Po prvním přečtení letáčku máte dojem, že vaše dítě prostě umře hlady. Pro ekzematika nejsou vhodné citrusy, dráždivé koření, konzervační látky, kakao, čokoláda, jahody, rajčata – atakdále atakdále... a pak samozřejmě je bezpodmínečně nutné vyloučit všechny potraviny, na které má vaše dítě konkrétní alergii, což v Adélčině případě znamená ryby, ořechy, vaječný bílek a – lepek.

      Nevíte, co si počít, ani si zprvu neuvědomujete, jak velké je to omezení. Co to vlastně znamená – taková bezlepková dieta? Lepek je obsažen v mouce, čili „bezlepkář“ nesmí nic, co je z mouky. Běžný chleba, pečivo, těstoviny, knedlíky, omáčky, polévky s jíškou, salámy... V praxi to pak obnáší to, že svému nudícímu se dítku v sámošce nevrazíte do ruky rohlík. Že nepojedete nikdy na dovolenou do hotelu nebo někam, kde nemůžete vařit. Že na návštěvy si nosíte své vlastní občerstvení. Že pečivo objednáváte několik dnů dopředu, lítáte pro něj do speciálního krámu a při placení si sáhnete hodně hluboko do kapsy.

     Že v okamžiku, kdy vaše robátko doroste školce a posléze škole, hledáte pochopení personálu jídelny (já zatím vždy i nalezla) a večery doma pak trávíte vařením obědů do školky... Že nikdy nepůjdete v neděli na zákusek do cukrárny. Že se nikdy nemůžete spoléhat na to, že když se někde zdržíte a vaši ratolest přepadne hlad, že cestou někde něco koupíte. Že na plotně budete mít vždy víc hrnců – na to bezlepkové extra. Že, že, že....

     Tohle všechno si ale uvědomíte až časem. Zatím třímáte v ruce letáček a nevíte, co tomu děcku vlastně dáte jíst. Pak si ale vzpomenete, že krom letáčku jste dostali i kontakt na  bezlepkovou prodejnu a v nejbližším možném termínu se tam vypravíte. Sortiment se zdá na první pohled docela slušný, ale jste absolutně bez zkušeností... A tak nevíte, co na co použít, co je dobré a co ne a navíc – musíte hlídat i další zakázané potraviny, než jen lepek. Takže ta docela pěkně vypadající bábovka pro vás není, jsou v ní totiž celá vejce, čokoládová poleva také vadí...     

     No, ale přece jen nakonec vyberete, paní prodavačka pomůže a začnete sbírat první kuchařské bezlepkové zkušenosti. Vyzkoušíte některé hotové směsi, něco opravdu není k jídlu, jiné se docela dá... Vyzkoušíte si vlastní recepty – já třeba jsem vyloženě pyšná na svoje bezlepkové houskové knedlíky – jinde zase zjistíte, že tudy cesta nevede – jako například já u pokusů o vánoční linecké... U jejich vyvalování jsem se navztekala až hanba a tak dvě třetiny se mi pak rozdrobily upečené – prostě to nedrželo pohromadě...

     Jde čas, vy postupně zvládnete všechny peripetie, získáte praxi a – zvyknete si. Ale ani tohle není všechno. Vy jste si zvykli a hlavně víte, proč to děláte. V tomto duchu to vysvětlíte i svému malému dítku. A zároveň jedním dechem dodáte, že je to sice blbý, že to víte, ale že by také mohlo být mnohem hůř. Že jsou děti, které jsou mnohem a mnohem nemocnější a že musíme být rádi, že vlastně v jejím případě JEN nesmí něco papat. Snažíte se nepěstovat bolestínství, pocit – já jsem chudinka... S podivem je, že už docela malé děcko to pochopí. Na rozdíl od některých dospělých...

     A tady bych si opravdu chtěla postěžovat. Protože někteří z nich si neuvědomují, že litováním – „chudinko, ty to nemůžeš, viď..?“ – spíš ubližují.. Ale alespoň chápou, že to dítě OPRAVDU něco NESMÍ. S čím se však smiřujete opravdu těžce, je ještě další přístup – „že ty všem těm doktorům věříš! Bych jí dávala všecko a byl by klid! Na, vezmi si, Adélko, to ti přeci  nic neudělá!“ „Copak  si nemůže vzít ani tady ty obyčejný piškoty?“ Ne, vždyť jsou z mouky... „No jó, piškoty jsou vlastně z mouky..Ale pro pár kousků by se snad zas tolik nestalo...“

     Chvílemi pak jen žasnete nad tím, čím vším vás může nejbližší okolí překvapit.. A pak jen propadáte bezmocnému vzteku... To když se dozvíte, že na návštěvě u babičky Adélka papala to a to, že tatínek jí už zase dal něco, co nesmí...

     Přiznávám, že všechno se dá zvládnout – extra vaření, zvládli jsme školu v přírodě – dopředu jsem si obstarala jídelníček, krom kufru tam s Adélkou putovala i velká taška s jídlem, kterou si hned přebral personál školy v přírodě. Opravdu, věřte mi – všechno jde. Ale když vám pak někdo z nepochopení, lhostejnosti či pocitu, že on je chytřejší než všichni doktoři, vaše úsilí maří, to jsou chvíle, kdy máte pocit, že Don Quijote to s těmi větrnými mlýny měl mnohem, mnohem lehčí, než vy... Valerie

linkuj.cz vybrali.sme.sk