Může se pak totiž stát, že řeší dilema, jestli bude lepší se vrátit nebo jestli to dojede k nejbližší pumpě... pokud ovšem jsou jeho výpočty o spotřebě káry správné. Nakonec se o tom zřejmě dozvěděl „Sam“ a tak udělal ve svým obchodě slevu a už jsem ho měl v kufru, pěkně naplněnej dvěma galony 86 oktanovýho bezolovnatýho benzínu co tu prodávaj. A je po starostech, i v kopcích má člověk hned 80 až 90 mil navíc a s tím už se do civilizace vrátit dá.

     Zrovna když jsem chtěl obhlídnout vigvamy Apačů v jejich arizonské rezervaci, přihnalo se nějak divný počasí a tak jsem to z plánovaného výletu otočil na opačnou stranu. Cíl – RA (rest area), vizitorák Arizony na I 40 na hranicích s Novým Mexikem. Je to mně dobře známá RA, kde jsou také slušní lidé a mají tam přímo napsáno, že v autě se tu můžeš v noci vyspat. OK. Ale k cíli to bylo ještě alespoň 120 mil, když nenarazím cestou na něco jinýho, lepšího. Tak jsem vyrazil, abych tomu divnýmu počasí ujel. Cesta vedla po okresních silnicích, kterým se taky říká highway (hwy), protože to je termín pro všechny silnice, ale někdy tyhle vysoké silnice ani moc vysoké nad okolním terénem nejsou. Jsou s terénem zároveň a ještě k tomu jej kopírují i nahoru – dolů..

     A v tom bývá tam na Středo i Jihozápadě států velká záludnost, možná někdy i nebezpečnost, o které nezasvěcený středoevropan nemá vůbec tušení. Když pak náhle přijde slejvák – protože v Americe je všechno větší, tedy i déšť – voda se nestačí vsáknout do vyprahlé země, taky odtéct na rovině není kam a tak rychle vyplňuje dolíky a rozlévá se všude – i po silnici. A může jí být opravdu dost. Stejně jako na gas, jsou v těchto končinách varovné cedule i na toto, aby vám bylo jasné, kam nemáte jet, když se něco podobného blíží.

     Domorodci zde žijící vlastní čtyřlitrové nebo šestilitrové káry 4x4 s vysokým podvozkem, ti se tak bát nemusí. Určitě už si to někdy vyzkoušeli, co všechno projedou. Tomuto fenoménu se říká flash flood, tedy něco jako náhlá povodeň. V některých oblastech mají dokonce v dolících u silnice zaraženy vodočty, aby řidič věděl, jak hluboká je voda před ním.

     Po projetí posledního městečka, kde by se ještě dalo v motelu přespat, jsem na tuhle varovnou ceduli „Pozor, oblast flash flood, za deště nevjíždět“ narazil. Přede mnou 50 mil neznáma, za mnou to stále divný počasí. Už bylo šero a tak na to, jak právě vypadá nebe a mraky nebylo moc vidět. Zastavil jsem na osamělé silnici, protože opatrnosti není tady nikdy dost. Mám se zdejším počasím své zkušenosti. Nakonec jsem to risknul, snad budu rychlejší než to divný počasí. Zkusím, jak to vypadá tak 10 mil a když to bude divoký, tak holt otočím a půjdu do motel. Jednou to v něm přežiju. Hwy se vlnila jako středně velké vlny na moři. Jestli začne pršet, je to na rychlou otočku. Když párkrát vzdáleně zahřmělo, hrklo ve mně, tady přestávala legrace a jestli to otočím, mám teď před sebou ještě asi 8 mil. Na chvíli jsem zvolnil tempo, abych to při návratu neměl tak daleko, ale jel jsem dál.

     Když na přední sklo dopadly první dešťové kapky, byl jsem tak v půlce týhle silnice. Mezitím mě předjely dva malé trucky, ale se svou károu jsem jim nemoh´ dlouho stačit. Navíc to byli zjevně místní a dobře se tu vyznali. Spěchali domů, asi dobře věděli proč. A tak jsem přidal. Povolených 50 MPH jsem už dávno nedodržoval. Všechno má svou mez a když jde do tuhýho... Až za půlkou cesty se proti mně vyřítil tereňák a hrozně rychle se vzdaloval, jak jsem sledoval v zrcátku.

     To už drobně pršelo a pro mě už byla jenom cesta vpřed. Jak jsem to mydlil, abych už byl z tohohle místa pryč v bezpečí na I 40, což je interstate hwy, a ta je opravdu vysoko nad okolním terénem – pěkně jsem si přemýšlel, co udělám, až začne lejt. Projel jsem kolem malé skály na mírném kopečku a napadlo mě zastavit, zacouvat a zůstat tu v relativním bezpečí. Ale protože jsem hned nešláp´na brzdu, než jsem dospěl k nějakému rozhodnutí, už to bylo vlastně pasé. V duchu jsem počítal z rychlosti káry a zbývajících mílí čas, po který ještě pojedu. Každá minuta byla pro mě v tu chvíli důležitá. Zatím stále ještě drobně pršelo, ale vzdálené blesky se viditelně přibližovaly a už byly po obou stranách. Najednou se ve světlech reflektorů na okraji silnice objevila nějaká mávající postava vedle odstaveného RV (rekreační vozidlo – karavan). Že má nějaký problém bylo jasný, ale jestli mám zastavit, to mně jasný nebylo vůbec...

Toulavej, Plzeň

linkuj.cz vybrali.sme.sk