Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Jednak v mobile-home parcích, kde jsou takové domy všechny a lidé se stěhují i s domem, nebo si je lidé nechávají postavit na svém pozemku na připravené základy. Tak tyhle domy jsem jeden čas také vozil... Povolené rozměry jsou na silnici omezeny, tady u nás je to 14 stop šířka (427 cm); délka 70 stop ( 21,34 m) a výška 14 stop 3 palce, (435 cm). K tomu pak oj, asi 150cm, tahač 4 – 5 m a máte tu něco, co – jste-li člověk v „normálním autě“ rozhodně nechce potkat na silnici, kde je jeden pruh každým směrem. Najezdil jsem s těmihle potvorami skoro 200.000 mil a věřte mi, jsem moc rád, že už nemusím. Náš podnik nás honil jak nadmuté kozy a tak jsme překračovali všechny předpisy na které si jen vzpomenete,  pochopitelně rychlostí počínaje. Na dvouproudých silnicích jsme předjížděli normální rychlostí jedoucí auta. Musím přiznat, že mi bylo těch řidičů opravdu líto. Umím si představit jaké to musí být, když si poklidně jedete svých 100 km/h a najednou vás předjíždí dům... Všude mimo dálnice s námi museli jezdit piloti v osobních autech, kteří měli za úkol upozornit a varovat ostatní i nás. Byli jsme spojeni všichni radiem, a tak, když jsem předjížděl, věděl jsem přesně, kdy to mohu udělat, aby se na mne nic nevyřítilo. Dobře mi ale nebylo nikdy a jak říkám, jsem rád, že je to za mnou.

  Jak jsem se už několikrát zmiňoval o různých předpisech a zákonech, myslím, že bych měl tohle téma trochu rozvést.. Rychlost je asi to, co každého zajímá. Kdysi dávno, ale to už je opravdu dávno, nebyla tu rychlost omezena vůbec. Později zavedli federální zákon s platností pro celé Spojené Státy, který povoloval maximální rychlost 55 mil za hodinu (88,5 km/h). V době, kdy jsem začínal já, už mělo několik států na některých dálnicích povoleno maximum 65 mil (105 k/mh). To už byla radost, s tou „55“ to opravdu nejde. Navíc je to tak nějak mezi rychlostmi (u řazení) a motor buďto kucká a netáhne, nebo naopak řve ve vysokých otáčkách. V mnoha státech byla nepsaná dohoda mezi policií a řidiči na 62 mil za hodinu. Ale třebas v Connectitut jsme věděli, že je maximum 54 a půl, protože jen chloupek přes a už to byla pokuta. Samozřejmě že to byl především boj kdo s koho, řidiči se bránili, jak se dalo. Rádio je velký pomocník, pomůže proti policajtům stojícím a číhajícím. Vždycky o nich víte dlouho dopředu, protože vás protijedoucí varují. 
     Je tu ovšem rozdíl. Pokuty se nedávají a taky neplatí „na místě“, jak je to zvykem v Čechách. Porušení zákona patří k soudu. Dostanete tedy místo pokutového bloku pozvánku, kde je taky vyznačena částka, kterou můžete zaplatit a k soudu nejít (trochu zjednodušuji, ale vyjde to nastejno). Žádný trucker k soudu nepůjde, protože ve stanovenou dobu bude už úplně někde jinde a jen tam dojet by stálo víc. Toho jsou si policajti vědomi a také to jaksepatří využívají. V mnoha státech mají stanovené minimum (kolik vybrat), které musí splnit, jinak nesmějí domů J. Pamatuju si, jak jsem v Utahu slyšel ve zprávach, že to ruší. To bylo slávy… Za neprokazatelné voloviny, za které by snad mělo být trestem pouhé zamračení, vám – když se jim znelíbíte – napíší předvolaní. Oba při tom víte, že u soudu by policajt neměl šanci tohle obhájit, ale on je „pán“ a dobře ví, že se tam už neobjevíte.

linkuj.cz vybrali.sme.sk