícím se krokem prodlužuje xichtík. Co ho za dveřmi zase  čeká? <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

 Příklad: dcera jedné mé kamarádky, dvě malé děti, dvoupokojový moderní, dobře a kvalitně zařízený byt (velmi dobře finančně obdařenými rodiči), v podstatě není nic, co by jim chybělo. A přeci jsou v současné době už rozvedeni. Vzpomínám, jak jsem do Kateřiny hučela: prosím tě, nesmíš se na něj vrhnout, sotva uslyšíš ve dveřích klíč!

 Co však následovalo? Děs – dokonce jsem to zažila na vlastní kůži, protože jsem tam jednou byla na návštěvě: klíče zaštrachaly v zámku, Kateřině najednou ztvrdl obličej, vyskočila, neslyšela neviděla a už byla v předsíni. Sotva Petr vešel, začala: „Jak to, že jdeš tak pozdě? Pokud vím, tak končíš v 15,15 a kdybys se nikde nezdržoval, už jsi tu mohl tři čtvrtě hodiny být. A neříkej zas, že byly zácpy, nejsem blbá. Ne, počkej, nesvlíkej se, musíš ještě zajet pro to maso k vašim, včera jsi to zapomněl a jak vidím, tak dneska jsi sklerotickej zas. Já jsem babičce říkala, že to určitě zapomeneš! Hele, a řekni svý mámě, ať to příště nekupuje tak prorostlý, víš, že to pak musím hodinu vykrajovat…. „

  Petra jsem tedy ani neviděla, protože vlastně aniž vešel, odešel. Katka dosedla a začala si stěžovat: : A představ si, Danielo, že nám v poslední době ani nefunguje sex. Já jsem mu řekla, že jsem mladá, že mám pochopitelně fyzický nároky. No uznej, to je přeci nutnost, ne? A on už druhý týden stávkuje. Já jsem mu ráno řekla, že jestli to takhle povedeme, tak že je zralej na sexuologa. Nebo myslíš, že bych měla sehnat viagru? To přeci není možný, v jeho létech! Asi si s ním, až přijde, budu muset pořádně promluvit, jak si to vlastně představuje dál. On ani kluky nezabaví, skoro se mnou nemluví a když, tak jen odsekává. A v posteli je to prostě eunuch… Já mám podezření, že určitě má jinou! No, v práci to asi mít nebude, když jsem tam za ním minule byla, tak jsem to tam těm jeho ženskejm řekla, že  mám pocit, že mi asi zanáší. Prej o ničem nevědí….“

 Ano, nakonec Petr opravdu – později –  zanášel. A i když jsem věděla, že Katka má v mnoha věcech pravdu, že Petr skutečně není žádný „dokonalý manžel“, že Katka opravdu dělá mnoho pro děti i domácnost – oni dva, to nebyl manželský pár, to byli dva bojovníci o trůn.

 Manželství je sice v podstatě boj, ale nemá to být boj těch dvou proti sobě, a jich obou „o to jejich“… mají vytvořit v tom nejlepším případě jednolitou bojovou jednotku proti všem J.

 Bohužel, ne vždy se sejdou dva vyrovnaní jedinci, kterým všechno od samého začátku klape. Je potřeba, aby alespoň jeden z nich, nejlépe je, když je to žena, byl ten diplomatičtější. Snažit se uklidňovat rozbouřené vody, vytvářet milé, příjemné, veselé prostředí – to není žádný ústupek, to není žádné podlézání. Je to přeci tak jednoduché: bude-li spokojen jeden, budou spokojeni posléze oba. Protože normální šťastný člověk se snaží, aby byl šťastný a spokojený i ten druhý.  (Píšu normální, teď nemyslím někoho, kdo je vyloženě bořitel domácího krbu, na toho asi přijemné uvítání platit nebude…)

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk