Kdy to přišlo u mě? Tedy cca v kolika létech? No, v tomhle budu hodně netypický: já jsem věděl, že chci děti, už jako malý kluk. Moc se mi zamlouvala i představa hodně velké rodiny, kde by byly děti moje a třeba i adoptované. Takže nějaká zlomová chvíle nikdy nepřišla. Samozřejmě v momentě, kdy jsem měl vedle sebe partnerku, se kterou by to bylo možné, nabrala ta touha intenzitu a mohla být konkrétnější.

      Na teoretické úrovni jsem věděl, že by bylo dobré mít dostudováno, kde bydlet a tak dále, ovšem v praxi jsem to zase tak moc neprožíval. Věřil jsem si, že bych to zvládl i např. při škole, když by se nám to "přihodilo". Dnes se na to dívám o dost zodpovědněji, ale tenkrát, krátce po papírovém "dospění", jsem měl pocit, že bych pohnul horou, kdyby o to šlo. A taky byl ještě chvíli reálný socialismus, jehož jedinou výhodou bylo, že člověk (s nepošramoceným kádrovým profilem) nemohl padnout na úplné dno. Jedinou, zato velkou starostí bylo bydlení. Naštěstí se nic "nepřihodilo" :-), takže u mě to šlo v pořadí: dodělaná škola, slušná práce, sehnané bydlení, rodina. I když to nebylo úplně dokonale naplánované a první miminko s námi absolvovalo asi dva měsíce podnájmu, než jsme mohli do vlastního (dodělávám to dodnes :-)... Sám o sobě ovšem tenhle postup nezaručuje vůbec nic, nakonec ani já jsem rozvodu neunikl :-)...

     Jednoznačně jsem pro všechno, co jsi zahrnula pod další otázku – týkající se  "užití si života". Jen ten termín nemám moc rád, protože život se má (a dá) užívat celý, nejen ta část "bez závazků". Určitě není vůbec důležitý počet partnerek před tou "pravou", spíš jde o to, jak kvalitní vztahy s nimi vytvořím, jak hluboce se naučím otevírat druhému člověku. Může to vyjít i napoprvé, znám takové případy, i když je jich hrstka.

     Ale to už je věc štěstí, kolik jich bude, nedělal bych si z toho dopředu nějaký program. Mnohem důležitější je vlastní vývoj, zjišťovat, kdo jsem, co chci od života, co pro to dokážu udělat. A hlavně: Naprosto se osamostatnit od rodičů! Výborné jsou dlouhodobé pobyty v zahraničí, kde člověk musí fungovat naprosto sám za sebe a nikdo mu "bebí nepofouká" – doporučuju mužům i ženám :-). Kdo se nedokáže odpoutat od původní rodiny a jít životem zcela bez opory, není pro život v páru a s dětmi moc použitelný. Ovšem – odpoutání se od původní rodiny – rozhodně neznamená prásknout za sebou dveřmi a zanechat spoušť ve vztazích, to o vyzrálosti a připravenosti na vlastní rodinu také nesvědčí.

     No a na závěr, pro dívky žijící v bludu, že miminkem připoutám toho druhého (platí ovšem i pro pány zcela recipročně): V žádném případě si nepořizujte dítě, pokud po něm oba netoužíte – teď v tuto chvíli. Věta: "Možná za rok, za dva," rozhodně neznamená touhu po dítěti. Pokud svého partnera do rodičovské role jakýmkoli způsobem vmanipulujete (zvláště pak, pokud zcela jasně prohlásil, že děti fakt nemusí), máte budoucí rozpad rodiny téměř zaručen.

     Uvědomte si, že mít a vychovat děti, je běh na zatraceně dlouhou a těžkou trať, při kterém budou skřípat občas zuby i ti opravdu rodinně založení a zodpovědní (opět bez ohledu na pohlaví). Že je to rozhodnutí, které nečiníte jen za sebe, ale i za ty budoucí mrňousy. A že než se do toho pouštět s jakýmikoli pochybnostmi o kvalitách partnera, je lepší se do toho nepouštět vůbec.

     Vymlouváte se často na biologické hodiny. Možná byste si mohly uvědomit, že proti svým babičkám, prababičkám atd. máte několik trumfů v ruce: Můžete zkusit několik vážných vztahů, aniž byste byly vystaveny nějaké nálepce poběhlice. Máte ze všech generací největší přístup k informacím ohledně zdravého životního stylu, přípravy na mateřství atd. Máte k dispozici nejmodernější prenatální medicínu. To všechno vám umožňuje, pokud pro to aktivně budete něco dělat, mít zdravé dítě i ve věku kolem 40. Netvrdím, že je to optimální, ale je to šance pro ty, které neměly hned štěstí na toho správného "taťku".

     Tak se nebojte ukončit nevyhovující vztahy a hledat dál. A mějte na paměti, že nejméně stejnou energii, kterou věnujete výběru a posuzování partnera, byste mely věnovat starosti o to, zda také vy jste kvalitním partnerem, který má co nabídnout (tedy kromě požadavku: "Chci dítě." :-)).

Motýl Anonym

linkuj.cz vybrali.sme.sk