Jako mladé děvče jsem snila o muži, který bude jemný, romantický a bude mi naslouchat. Budeme spolu a budeme se držet za ruce. Na mysl mi ani nepřišlo, že budu ve vztahu řešit takové přízemní problémy, jako jsou finance, výchova dětí a následně nákupy, vynášení košů a mnoho jiných dalších roztomilostí, kterými nás obšťastňuje trvalý vztah. A bohužel nejen trvalý… Muž jako takový vyžaduje z 90% procent perfektní servis, ať již ho k tomu vedla matka, či k tomu došel po zralé úvaze sám. A to je kámen úrazu, protože my, pracující ženy, se nevyvalujeme doma na kanapi a nečekáme, až přijde náš pán a živitel domů, abychom mu předložily vyhřáté trepky a kompletní večerní menu. Ale nezřídka vcházíme do bytu zároveň s naší drahou polovičkou, která na nás upře svůj tázavý zrak se slovy: co bude k večeři, a kdy už, miláčku? A tehdy nastává okamžik, kdy se rozhodneme toho našeho milého trochu předělat a přibrousit k obrazu svému. Není to lehká práce. Já osobně jsem to zkoušela hned několika způsoby a musím se přiznat bez mučení, že se mi nevedlo nikterak valně. Ať jsem mluvila andělsky či ďábelsky, metala talíře či roznášela protekční moučníky, partner si trval zarytě na svém: správná žena má být každou volnou minutu u sporáku, má držet byt v čistotě, starat se o děti a nemá mít žádné velké nároky na svůj volný čas, protože je, kruci, jednou žena a jako taková se zcela jistě narodila v jedné ruce s prachovkou a v druhé s luxem. Časem se mi různými úskoky podařilo domoci se částečné rovnoprávnosti, která ač všude náležitě proklamovaná, je normálně dosti opomíjená. Ale žádného velkého vítězství jsem nedocílila…

A tak se těším na další generaci mužů, vychovaných k soběstačnosti a modernímu rytířství a bez předsudků, ze které vyjde, jak doufám, i můj budoucí zeť. Bude usměvavý a nebude se tvářit trpitelsky  při nákupu v supermarketu, protože mu bude jasné, že i on potřebuje toaletní papír a prášek na praní, a že jeho milovaná manželka není soumar, aby to vše dopravila domů sama. Bude děti přebalovat s nadšením, bude s nimi chodit na procházky… A mě, starou a zasloužilou tchyni, občas pozve na kávu a potom odveze bez reptání domů. Takové jsou mé sny.

Zatím je dcera příliš malá na manželství a já rychle sepisuji víkendový nákup, který hodlám pořídit a vlastnoručně odnést domů. Musím si pospíšit, abych to vše stihla včas…