Je pravda, že  bolest ze ztráty muže už hodně zeslábla, ale zase zesílily starosti existenční. V každém případě musíme nějak vyřešit bydlení, ale to jsou problémy tak složité, že ty si netroufám ani vypisovat, natož chtít radu. Prosím tedy alespoň o radu zda být či nebýt (vdaná)? Díky a pěkný víkend! Jitka

ODPOVĚĎ:

Jituš, vzpomínám si… Je to dost mizerná situace – on si žije jako svobodný, kdežto ty se stále trápíš. Ráda bych ti poradila pár bodů: nejprve ohledně té tvé finanční situace.

Podívej, buďme upřímné, v tomhle věku už nějaké velké extempore se svým životem asi podnikat nehodláš a vzhledem k tomu, že píšeš, že na tom nejsi zrovna moc dobře nejen psychicky, ale i finančně, tak určitě nebudeš ten nejprůbojnější člověk J.  Neznám přesně zákony, ale věřím, že by s tvým manželem mohla být nějaká domluva. Snad by přistoupil na to, že bys měla od něj jistý nějaký stálý měsíční obnos. Dejme tomu, že bys si založila v bance účet a na něj by ti čas od času nějakou částku poslal. Tak, abys byla alespoň téhle nejistoty zbavena.

Jinak – ohledně rozvodu – já vím, že teď ti tohle asi bude znít jako slabá útěcha, ale už mnohé dvojice nakonec dopadly tak, že se po určité době manžel zase vrátil a později spolu znovu žili… Záleží na tobě, jak bys tohle brala. Dej mu volnost i ve své duši. Snaž se ho brát jako „známého“. Váš vztah by se tím určitě vylepšil, nebude se před tebou cítit tak blbě, provinile, spíš si zvykne vracet… Třebas zatím jen na popovídání. A pravda je, že ta dlouhá léta, co jste prožili, také mají nějakou váhu. Staň se teď jeho kamarádkou. Dokaž, že mu znovu bude s tebou hezky, příjemně. Rozumíš mi, doufám – myslím zatím opravdu jen a jen platonický vztah. Věřím, že v jeho případě také čas pracuje pro tebe… Ostatně – pokud jste manželé, nemůže se oženit, že? Může to trvat i delší dobu, ale věřím, že nemáš co ztratit. A za další – rozhodně bys měla  – a ti to vřele doporučuju – změnit svůj styl života. Já vím, že to je stále bolestivá situace, ale uvědom si, mužští od „uplakánků“ zdrhají… Musíš se – a nejen kvůli němu – postavit na nohy. Já vím, budeš mi oponovat, že je to nesmírně těžké, ale vím o čem mluvím, také nejsem nejmladší (ráno se probouzím občas třistaletá s pocitem, že jsem nejspíš už měsíc mrtvá J), ale snažím se. Uvědom si, že jak to všechno vzdáš, po určité době to bude ještě horší. Dávej si malé cíle – takové, které se ti povedou splnit, a snaž se, aby se ti jich co nejvíce povedlo dosvést do konce.

Kašli na to, kolik ti je, a jestli tu určitou věc budeš skutečně potřebovat – vyber si něco, co tě bude bavit. Keramiku, ubrouskování (nevím, jak se to jmenuje, snad decoupage – jak se nalepují ubrouskové obrázky na „něco“), malování – to samo je mnohotvárné – malování „obyčejné“, nebo na sklo, na hrnečky… Určitě tam u vás najdeš někoho, kdo něco takového dělá, necháš si poradit, zkusíš to (ono to třebas hned nepůjde, ale rozhodně zažiješ plno legrace) a především – seznámíš se s novými lidmi. S lidmi, kteří neznají tvůj problém, nebudou tě „jajvaj litovat…“, a kterým chraň tě ruka páně!!! rozhodně nic neřekneš!!!! budou tě znát jen jako bezva ženskou, se kterou je báječná legrace J!!! Hele, Jituš, nevymlouvej se, že u vás nic takového není, že na to nemáš čas, že nic neumíš… vždyť já ti neříkám, abys se tím rovnou živila… Ale jak říkám, přijdeš na jiné myšlenky, bude ti fajn…A – věř mi, najednou se staneš i ty úplně jiná, veselejší, příjemnější, bude ti líp. Ostatně, co ty víš, co všechno může následovat… rozhodně mi zase napiš, těším se… Ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz