Ve chvíli, kdy jsme se k sobě tiskli, jsem nenápadně přesunul ruku z jejích zad na krk. Pak stačil jediný rychlý pohyb a ženu jsem tlačítkem na krku vypnul. Přehodil jsem si ji přes rameno a vyšel do ulice. Budka byla od našeho domu coby kamenem dohodil, takže jsem se s mrtvolou nemusel táhnout kdovíjak daleko. Vešel jsem dovnitř a shodil svoji ženu na podlahu. Zvedl jsem poklop s nápisem "POUŽITÝ MATERIÁL", který byl hned vedle mé ženy zapuštěný v podlaze a tělo hodil do díry, kterou poklop zakrýval. Ušetřím na materiálu, ženu mi zrecyklují. Poklop jsem zase zavřel a postavil se před blikající displej, abych si vybral novou životní partnerku. Vyndal jsem z kapsy kartu – dnes, po výplatě, mi připadala těžší než obvykle – a vsunul ji do platebního otvoru vedle displeje. Pak jsem se už plně věnoval výběru své nové družky.

     Nejdříve jsem se zaměřil na její tělesnou schránku. Prstem jsem ukazoval na jednotlivé části těla a vybíral si jejich ideální proporce. Snažil jsem se, aby se má nová žena příliš nepodobala té staré, ale zároveň měla všechny její hezké rysy. Ještě jednou jsem překontroloval vzhled své budoucí manželky a protože jsem byl spokojen, potvrdil jsem svou volbu a dal se do vybírání psychických vlastností, které mi trvalo značně déle než tvorba fyzického vzhledu.

     Přemýšlel jsem, jaké vlastnosti má mít ideální žena. Má být chytrá? Moudrá? Laskavá? Emancipovaná? Vtipná? Sportovní nebo spíš domácí typ? Extrovertní či introvertní? Vlastnosti jsem volil spíše váhavě než s jistotou a také u otázky, zda jsem si jist správným výběrem jsem dlouho váhal, nakonec jsem ale mávnul rukou a potvrdil si ženu, kterou jsem vytvořil. Byl to jako obvykle trochu risk – se svým platem jsem si nemohl dovolit více než jednu ženu měsíčně, ale řekl jsem si, že ty čtyři týdny bych dokázal přežít i s nepříjemnou společnicí. Naposledy jsem přelétl očima parametry své budoucí choti a zvolil její fyzické vytvoření. Do chvíle, kdy vystoupí z výstupního otvoru, zbývalo deset minut. Sedl jsem si na sedátko v budce a s trochou napětí očekával svoji zbrusu novou vysokou, hnědookou černovlásku, sportovně zaměřenou, zábavnou, ale ne přehnaně vtipnou, středně laskavou, racionálně uvažující... Deset minut uteklo jako voda, cosi píplo, displej zhasl a z výstupního otvoru vykročila krásná vysoká dívka.

     První, co jsem uviděla, byl obličej toho chlápka. A první, co jsem k němu pocítila, byl odpor. S tímhle ošklivým člověkem přece nebudu žít! S takovým zakrslíkem, vždyť je skoro o hlavu menší než já, řekla bych takový vyloženě domácký, nepřitažlivý typ, jen si otevřít pivo a kecnout si do křesla před televizi. Věděla jsem však, co podniknu.

     Vstal ze sedátka, usmál se na mě a vyčkával, co udělám. Opětovala jsem mu úsměv a objala ho kolem krku. Když se obrátil a chystal se k odchodu, nepozorovaně jsem stiskla tlačítko na zadní straně jeho krku. Sesunul se k zemi, až to zadunělo. Co to bylo za ženskou, co ho navrhovala, pomyslela jsem si, když jsem si ho házela na záda. Otevřela jsem dveře a s mrtvolou přes rameno jsem zamířila k budce na druhé straně ulice.

Jan Flaška, České Budějovice

linkuj.cz vybrali.sme.sk