Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Následující den, to už byla sobota, jsem zase začal dohánět čas. Dojel jsem na hranice Nebrasky a Wyomingu, 1000 mil (1600 km), kde v truckstopu Antelope jsem našel, co jsem potřeboval.   Bar a pivo. Vypil jsem dvě piva tam, další dvě jsem si vzal sebou na dobrou noc a pak už jen sladké sny… Pak bylo nedělní ráno, přede mnou Wyoming, Utah a Nevada, cíl truckstop ve Sparks, 1015 mil (1630 km). Dojel jsem tam, to jo, ale unavený tak, že už jsem na silnici neviděl, jen se držel mezi bílými čárami. Zajel jsem na truckstop a jezdil dokola tak dlouho, až jsem našel místo, kam jsem mohl najet popředu. Kdepak couvat, já už neviděl ani zrcadla, natož něco v nich.
   Ráno jsem vyjel brzo, před sebou asi 250 mil do Oaklandu a naději, že to možná stihnu. Před Sacramentem je nejhorší váha, co znám. Slyšel jsem, že jsou horší, nevím, má zkušenost je tato. Samozřejmě mě tam zastavili a začala prohlídka traku. Dopadlo to dobře, kontrolovala mně totiž ta nejprotivnější inspektorka v Severní Americe. Naštěstí, díky Bože, tam byl taky hodný dědoušek, který obsluhoval váhu. Rozhodl se pomoci, vzal můj deník (log book), otevřel, když se podíval, tak zalapal po dechu, otočil oči k nebesům a honem to zase zavřel J.  Když inspektorka natáhla ruku po logu, on povídá:" To už jsem kontroloval, to je v pořádku." Já mu chtěl políbit zadnici nebo aspoň ruku, ale nemohl jsem udělat nic, než se na něj podívat. On ten pohled pochopil, usmál se, a protože stál za inspektorkou a ta na něj neviděla, pohrozil mi jen prstíkem.
   Do přístavu jsem dojel včas, tři palety buráků pro americkou ambasádu v Hong Kongu vyložil a hurá do Los Angeles, kde jsem měl následující ráno vykládat zbytek. Cestou mně samozřejmě zastavili ještě na jiné váze, zase na kontrolu. Zeptali se, kdy mne kontrolovali naposled, a když jsem jim řekl a ukázal papír, že ten den ráno, nechali mne jet…
V úterý ráno, to už jsem stál u rampy a vykládali mě, vidím, jak z traku hned vedle vykládají stejný náklad jako můj. Dal jsem se do řeči s řidičem a dověděl se zajímavé věci. Oni byli v Cometu v Bostonu, odkud byl náklad ve středu, o den dřív než já!!!     Píšu oni, protože na traku byli dva řidiči, kteří mohou jet tímpádem takřka nepřetržitě, a ty palety s buráky už tam u vrat stály. Proč, když to tolik spěchalo a bylo třeba stihnout loď, ty zatracené buráky nenaložili jim? Vrtalo mi to hlavou, ptal jsem se kde se dalo – a brzo jsem znal odpověď. Za náklady do oblasti San Francisca se platí víc než do Los Angeles a okolí. Nevím proč, ale je to tak. Tak já se ženu, div u toho neumřu vyčerpáním, aby můj šéf vydělal víc? Proto jsem seděl v neděli za volantem osmnáct hodin? Já riskuju pokutu na váze (za hodiny ve službě navíc) jen pro něj? Pokuty přitom nejsou malé, známý platil za falšování (a to jsme dělali všichni) 1600,- $. Za cestu na východ a zpět jsem přitom dostával 850.- $, bez ohledu na to, jak dlouho trvá a kolik zastávek mám. Tak takhle teda ne.

Ale kde vzít honem jinou práci?

Michal Málek, Boise, Idaho

linkuj.cz vybrali.sme.sk